Nástup Donalda Tuska k moci může posílit mezinárodněpolitické postavení ODS
Většina komentářů interpretovala říjnové polské parlamentní volby jako vítězství „proevropských“ liberálů nad „protievropskými“ konzervativními populisty. Často padla i zmínka, že z voleb odešel poražen jeden z hlavních mezinárodněpolitických spojenců ODS, která tak zůstává se svým „euroskepticismem“ opět o něco osamocenější.
Odlišná situace.
Polská politická scéna se značně liší od situace ve většině evropských zemí. Výrazně ji totiž ovlivňuje jednak polský katolicismus, jednak tradice hnutí Solidarita, jediného opravdu masového opozičního hnutí v někdejším východním komunistickém bloku. Přidáme-li ještě nadstandardně vysoký podíl obyvatelstva žijícího na venkově, který donedávna umožňoval parlamentní existenci hned dvěma rolnickým stranám, dostaneme výsledek, jemuž není snadné porozumět. O složitosti polských politických a společenských poměrů mnohé vypovídá i proměnlivý vztah ODS k oběma hlavním reprezentantům současné polské pravice - k Občanské platformě (PO) Donalda Tuska a k Právu a spravedlnosti (PiS) bratrů Kaczyńských.
Vznik PO a PiS.
PO i PiS vznikly na troskách Volební akce Solidarita (AWS), široké volební koalice stran pravice a pravého středu, jež po čtyřech letech vlády postkomunistů zvítězila v roce 1997 v parlamentních volbách a uzavřela vládní koalici s Unií svobody (UW). Ta sdružovala především příslušníky liberálního křídla někdejší Solidarity. V čele vlády stanul spíše technokratický premiér Jerzy Buzek, vůdce AWS Marian Krzaklewski zůstal v pozadí, neboť se chtěl soustředit na prezidentský souboj s Aleksanderem Kwaśniewským v roce 2000, z něhož však odešel poražen.
Buzek v troskách.
Buzkova vláda vyrukovala s velmi ambiciózním programem reforem samosprávy, školství, zdravotnictví a penzijního systému. Jejich provádění se však neobešlo bez problémů a dopad reforem nesla řada sociálních skupin velmi nelibě. Navíc sama AWS byla programově i personálně velmi heterogenní formací. I proto se často stávalo, že poslanci za vládní uskupení hlasovali v Sejmu proti vlastní vládě. Té chybělo též charismatické vůdcovství, jež by dokázalo bolestivé reformy snáze „prodat“ polské společnosti. Znesvářený a rozložený postsolidaritní tábor volby v roce 2001 drtivě prohrál, na pozadí triumfu postkomunistického Svazu demokratické levice (SLD) však nešlo přehlédnout relativní úspěch dvou následnic předchozí vládní koalice, Občanské platformy (12,68 procenta hlasů) a Práva a spravedlnosti (9,5 procenta).
Heslo Kaczyńských.
Vládnutí postkomunistů, jimž Poláci dali v roce 2001 přes 40 procent hlasů, vyústilo ve velkou společenskou kocovinu. Prorůstání politické a ekonomické moci, jež se nakonec dostalo na povrch, dosáhlo takových rozměrů, že polská společnost zažila nefalšovaný otřes. Právě v těchto podmínkách nalezlo úrodnou půdu heslo bratrů Kaczyńských o čtvrté republice, jež měla překonat všechny hluboké deformace té třetí, tedy Polska po kulatém stole z roku 1989 - korupci, hospodářskou kriminalitu, přílišný vliv starých (post)komunistických struktur v politice i v hospodářství. A to posílením státu, státním intervencionismem, nejen v ekonomice, ale též pokud jde o policii a justici.
PiS a DEU.
Program PiS byl tedy ODS velmi vzdálený - a to nejen kvůli těsné vazbě strany na církev a na hodnoty, jež zastává. Kdybychom hledali českou paralelu k PiS, nalezli bychom ji nejspíše v Demokratické unii (DEU) Aleny Hromádkové a vydavatele Českého deníku (později týdeníku) Josefa Kudláčka v její počáteční podobě z devadesátých let. DEU zrodil odpor části české společnosti ke způsobu, jakým probíhala především ekonomická transformace pod taktovkou Václava Klause. Útočila na podobné věci, na jaké v Polsku PiS - na rozkrádání („tunelování“) ekonomiky, na nadstandardní vliv nomenklaturních a estébáckých mafií a na nedostatečné vypořádání se s komunistickou minulostí. Heslo DEU Nejen prosperita, ale i morálka a právo víceméně ve zkratce shrnuje apel PiS bratří Kaczyńských.
Přitažlivá Občanská platforma.
