Andrej Babiš utrpěl porážku, ze hry ale zdaleka není Je celkem obecně známo, že Andrej Babiš neoplývá zrovna korektní mluvou a gentlemanským vystupováním.
Prohlášení generála Tuhého za tajtrlíka a opovržlivé zhodnocení premiéra Sobotky před širokou veřejností v mezihře současné vládní krize ale už povážlivě atakuje manýry řeznického psa projevující se čas od času v chování prezidenta republiky. A vlastně ta použitá terminologie nejlépe dokumentuje, že nejde o konec bitvy o policii, ale o zmíněnou mezihru.
Úvaha, kdo je tady tajtrlík, se přitom nabízí sama. Je to policejní prezident, který říká pořád dokola, že reorganizace celostátních útvarů je v jeho kompetenci a jeho odpovědností, nebo ten, kdo v reakci začne křičet, že jeho ministr spravedlnosti na protest rezignuje, o pár hodin později vypovídá koaliční smlouvu a odchází z vlády, načež druhý den sice pořád ještě vypovídá koaliční smlouvu, ale z vlády už neodchází, načež svolá předsednictvo partaje a rozhodne, že nejen neodchází z vlády, ale ani tu smlouvu nevypoví?
A o hodinu později si zřejmě uvědomí, že se chová jako tajtrlík, a tak, zřejmě, aby v tom nebyl sám, vztáhne to i na neššastného policejního prezidenta.
Takto vypadá trapná prohra politického neumětela. Jenže bylo by zásadní chybou domnívat se, že je konec hry. Andrej Babiš se nevzdává. Dlouhé měsíce vyhrocená atmosféra v kabinetu nyní vyhřezla na povrch, ale ztráta Šlachty nezastaví Babiše v útoku na ČSSD jako hlavního volebního konkurenta. Napětí v koalici musí nutně dál eskalovat.
První prohraná Babišova bitva založená na kalkulaci, že sociální demokraté před výhrůžkami couvnou, Šlachta se vrátí a bude dál šéfovi krýt záda, zřejmě ztroskotala na Miloši Zemanovi, který tuhle hru odmítl hrát. Postavit se takhle otevřeně proti své mateřské straně by se mu před volbami nemuselo vyplatit, navíc v této hře nebyl jejím pánem. A spojení socialistů a lidovců podporované TOP 09 by ho ze hry prakticky vyřadilo a stal by se jen Babišovým nástrojem v předvolebním boji, což by považoval za potupné. Jenže Babiš si evidentně nemyslí, že je konec, a v novém vyjednávání koaliční smlouvy nepochybně chystá odvetu.
Jak to jednání ale bude probíhat, je ve hvězdách. Tak otevřená animozita mezi koaličními partnery nepanovala dosud v žádné české vládě a je těžko představitelné, jak se dá v takových vztazích vůbec nějak smysluplně pracovat. Sobotka může do Topolánkem vynalezeného stupňování přítelOEnepřítelOEkoaliční partner přidat ještě jednu pomlčku a doplnit Babiš. Ale už těžko bude hledat nějaký kompromis nad připravovanými zákony a přijímanými rozhodnutími. Vláda přestane fungovat a její existence bude viset na vlásku neustále ohrožována různými kauzami. Sobotka tak zakusí, co musel skousnout Topolánek s Vítkem Bártou, nicméně umocněno na druhou. Babiš je přece jen o pár tříd výše nejen majetkem, ale i intelektem.
A do toho budou olomoučtí žalobci, kterým Chovanec rozšlapal bábovičky, rozesílat předvolání k podání vysvětlení kdekomu. Myslí si šéf ANO, že mu při tomto způsobu politiky porostou preference?
To se dá těžko předpokládat.
S vysokou mírou jistoty lze ale konstatovat, že v uplynulých dnech ztratilo ANO veškerý koaliční potenciál, a pokud nedosáhne ve volbách takového výsledku, že se bez něj žádná koalice neobejde, tedy někde vysoko nad třicet procent, už v žádné koalici nikdy nebude. Osud Jiřího Paroubka teprve bude ta definitivní prohra Agrofertu při pokusu o akvizici České republiky, který se nicméně dosud dařil poměrně dost dobře. Je do ní ale ještě dost daleko a ještě bude daňové poplatníky něco stát.
Sobotka může do Topolánkem vynalezeného stupňování přítelnepřítel-koaliční partner přidat ještě jednu pomlčku a doplnit Babiš.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU