Kdysi si mazal ruce na dílně jako nástrojář v Audi. Později vytáhl Porsche k neuvěřitelným výšinám. A nyní se Matthias Müller stal šéfem celého ušpiněného koncernu Volkswagen. Právě on by jej měl zdvihnout z bláta. Mnozí mu ale nevěří. Odpůrce nového šéfa nepřesvědčují ani tři desítky let, které strávil ve službách automobilového impéria. Proč? Na to je zdánlivě jednoduchá odpověď – dvaašedesátiletý Müller je „tak trochu“ jiný.
Originální, upřímný. Nezapadá do obrazu typického škrobeného německého manažera. A to je v obřím koncernu, který je řízen s pedantickou strojovou pečlivostí, vyrábí 41 tisíc aut denně a zaměstnává 592 586 lidí ve 119 závodech po celém světě, přece jen poněkud divné. Skeptici ho ale berou také jako člověka, který jen přebral štafetu. Podle nich nebude mít chuť ani energii, aby společnost, v níž tak dlouho působí, radikálně očistil.
Jsem příliš starý
Už dříve, před vypuknutím skandálu kolem falšování údajů o emisích dieselových motorů ve Spojených státech, se o Müllerovi uvažovalo jako o příští hlavě skupiny Volkswagen, o novém předsedovi představenstva.
„To ne. Na takovou pozici jsem příliš starý,“ zareagoval tehdy bělovlasý manažer asketického vzhledu. Rozhodně ale neměl na mysli věk.
Ve vedení totiž seděli lidé o deset i patnáct let starší. S podobnou ironií si utahoval třeba z mnohých, kteří spatřují budoucnost automobilové branže v samořiditelných vozech. On jako milovník sportovních vozů si samozřejmě nedovede představit auto bez volantu. „Moderní pobláznění“ nechápe.
„My v Porsche nechceme chytré telefony na kolech namísto automobilů. Ani obrovské televizní obrazovky na středovém panelu,“ glosoval s úsměvem v motoristickém časopisu Auto Motor und Sport. „Matthias Müller není nějaký upjatý úředník. A nikdy nebyl, jak jsem ho poznal. Potkávali jsme se pravidelně a často při různých testovacích jízdách – on byl tehdy v Audi a já ve Škodovce,“ řekl v rozhovoru pro Radiožurnál Vratislav Kulhánek, bývalý dlouholetý předseda představenstva Škoda Auto.
Osud běžence
Podle Die Weltu je Müller muž, který se netají tím, že „miluje auta a miluje lidi, kteří milují auta“. Ale to je hodně úzké hodnocení. Ukázalo se to v minulých dnech, když se v Německu začali ozývat neonacisté. Müller podpořil migranty mířící do země a vyzval podnikatele, do té doby povětšinou mlčenlivé, aby se k němu připojili. Uprchlíci ze Sýrie mu připomněli jeho vlastní osud. Dobu, kdy jeho rodina utekla z východního Německa.
„Byly mi tehdy tři roky a ta cesta byla příšerná. Ale pořád jsme se pohybovali ve stejném kulturním prostředí. Lidé přicházející dnes do Evropy však byli ze svého prostředí zcela vytrženi. Proto jim musíme pomoci,“ řekl v rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung. Müller se narodil v někdejším Karl-Marx-Stadtu, dnešní Saské Kamenici. Po příchodu do západního Německa navštěvoval školy v Ingolstadtu, byl i na praxi v Audi jako nástrojář v roce 1977. Následně studoval informatiku na univerzitě v Mnichově.
Do Audi se vrátil krátce po promoci v roce 1984, nastoupil do IT oddělení. O devět let později se poprvé prosadil, když přispěl k vývoji úspěšného modelu Audi A3. O dva roky později pak dostal na starost celé řízení výroby v Audi. Následovalo jmenování do funkce šéfa Porsche, jedné z divizí Volkswagenu.
Na plný plyn
Müller o sobě nedávno prohlásil, že je „hodně přístupný, trpělivý týmový hráč“. Vzápětí však v rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung dodal: „Nesnáším ale, když se o věcech jen žvaní.“ To dokazoval hlavně v Porsche. Šéfem ikonické automobilky vyrábějící luxusní sportovní auta se stal v říjnu 2010. Neměl ani den času na to se rozkoukat, žádnou dobu hájení. Musel jednat rychle. Celosvětová ekonomická krize vrcholila. On však uspěl. Automobilka Porsche loni pod jeho vedením prodala 189 850 sporťáků. Bylo to dvakrát více než v čase, kdy podnik přebíral.