Měla-li však ODS od konce devadesátých let v myslích nemalé části české veřejnosti podobný statut jako u Poláků postkomunisté ze SLD zhruba od roku 2003, což platilo zejména do nástupu Mirka Topolánka, leč po něm zcela nezmizelo, nepřekvapí, že Kaczyńských PiS nemohla české občanské demokraty - kromě odporu k posilování integrace EU - ničím přitahovat, ba naopak. Mnohem přitažlivější se jim musela jevit Občanská platforma. Především díky liberálnímu ekonomickému programu, jenž obsahoval podporu volného trhu, volání po minimalizaci státních zásahů do ekonomiky a kritiku příliš velké role odborových svazů. Protože PO vyrostla ze solidaritních kořenů, vyznívalo to v Polsku téměř jako svatokrádež.
Krásná, ale bez věna.
Jan Rokita, donedávna přední politik PO a v roce 2005 její kandidát na premiéra, v roce 2003 v Sejmu plamenně zvolal: „Nice, nebo smrt!“ Plně se tak postavil za rozdělení hlasů v Radě EU, dohodnuté na summitu EU v Nice, které bylo pro Polsko výhodné. A co více - PO do voleb v roce 2005 vyrukovala s programem rovné daně! Co si mohla ODS v Polsku ještě více přát? Snad jen deklarovaný odpor vůči politickému stranictví tvořil jistou vadu na kráse PO.
Pro ODS je však euroskepticismus natolik přitažlivý rys, že je kvůli němu ochotná odmítnout vše ostatní. Ve vztahu k PO a PiS tak byla od počátku rozpolcená. Pak přišly volby v roce 2005, v nichž PO, kterou průzkumy dlouhou dobu pasovaly na vítězku, prohrála s PiS. Mimo jiné i kvůli „paroubkovské“ agitaci Kaczyńských proti rovné dani. „Pořád krásná, ale bez věna,“ řekli si v ODS a začali se mnohem více sbližovat s PiS.
Vágní euroskepticismus.
Přitom s Kaczyńskými pojil ODS pouze již několikrát zmíněný euroskepticismus. Dvouletý flirt obou stran však odhaluje, o jak vágní pojem vlastně jde. ODS při kritice EU vychází z liberálních (liberálně-národních) pozi. V unii vidí především dirigistický, všeregulující údajný superstrát a heslo o obhajobě „národních zájmů“ je vlastně až druhotné. PiS proti Bruselu vystupovala v první řadě z pozic národních (konzervativně-národních). Usilovala o posílení mocenské pozice Polska v rámci EU, o čemž si čtyřikrát menší Česká republika může nechat jen zdát.
Mocenský pragmatismus.
Velkou roli při tom hrál též hodnotový konzervatismus PiS. Právě odpor vůči potratům, eutanazii, sňatkům osob stejného pohlaví - obecně k přílišné sekularizaci západní společnosti - tvoří jednu z hlavních opor polského euroskepticismu. V tomto ohledu jsou ODS a PiS takřka na opačných stranách. Program PO však také označuje za jádro evropských hodnot (a tedy evropské identity) křesťanství.
Těsnější vazbu ODS a PiS v uplynulých letech lze tedy vysvětlit pouze mocenským pragmatismem. Ostatně, řada euroskeptiků podporuje vstup Turecka do EU, neboť si od toho slibuje rozmělnění dosaženého stupně integrace. Může-li mít euroskeptický liberál za spojence turecké islamisty, proč by nemohly spolupracovat ODS a polský PiS?
Tusk a polské zájmy.
Nastupující polský premiér Donald Tusk je vůči EU nepochybně mnohem vstřícnější než Kaczyńského vláda, leč i on bude především hájit polské zájmy. Polský patriotismus zkrátka není omezen pouze na tábor PiS a jejích voličů. Tusk již sice deklaroval snahu o dosažení kooperativnější role Polska v rámci EU a o vyvážení přílišné závislosti polské zahraniční politiky na USA, reálné polské zájmy v oblasti energetické bezpečnosti však mohou záhy vyvolat konflikt s některými z velkých států unie. Rovnou daň asi Tuskova vláda neprosadí - jak kvůli odporu koaličního partnera, venkovské Polské lidové strany (PSL) Waldemara Pawlaka, tak s ohledem na již avizované veto prezidenta Lecha Kaczyńského. To by museli koaliční poslanci v Sejmu přehlasovat třípětinovou většinou, jíž však nedisponují.
Ideová příbuznost.
Vychází-li však program PO z ekonomického a politického (nikoli však z hodnotového!) liberalismu, tedy z přesvědčení o potřebě omezování státních zásahů do ekonomiky, míry přerozdělování a státní byrokracie, může být její případný „euroskepticismus“ sice umírněnější než v podání PiS, ale ideově mnohem bližší postoji ODS. Nástup PO a Donalda Tuska k moci proto může mezinárodněpolitické postavení ODS posílit.
