Co nám může říct o Češích ekonom, který strávil půlku své pracovní kariéry v centrální bance? Co může vědět o normálním Čechovi finančník uzavřený v - pro běžného smrtelníka - nedostupné věži ze slonoviny, která se zabývá abstraktní měnovou politikou? Nebude za onoho pověstného „idiota“, jemuž se sám vysmívá ve vlastním mottu: Žádný učený z nebe nespadl, ale idioty jako by shazovali.
Mojmír Hampl se pouští na tenký led. Každá generalizace je polovičatá a nese riziko nadměrného zkreslení reality. Přesto takto uvažovat má smysl a Hamplova kniha přináší množství trefných postřehů a především neotřelý pohled na „smějící se bestie“, jak Čechy kdysi nevábně, leč výstižně pojmenoval nacistický zločinec Reinhard Heydrich.
České příběhy
Robert Shiller, laureát Nobelovy ceny za ekonomii, ale především bystrý pozorovatel, ve své poslední knize Narrative Economics: How Stories Go Viral and Drive Major Economic Events rozvíjí teorii, že ekonomiku víc, než se má obecně za to, ovlivňují velké „narativy“, příběhy, které se rychle rozšíří a jako nebezpečná nákaza „zachvátí“ velkou skupinu lidí, v našem případě národ. Přesně tyto narativy o Češích nám nabízí Hampl v knize nazvané Pro Čechy je nebe nízko.
Spadá sem bezpochyby „příběh“ české recese z let 2012 a 2013, kdy ministr financí Miroslav Kalousek (s nejlepšími intencemi) opakovaně strašil, že nebudeme-li se chovat zodpovědně a nebudeme-li šetřit, skončíme jako Řecko. Čeští spotřebitelé i firmy se zalekli jeho série úsporných opatření, přestali utrácet a investovat, což zpomalilo ekonomiku mnohem víc, než bylo nezbytné, a země spadla do recese. Okolní státy takové propady nezažily.
Nobelista Kydland: Máme dva druhy vlád, které se od sebe vůbec neliší
Nicméně ten hlavní příběh, který Hampl v Česku vidí, zní následovně: Někdo nás okradl a zlí cizáci nám škodí. Je to podle něho jedno z mála témat, které je schopno mobilizovat elektorát, aby se dostavil k volbám. Má dozajista pravdu. Například mýtus „odtékajících dividend“ (které jsou jednou z forem „okrádání“) je založen na skutečném faktu, že z ekonomiky odchází kapitál, který v ní vznikl.
Bohužel dividendy jsou současně důsledkem toho, že před lety tento kapitál přišel do Česka, aby pomáhal obnovovat podinvestované fabriky, opravovat šedivé domy v centrech měst či narovnat zkrachovalé banky. Je to daň za prosperitu. Je legitimní uvažovat, jak tento kapitál v Česku „zadržet“, avšak nikoli daněním dividend, nýbrž pozitivní příležitostí investovat.
Nicméně tady se dostáváme do začarovaného kruhu, protože největší bolestí českého státu je nepřipravenost investičních projektů. A soukromý sektor v jeho rozmachu dusí především neschopnost úředníků přebrat zodpovědnost, ergo nekonečné protahování jakéhokoli stavebního řízení. A z toho pochází korupce, a jsme zase doma. Někdo nám to tady rozkrádá. Nejsou to ovšem cizinci, ale Češi.
Černí pasažéři
Frustrační slogany mohou mít různou podobu: tunelování, spálená země, akce čisté ruce, boj s korupcí, země montoven, odliv zisků nebo třeba že „všeci kradnú“.
„Zmíněná hesla totiž nedělají nic jiného, než že z běžného voliče činí osobu, která se má cítit podvedena a která má být tím pádem oprávněně rozhořčena svým osudem. A zároveň osobu nesvéprávnou, která je ze všeho vyviněna, za nic nenese odpovědnost, ani za vlastní volbu a jednání, a jejíž další angažmá po odevzdání hlasu pro protestního kandidáta není nezbytné. Není ani vítané,“dodává Hampl. Podobně se už v roce 1992 vyjadřoval prezident Václav Havel: „Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok.“
Čtěte také: Když se kradou volby
„Okrádací“ hesla ovládají český politický prostor, přičemž vydatně je od počátku své politické kariéry živí dnešní premiér Andrej Babiš. Jejich prostřednictvím se pak k moci dostávají ještě pochybnější lidé než ti, „kteří měli být tímto smetákem spravedlivého hněvu uklizeni. To je skutečná cena, jakou platíme za oba výše zmíněné frustrační slogany“, dodává bankéř. Hampl naši národní psýché charakterizuje jako atomizovanou - netáhne nás kupředu a dohromady nějaká společná myšlenka. Při nedostatku dlouhodobých vizí pak jsou Češi spíše pragmatici, kteří vládní programy posuzují podle toho, jak se jim promítnou do jejich peněženek.