A hlavně – ziskovou marži vytlačil na komfortních osmnáct procent. O takovém výdělku na jednom autě se třeba Volkswagenu, hlavní značce koncernu, může jen zdát. Jako třešinku na dortu pak všem fanouškům značky po dlouhé odmlce naservíroval vítězství ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans.
Smířlivý projev
„O skandálu s emisemi jsem nevěděl,“ řekl reportérům už jako nový předseda představenstva. Do funkce mu vedle bývalého šéfa dozorčí rady Ferdinanda Piëcha, který teď vše ovlivňuje z pozadí, pomohli i členové klíčových akcionářských rodin. Popřel, že by byť jen tušil, že někdo instaloval „cinknutý“ software do jedenácti milionů vozů s dieselovými motory.
O několik dní později pak řekl manažerům VW ve Wolfsburgu, že „manipulace Volkswagenu s emisemi při testech byla neomluvitelná“.
Zároveň se však oproti očekávání nedistancoval od svého předchůdce Martina Winterkorna. Tomu totiž vděčí za mnohé ve své úspěšné kariéře. Stál po jeho boku, když Winterkorn vedl koncern. V letech 2007 až 2010 Müller šéfoval plánování výroby. Tehdy se vyvíjely vozy, které sehrály hlavní roli v nynějším skandálu. „Je pro mne důležité poděkovat doktoru Winterkornovi za všechno, co udělal pro Volkswagen. Skláním se před jeho úspěchy,“ vzdal Müller hold svému patronovi ve Wolfsburgu.
Ozývají se kritici
I proto mnozí nevěří, že by vášnivý fanoušek závodních vozů Müller mohl v nové roli uspět. Tvrdí o něm, že je až příliš svázaný se svým předchůdcem. „Namísto toho, aby najali někoho zvenku, kdo do toho pořádně šlápne, sáhli po dlouholetém kámošovi z Volkswagenu,“ nebral si servítky Dan Becker, ředitel washingtonského Centra pro automobilovou bezpečnost.
A podobné hlasy zazněly i z Německa. „Jsem zklamaná. Potřebovali rychlé řešení, tak vybrali jeho. Já bych ale upřednostnila skutečný posun. Nové lidi, kteří nebudou jen udržovat staré pořádky,“ řekla europoslankyně Rebecca Harmsová, členka Zelených z Dolního Saska. Tato německá země je velkým akcionářem VW. O něco smířlivější byl Stefan Bratzel, ředitel Centra automobilového řízení.
„Matthias Müller má jiný styl, než měli Ferdinand Piëch a Martin Winterkorn, dřívější šéfové Volkswagenu. Už před skandálem o něm každý věděl, že je otevřený, říká, co si myslí. A to není obvyklé ve Volkswagenu, pokud v něm chcete udělat kariéru.“
Tvrdý postih
Müller vzápětí po svém jmenování vzal kritikům poprvé vítr z plachet. Ukázal jim schopnost samostatného strategického uvažování. Překvapil prohlášením, že klíčové značce Volkswagen hodlá poskytnout stejnou samostatnost, jakou má například Audi či Porsche. Tím nepřímo naznačil, že značka VW, která je v koncernu největší, v minulosti až příliš podléhala centrálnímu rozhodování. To jí jen škodilo. V poslední době vázly prodeje i ziskovost jejích vozů.
Nový šéf se nekompromisně postavil i ke kauze s emisními podvody. Před cestou do Spojených států, kde se chce osobně omluvit za skandál s emisemi, prohlásil: „Stojíme před nejtěžší zatěžkávací zkouškou v historii koncernu Volkswagen. Uděláme ale všechno pro to, abychom získali zpět důvěru. Nezůstane kámen na kameni, to slibuji.“
| Matthias Müller /62/ |
|---|
| Narodil se 9. června 1953 v Saské Kamenici, v bývalé Německé demokratické republice. Jeho rodina odtamtud uprchla, když mu byly tři roky. Střední školu absolvoval v Ingolstadtu, následně se vyučil nástrojářem v Audi. Pak vystudoval informatiku na Mnichovské univerzitě aplikovaných věd. Svou kariéru začal v roce 1978 v Audi. V roce 1984 se stal vedoucím analytické divize a v roce 1993 vedoucím projektu vývoje modelu Audi A3. V roce 1995 převzal zodpovědnost za produktový management v Audi, Seatu a Lamborghini. V roce 2007 se stal šéfem produktového managementu skupiny Volkswagen a značky Volkswagen. Od roku 2010 je předsedou výkonné rady Porsche AG a členem výkonné rady Porsche Automobil Holding SE. Jako předseda výkonné rady Porsche AG byl jmenovaný do správní rady Volkswagenu AG v březnu 2015. Nyní je členem rady Volkswagen AG a byl jmenován CEO Volkswagenu AG. Kontrakt má podepsán do roku 2020. |
