Hospodářská soutěž
Soutěžní úřady nebo soudy občas řeší otázku, komu uložit často citelnou pokutu za jednání, které shledávají v rozporu s pravidly hospodářské soutěže. Děje se to zejména v situaci, kdy podnik, jenž se daného jednání dopustil, právně zanikl. Nebo sice nezanikl, ale již nevyvíjí žádnou ekonomickou aktivitu, která byla převedena na jiný subjekt. Vždy nelze vyloučit, že tento proces je dotyčnými podniky účelově motivován právě obavou z uložení pokuty.
Italský případ
Podobným případem se nedávno zabýval i Evropský soudní dvůr (ESD) ve věci italského cenového kartelu v oblasti prodeje cigaret. Italská státní rada se takzvanou předběžnou otázkou dotazovala soudu, komu uložit pokutu za protisoutěžní jednání. A to za situace, kdy původní delikvent Amministrazione autonoma dei monopoli di stato (AAMS) právně nezanikl, ale přestal vykonávat ekonomickou aktivitu. A ze zákona byla tato aktivita a s ní spojená odpovědnost převedena na nový podnik Ente tabacchi italiani (ETI), který v ní pokračoval. Oba tyto podniky navíc kontrolovalo italské ministerstvo průmyslu a obchodu. Soud připomněl, že v souladu s principem osobní odpovědnosti odpovídá za porušení soutěžních pravidel podnik, který se ho dopustil. Připustil však, že pokud stále právně existuje, ale nevyvíjí již žádnou ekonomickou činnost, pokuta za posuzované jednání by postrádala odstrašující účinek. Dále uvedl, že zánik původního delikventa, ať již v právním či ekonomickém smyslu, nebrání uložení pokuty jinému podniku.
Rozhodnutí ESD
Má-li soutěžní právo plnit svoje funkce, pak za situace, kdy se původní podnik stane předmětem restrukturalizace, prodeje či jiné právní či ekonomické změny, což nutně nezakládá nemožnost pokuty. Respektive vznik nového podniku, který by byl zbaven odpovědnosti za protiprávní jednání svého předchůdce, a to pokud oba tvoří z ekonomického hlediska stejnou entitu. Právní forma původního delikventa a jeho nástupce je dle soudu irelevantní. Pokuta právnímu nástupci delikventa proto nemůže být vyloučena z pouhého důvodu (jako v daném případě), že má jinou právní formu a je odlišně provozován. Přitom je jedno, zda se to děje z důvodu rozhodnutí jednotlivců nebo na základě legislativního aktu o privatizaci. Ve vztahu k dané věci ESD uzavřel, že pokud dva podniky tvoří jednu ekonomickou entitu, skutečnost, že ten, který se soutěžního prohřešku dopustil, stále existuje, nevylučuje uložení pokuty tomu, na nějž byly převedené jeho ekonomické aktivity. To platí tím spíše, že obě entity kontrolovala stejná osoba (italské ministerstvo) a plnily tytéž obchodní instrukce. Za této situace dle soudu princip osobní odpovědnosti nevylučuje uložení pokuty za jednání započaté AAMS a dokončené ETI pouze nástupci.
Český správní řád
České právo na podobné situace výslovně nepamatuje. Tedy na správní řád, který je v soutěžních věcech používán. Uvedené pak může vést k závěru, že právní i ekonomický zánik původního delikventa a transfer jeho ekonomických aktivit na další subjekt nemusejí skončit pokutou tomuto nástupci. To potvrzuje i mediálně známý případ Benzin cenového kartelu v oblasti pohonných hmot, který je v současnosti předmětem rozhodování Nejvyššího správního soudu (NSS). V něm dva ze šesti účastníků údajného kartelu v průběhu řízení před antimonopolním úřadem zanikli a jejich jmění bylo v rámci fůze převedeno na nový právní subjekt. Zatímco úřadu tato skutečnost nebránila uložit pokutu jejich nástupci (zejména s odkazem na eurokonformní výklad případu), NSS ji shledal právně neodůvodněnou – právě s ohledem na správní řád, který takový postup neumožňuje. Je třeba poznamenat, že případ je zejména procesně značně složitý a stal se i předmětem hojných právních polemik, často protichůdných. Rozhodnutí NSS proto nelze prozatím odhadnout. Výslovná zákonná regulace případů tohoto druhu by však zjednala žádoucí právní jistotu. A umožnila by tím bez větších dohadů odpovědět na otázku, zda se lze soutěžní odpovědnosti a s ní spojených popsaných sankcí zbavit, či nikoli.