Třebaže nejen Češi jsou mistry slevových akcí všeho druhu, tento rys je v tuzemsku velmi markantní. Obchody jsou prolezlé podřadným zbožím, protože občané je žádají. Tradice velmi levných, dotovaných potravin ještě z dob socialismu je setrvačná. O to zajímavější je paralela, kterou Hampl vede s politickými idejemi, které nám „prodávají“ politici. I politická kampaň a politický život jsou jakýmsi trhem s myšlenkami, které si voliči kupují.
V tomto smyslu kupujeme velmi často i na politickém kolbišti ty nejlevnější myšlenky, které nás dostávají do ještě většího problému. „Obviňujeme všechny, kteří by nás mohli vést, protože jsou přece všichni stejní. Tím se stane správa věcí veřejných neatraktivní pro kohokoli, kdo nechce přijít o vlastní kredit a dobré jméno. Normální lidé se z politiky vytratí. Proč by riskovali svou reputaci? Začne dominovat větší či menší politický ,bizár‘, který nadále jen opakuje mantru o okrádání lidu a předvádí hru o to, komu zrovna budou píšťaly tuto melodii hrát nejhlasitěji a nejpodmanivěji.“
Tyto pasáže patří k těm nejpronikavějším a nejnemilosrdnějším v celé knize. Stejně jako „na nedokonalém trhu firmy s horším zbožím dokážou vytěsnit ty s lepším zbožím“, tak na českém politickém tržišti vítězí ve „spirále smrti“ ty horší myšlenky.
Česká politika je v tomto ohledu velmi nedokonalý trh, na kterém existuje pramalá důvěra mezi kupujícím a prodávajícím, což je přitom nutná podmínka k úspěšnému obchodu, ke spokojenosti obou stran a k dosažení dobré „ceny“.
Triumf hinduistického hlídače: indický premiér Módí vybičoval emoce náboženskou rétorikou
Z toho vzniká role průměrného Čecha, který jedná jako černý pasažér. Neúčastní se věcí veřejných, nestrká do ničeho nos. Participuje na veřejných statcích, ale nechce se podílet na jejich vytváření ani do nich investovat. Příkladem budiž obrovské množství stížností na stavební projekty, které se mají budovat v blízkosti již postavených staveb v duchu „já jsem postavil, jiný už nesmí, aby náhodou neohrozil mou stavbu“. Tak se ale dostáváme do bludného kruhu, kdy všeobecná infrastruktura země zaostává a degeneruje.
Nepříjemné zrcadlo
Nicméně Hamplova kniha o Češích nám nabízí jiný příběh. Není totiž tak náročné se od negativních vlastností, nedostatečného sebevědomí a nedůvěry ve vlastní schopnosti oprostit a vydat se na jinou cestu, již jsme započali v roce 1989. Je to cesta svobody, prosperity a úspěchu, který v Česku vidí na každém kroku všichni, kdo mají oči otevřené. Zvláště u střední generace třicátníků a čtyřicátníků sílí pocit, že „Česko je skvělé místo k životu“. A opakovaně to říkají cizinci (zdaleka nejen z Východu), kteří se v Česku usazují.
Kdysi důvěryhodný nástroj přímé demokracie se proměnil v bič na příčetné politiky, kteří nadřazují rozum emocím. Čtěte více v eseji: O umění referenda
České podniky jsou často označovány jako montovny, nicméně fakt, že tato středoevropská země patří mezi nejbohatší třicítku států na světě, není - po devastujících událostech dvacátého století a desetiletích komunistické éry - vůbec samozřejmý, upozorňuje Hampl.
V Česku vznikají projekty a firmy, které přesahují hranice země. Příkladem budiž dva méně známé příběhy: Jeden z nejbohatších lidí Česka a majitel vyhledavače Seznam Ivo Lukačovič se posledních osm let podílel na vývoji firmy Melown Technologies, vývojáře trojrozměrných objektů z leteckých snímků, jaké známe třeba z Google Maps a Street View. Firmu letos prodal za stovky milionů korun švýcarské firmě se švédskými vlastníky Leica Geosystems.
Martin Hájek byl vášnivým sázkařem a potřeboval k tomu rychlý výsledkový a statistický servis. Tak ho vytvořil pod značkou Livesport, dnes jej používá 85 milionů lidí měsíčně a je silný zejména na italském, ruském a britském trhu - firma má hodnotu vyšších jednotek miliard korun.
Hampl Čechům nastavil zrcadlo nikoli proto, aby tento malý národ zahanbil a ponížil, ale jako pozitivní gesto, kdy reinterpretuje chmurný lokální příběh a ukazuje národ, který může velmi lehce znovu sehrávat výraznější roli na mezinárodním poli. Onen příběh o okrádání brzy může vystřídat nový, který bude obsáhlejší a nabídne pohled, že se není čeho obávat.
Řečeno se Shillerem: „Musíme lépe porozumět epidemiím populárních narativů, abychom dostatečně pochopili hospodářské výkyvy a ekonomické chování.“
Příběhy a představy, v nichž Češi žijí, ovlivňují jejich chování, vývoj ekonomiky a celé společnosti. Hamplovo zrcadlo nastavuje Čechům nepříjemnou tvář, ďábelský škleb, ba občas i výsměch, který však může lehce přejít v osvobozující smích.
Čtěte také:
