Kdo je Pitrův Blonďák?

Kapitola 205

TOP nebo UTOP? * Total Zajac * Drtivá malorysost * Pitrova vládní spojka * Peníze v kosočtverci * Koestler, Kain a Ábel * Déja vu

TOP nebo UTOP?

Karel Schwarzenberg vzbuzoval kdysi dojem, že celý život třímal prapor individualismu, a seč mohl, spílal všemu kolektivistickému. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Než se desetiletí s desetiletím sešlo, byl arcikníže zvolen lídrem nové strany (u)Topickými 99,39 procenty hlasů. „Sitting on the top of the world“ si může s Howlin’ Wolfem ještě hlasitěji notovat Miroslav Kalousek. Ten byl místopředsedou zvolen dokonce 99,4 procenty hlasů. Významně se pošklebující čtenáře musíme výchovně napomenout – to, čeho předchozí režim dosahoval manipulací, se totiž odehrálo zcela demokraticky. A žádáme je, aby šetřili fóry, jako je „nový hampejz se starým osazenstvem“. Pak by mohli zase oni marně zvát Schwarzenberga na večeři.
Pravda, oběma lídrům chyběl jeden hlas. Možná si jej nedali sami, což by bylo pozoruhodné. Kandiduji-li na nějaký post a mám-li hlasovací právo, pak si hlas dám, pokud si věřím. Má to však jednu podmínku – musím to myslet upřímně! Důvod však může být i jiný. Pánové jsou vzdělaní a průběh sjezdu jim mohl připomínat variaci na scénku z montypythnovského Života Briana.
Arcikníže: „Dřív než budete volit mě nebo Kalouska…“
(U)topisti (sborem): „Chceme tebe a Kalouska!“
Arcikníže: „Měli byste si to každý sám za sebe rozmyslet…“
(U)topisti (sborem): „My už jsme si to každý sám za sebe rozmysleli!“
Arcikníže: „Takhle sborem přece ne. Jste přece individua…“
(U)topisti (sborem): „Ano, všichni jsme svobodná individua!“
Tím se mohlo stát, že od prvopočátku jsou Schwarzenberg s Kalouskem ve své straně vlastně sami sobě disidenty. Nebo to byla příprava na rezignaci? Po takové hrůze by se jeden nemohl divit!

Total Zajac

Z některých aktérů projektu rychlozdviže k moci značky TOP 09 začínají přetížením opadávat celé vrstvy dvacet let pečlivě budovaného make-upu. Z těch, co vystupovali jako ryzí demokraté hodlající vytáhnout naši společnost ze současné krize, je v nejméně jednom případě totalitní zombie!
V TOP týmu pracujícím na zdravotnické reformě je bývalý slovenský ministr zdravotnictví Rudolf Zajac. Za jeho recept na zlepšení finanční situace ve zdravotnictví by se nemusel stydět žádný totalitní režim na světě: „Očkuj se, nebo plať!“ A aTOPický demokrat to ještě vysvětlil: „Pokud se (pacient) nenechá očkovat, ať si léčbu zaplatí.“
To není projev bývalé politické totality, ale současné politicko-ekonomické. Politici uzákoní, že kdo se nestane „dobrovolně“ konzumentem (objektem aplikace) určitých farmakologických přebytků, bude v případě onemocnění finančně sankcionován. Zaplatí si léčbu, přestože si platí zdravotní pojištění. A naopak, pojištěnec, který se nechá očkovat ne zcela do všech důsledků odzkoušenou vakcínou, bude v případě jakýchkoli komplikací léčen na účet státu. Tedy na úkor těch, kteří se očkovat nenechali.

Drtivá malorysost

Dvacáté výročí listopadových „událostí“ bylo příčinou projevů předsedů ODS a ČSSD, v nichž rekapitulovali minulost. Zatímco na sjezdu ODS byl vzpomenut – ač nečlen – Václav Klaus, na slavnosti k znovuobnovení sociální demokracie – taktéž nečlen – Miloš Zeman vzpomenut nebyl. Jiří Paroubek se vášnivě ohradil, že „jeho projev byl prostě koncipován jinak“. Jinak řečeno, jeho projev byl slátán tak, aby se Zemanovi vyhnul. Zmínil obnovitele strany – a pak asi až sám sebe. Nic významného se zřejmě mezi tím nestalo.
Paroubka dále nadzdvihlo, jak si může někdo dovolit psát, že v roce 1993 utrpěl od Zemana drtivou porážku. Žádná se nekonala, tvrdí Paroubek, protože s fantastickým 101 hlasem téměř porazil jakéhosi Zemana, který dostal utrápených 179 hlasů. Musíme Paroubka opravit, ale nějak srozumitelně. Je to zhruba tak, jako by host zkonzumoval devět piv, ale zaplatit by chtěl pouze pět. Takový je to rozdíl. Hned by měl hubu ve žlábku, aby rychle pochopil.
Zdá se, že ODS opravdu není v nejlepší kondici, ale v tomto punktu má nakročeno lépe než ČSSD. Ostatně, má velké štěstí, že v RaJském domě mají takového odolného a výkonného škůdce. Neměla nedávná Zemanova výprava proti kůrovci na Šumavu symbolický výhrůžný podtext?

Pitrova vládní spojka

V nové knize Kmotr III, kterou napsal redaktor MF Dnes Jaroslav Kmenta, se na straně 162 píše: „Pitr měl kvalitní informace o chystané privatizaci Unipetrolu přímo z úřadu vlády. O výsledcích všech strategických jednání přímo na vládě ho informoval muž s přezdívkou Blonďák. Ten byl pro něj cenný v tom, že udržoval těsné vztahy s ministrem informatiky Vladimírem Mlynářem. ,Jeho prostřednictvím se snažili i o uplatňování vlivu na rozhodování vlády,‘ stojí v analýze spisu Olej.“ Vladimír Mlynář, šéf poradců premiéra Jana Fischera, týdeníku EURO řekl, že vůbec netuší, kdo by Blonďák mohl být.
Horší je, že to nevědí ani policisté. Je totiž docela možné, že Blonďák na úřadu vlády dodnes pracuje!

Peníze v kosočtverci

Kauza Opencard dává prostor politickým rivalům k vyřizování účtů, aniž by však o projektu kromě toho, co se o něm píše v novinách, něco věděli. Předseda ČSSD Jiří Paroubek prohlásil, že financování systému Opencard je neskutečným plýtváním veřejnými prostředky. „Tohle se dá přirovnat jen k prodeji Karlštejna,“ dodal Paroubek. Na jeho výrok okamžitě zareagoval předseda ODS Mirek Topolánek, aniž by však zmínil projekt Opencard. „Jako zloděj často křičí chyťte zloděje, i Paroubek používá zatím beztrestně stokrát opakované lži jako komunikační mantru. Přitom je to právě finanční bermudský trojúhelník Paroubek-Tvrdík-Jansta, ve kterém mizí třinácté důchody českých seniorů,“ řekl Topolánek.
Už jsme dávno zjistili, že se šéf ODS už naučil hovořit v politických zkratkách. Co však chtěl básník v tomto případě říct, není vůbec jasné. Expremiér na dotaz týdeníku EURO odkázal na webovou stránku ODS, ale na ní jsme o zmíněném trojúhelníku nic nenašli. Asi jsme špatně hledali…
Topolánek asi ví, že u advokáta Miroslava Jansty občas zmizí nějaké peníze, ale že by je sebral českým seniorům? Důchodci si možná nedokážou představit, jak mizí jejich peníze v bermudském trojúhelníku, ale mají poměrně jasno, co se mohlo odehrát v toskánském kosočtverci.

Koestler, Kain a Ábel

Opera Sonnenfinsternis (Zatmění Slunce), kterou o životě spisovatele Arthura Koestlera složil József Sári, měla minulý týden maďarskou premiéru v Budapešti. (Opera poprvé zazněla v roce 2000 v německém Pforzheimu.) Skladatele inspirovala Koestlerova světoznámá autoboigrafická kniha Tma o polednách, která popisuje hrůzy stalinismu. Na tuto knihu spisovatele, jenž se narodil v roce 1905 v rodině bohatého budapešťského průmyslníka a zemřel v roce 1983 v Londýně, Sáriho upozornila rektorka hudební akademie v Trossingenu Elizabeth Guthjahrová, která k opeře napsala libreto. Skladatel u příležitosti premiéry poskytl novinářům rozhovor. A na otázku, jaká hlavní myšlenka drží pohromadě tuto moderní operu, odpověděl silnou větou. „Pomocí hudby jsem položil otázku: Co je to za svět, v němž se od dob Kaina a Ábela vůbec nic nezměnilo?“

Déja vu

Český umělec Jiří David začal pracovat na šestimetrové plastice, která by měla být jeho osobním příspěvkem k letošnímu 20. výročí sametové revoluce. A my se ptáme: Není to příklad nádherné skromnosti? Není to ukázka uměřené inteligentní reakce, rozhodně nepoplatné kdysi odpudivé praxi umělců posluhujících režimu zejména při určitých výročích a kulatých obzvlášť?
Na rozdíl od onoho úpadkového, dekadentního, třikrát kletého a pětkrát trestaného Magora Jirouse, který mnohokrát, například ve vinárně U Šupů, prohlásil: „K dvacátému výročí strčím tři prsty do …“ (Začernil Ústav pro studium totalitních režimů, pro jehož pracovníky i toto bylo moc.) Proto se ptáme umělce Davida: Proč jen šestimetrová? Proč ne dvacetimetrová? A proč neudělat živou plastiku, která by – zalévaná intelektuálně bohatými a stále výživnými klasiky dle denní nabídky – stále rostla, každý rok o metr, aby svou velikostí neumdlévaje demonstrovala vzrůstající štěstí naší doby?