Pozoruhodné na tom je, že stejně šikovně dovedou těchto algoritmů využívat ti, kteří boří staré pořádky zastupitelské demokracie v rámci něčeho „přímého“, a tedy „více demokratického“ jako zavedené totalitní režimy, které konečně dostaly do ruky nástroj, jenž se blíží tomu, o čem psal před sedmdesáti lety George Orwell. Ministerstva pravdy se mohou radovat na obou stranách spektra, techniky jsou stejné, a jestli jsme se v něčem pronikavě mýlili, pak v tom, že internet přinese lepší, protože lépe informovanou demokracii.
Tento přínos mnohokrát přebily nápady z dílny mistrů, jako byl Casaleggio. Ten dokázal, že je to přesně naopak, a teď je jenom otázkou, zda to demokratické společnosti nějak zvládnou.
V domácím kině se promítá epický příběh o tom, jak Češi vnímají, co se tady s „cizími penězi“ může, co se ještě smí aco už se nesmí. Předběžné audity části dotací EU pochopitelně nejsou útokem na český stát, ale zdaleka nejsou jen sémantickým cvičením, jak si pravidla pro udělování a čerpání vysvětlují české úřady a jak Brusel. Dopady jsou potenciálně velmi vážné nejen pro premiéra vlády a šéfa nejsilnější politické formace Agrofertu Andreje Babiše. Budou totiž vrhat dlouhý stín - ovlivní vyjednávací pozici Česka, potažmo dalších netto příjemců dotací v příštím programovacím období.
Hitem televizních obrazovek v dobách pozdní normalizace byl Sandokan, Tygr z Mompracemu. Naprosto infantilní romanticko-dobrodružný italský miniseriál z konce 70. let, který běžel v hlavním vysílacím čase, dokázal vyprázdnit ulice - ženská část populace zírala na představitele hlavního hrdiny Kabira Bediho jako uhranutá, pro pány byla zase Marianna, Perla z Labuanu. Civěním na blbiny intelektuálně srovnatelné s latinskoamerickými či tureckými telenovelami si mlčící většina krátila čas. Vy ho můžete strávit nekonečně kvalitněji počtením o vládě Jamese Brooka, „bílého rádži“ ze Sarawaku.
Dobrodružný příběh, infantilní ani náhodou.
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
