Z českého venkova mizí prodejny potravin, od počátku milénia jich zmizela třetina. Svádět veškerou vinu na proklínané zahraniční hypermarkety však nelze. Často je na vině prostě jen pohodlnost.
V osmdesátých letech byla neodlučitelnou součástí české venkovské krajiny prodejna Jednoty. Většinou sice ne příliš pohledná, ale spolehlivě plnící funkci. V posledních letech se tyto šedivé kostky stávají čím dál větší raritou. Často zejí prázdnotou, někde je však přestavěli na byty a jinde vzniklo třeba i malé muzeum.
I když se však podařilo pro budovu najít nové využití, původní účel, tedy zásobování obyvatelstva potravinami, většinou zmizel bez náhrady.
Léta plynula a situace se více méně nechávala na volné ruce trhu. Teprve nedávno stát na všech svých úrovních od obce přes kraj až po ministerstvo dospěl k poznání, že absence zásobování má vliv na vylidňování celých oblastí a rozhodl se konat. Různé dotace, zvýhodněné půjčky provozovatelům či slučování s poštovními úřady úbytek zbrzdily, ale nezastavily.
Za viníka daného stavu byly rychle označeny řetězce, tyto nenáviděné nástroje v rukou cizáckých uzurpátorů, které mohou prakticky ze veškeré utrpení českého národa.
To je částečně pravda, s vesnickým krámkem se nadnárodnímu koncernu konkuruje těžce. Házení veškerého neúspěchu českého maloobchodu na hypermarkety je však do velké míry alibismus. V řadě případů dává vesnické obyvatelstvo vzdálenějšímu hypermarketu přednost nejen kvůli nižším cenám, ale protože mu vesnický obchůdek už prostě nevyhovuje.
Ohrožený druh: od roku 2000 zmizela třetina venkovských obchodů
Nemalá část majitelů jaksi nepostřehla, že se doba mění. Pracovní doba většiny lidí dnes nekončí ve dvě odpoledne a pracující obyvatelé venkova vracející se domů v pozdím odpoledni nezřídka stanuli před dávno staženou roletou. Také sortiment se často zcela míjel se skutečnými potřebami místních.
To není jen problém venkovského maloobchodu, ale i gastronomie. Například cukrárna jednoho moravského městečka, které je díky svému zámku především během letních měsíců opravdu hodně navštěvované, zavírá o víkendu už v jedenáct dopoledne. Tedy zhruba v době, kdy si první z návštěvníků populární památky teprve kupuje u pokladny vstupenky na prohlídku, kterou by třeba rád zakončil zmrzlinou. Má však smůlu.
Názorným případem je i hned vedle cukrárny se nacházející hospoda. Léta zavřenou provozovnu přebral vietnamský provozovatel a udělal z ní asijskou restauraci. Najedou mnohými odepisovaná putyka opět funguje, navíc v přívětivějších kulisách. Místní chlapi v montérkách tam chodí zase na pivo, jak byli léta zvyklí, jen si k němu mohou dát kuře Kung-Pao.
Čtěte také:
Vesničko má, středisková. Český venkov už dostal hodně ran
Tam, kde svět ztratil obsah. Hledá se alternativa pro venkov
A vietnamští podnikatelé jsou i nadějí mnoha vesnických jednot. Na rozdíl od dřívějších provozovatelů nezakrněli a provoz, sortiment i otvírací dobu obchodů přizpůsobili současným potřebám obyvatel venkova.
Není však třeba spoléhat jen na podnikavé Asiaty. Jsou sice v menšině, na řadě míst však se navzdory hypermarketům podařilo vytrvat i českým majitelům. Byť přiznávají, že podnikání museli obětovat většinu volného času, klíčový je především vstřícný přístup k zákazníkům. Řada obchodníků se také začala spojovat v nákupní aliance, v rámci kterých dosáhnou na nižší nákupní ceny. Proklínaným hypermarketům pak mohou konkurovat nejen lidským přístupem a vstřícností, ale i cenově.
Jaká je tedy budoucnost vesnických obchodů? Vymírání prodejen ještě neskončilo, bude jich ještě hodně, které v konkurenci neobstojí. Zbytek obstarají houževnatí Vietnamci a čeští nadšenci, třeba i s malým příspěvkem z obecní kasy. Tam kde chybí elán, ale ani dotace nepomůže.
Přečtěte si další komentáře autora:
