Venezuelská krize ovlivňuje trh
Za poslední tři roky odvedl OPEC jedinečnou práci: dokázal regulovat produkci tak, aby se ceny ropy pohybovaly kolem 25 USD za barel, což je podle kartelu dostatečná výše, která zajišťuje těžařům slušné zisky a zároveň nezpomaluje světový růst. Klíčová postava sdružení OPEC, saúdskoarabský ministr Ali Al Naimi, drží rozvojové země v kartelu zkrátka.
Jenže Naimi si myslí, že nedávné zvýšení ceny na 30 USD za barel – vyprovokované stávkou venezuelských naftařů – je až příliš dobré. Saúdská Arábie teď požaduje zvýšení produkce až na dva miliony barelů denně, aby nahradila ztrátu venezuelské suroviny a uklidnila ceny dřív, než vážně poškodí světovou ekonomiku. „Starosti začínáme mít, kdykoli ceny překročí 30 USD za barel,“ prohlásil delegát OPEC. Kartel se sejde 12. ledna, aby projednal výši produkce.
Krize, jako je ta venezuelská, nebo zmrazení vztahů mezi USA a Irákem v poslední době většinou fungují ve prospěch sdružení vývozců ropy, protože i přes nynější obavy z cen podporují jeho produkci. Ale štěstí se možná nyní ke sdružení OPEC začíná otáčet zády. Vznikající politické a ekonomické síly by ceny mohly stlačit. Ačkoli analytici prohlašují, že by mohly vyletět až nad 40 USD za barel, pokud by ve stejnou dobu byla zasažena produkce ve Venezuele, Iráku a v některých dalších státech Zálivu, nakonec by se vrátily na 15 USD. Ovlivnila by to politika postsaddámovského Iráku, ruské ambice, i neshody mezi Araby v Zálivu a chudšími členy OPEC. „S kombinací těchto tlaků bude zřejmě současná defenzivní cenová politika zemí OPEC neudržitelná,“ říká Raad Alkadiri, analytik washingtonské PFC Energy.
Vezměme například Nigérii a Alžír – dva nestabilní režimy s rostoucími ekonomickými problémy, které by uvnitř kartelu mohly vytvářet napětí. Pro zvýšení příjmů uzavřely jejich vlády se západními společnostmi dohody, které povedou k produkci dalších 1,5 milionu barelů - tedy sedmdesátiprocentní nárůst proti současným kvótám. Obě země tlačí OPEC ke zvýšení produkce, což by mohlo vyústit ve střet se Saúdskou Arábií.
Mezitím by se z Venezuely mohl stát další zrádce. Vláda přichází o miliardy dolarů kvůli stávce ropných dělníků, kteří chtějí, aby odstoupil prezident Hugo Chavez. Buď on, nebo, pokud odstoupí, nový režim bude po skončení stávky zřejmě chtít vyrábět co nejvíce. A konečně produkce nečlenských zemí OPEC, jako je například Rusko, Kazachstán a některé západoafrické země, zřejmě v příštích několika letech vzroste ročně o jeden milion barelů denně, jak tvrdí PFC Energy. Což se téměř rovná očekávanému růstu světové poptávky.
Velkou neznámou zůstává Irák. Saddámův status vyděděnce OPEC stmelil, protože brání rozvoji iráckých ropných zdrojů, největších po Saúdské Arábii. Jen málokteří analytici však věří, že by se nový režim v touze po finančních zdrojích spokojil se současnou kvótou, kterou Iráku OPEC stanovil ve výši tří milionů barelů denně. „Irák bude rozšiřovat kapacity a produkci bez ohledu na OPEC,“ říká Fadhil Chalabi, bývalý irácký činitel odpovědný za těžbu ropy a nynější ředitel londýnského Centra pro globální energetický výzkum.
Saúdská Arábie vývoj pozorně sleduje. Analytici si myslí, že Naimi spolu se svými protějšky z Kuvajtu a Spojených arabských emirátů mohou otevřít kohoutky, jen aby potrestali Rusko a další producenty, kteří ohrožují saúdský podíl na trhu. Otevřít by je mohli, jakmile OSN zruší sankce proti Iráku. „Pokud dojde k cenové válce, nebude trvat déle než rok,“ tvrdí zástupce OPEC ze Zálivu. „Druhořadá ropná pole zmizí a investice do nových kapacit prudce poklesnou.“ Ať tak nebo tak, OPEC každopádně čeká bouřlivé období.
Poznámky
Pozadí Saddámovy reorganizace
Nečekané odvolání dlouholetého iráckého ropného ministra Amera Rashida, ke kterému došlo 7. ledna, překvapilo všechny účastníky mezinárodního ropného byznysu. Oficiálně odešel čtyřiašedesátiletý Rashid do důchodu kvůli vysokému věku. Jeho nástupcem se ovšem stal Samir Aziz Al-Najm, blízký poradce Saddáma Hussaina a muž s mnoha vazbami na iráckou tajnou službu. To je považováno za pokus o upevnění pozice nynějšího režimu v ropném průmyslu pro případ války. Někteří také spekulují o tom, že byl Rashid vyřazen ze hry i kvůli svým dlouholetým vazbám na irácký zbrojní program. Jeho manželka, Rihab Tara, je navíc špičkovou odbornicí v oboru biologických zbraní.
Možná, že existuje jiný důvod. Zdroje z průmyslu tvrdí, že Rashid stál v polovině prosince za zrušením mnohamiliardového obchodu s ruským Lukoilem, který měl vést k rozvoji obrovského iráckého ropného pole v Západní Qurně. Arabské tiskové zdroje se domnívají, že si tím znepřátelil Saddámova syna Udaje, který zajišťoval schválení projektu v roce 1997. Rashid se navíc jako bývalý armádní generál pokoušel zabránit pašování ropy, na kterém podle mínění pozorovatelů vydělává Saddámův klan.
Izrael žádá více americké pomoci
Vláda Izraele, finančně vyčerpaná konfliktem s Palestinci a dvouletým ekonomickým poklesem, požádala na začátku ledna Bushův kabinet o 4 miliardy dolarů na novou vojenskou pomoc, a o 8 miliard USD jako záruku na půjčku pro financování veřejných stavebních projektů a podporu nových pracovních míst. Zdroje z Washingtonu tvrdí, že americká vláda zřejmě přistoupí na požadavek finanční pomoci, ale nehodlá financovat židovské osady na Západním břehu. Spojené státy poskytují Izraeli každoročně injekci ve výši kolem tří miliard dolarů. Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
