Česká lyžařská střediska dlouhodobě trpí konkurencí alpských areálů. Nový vítr na české hory by mohl přijít s chystaným prodejem největších středisek novým soukromým investorům. Kdo se o střediska uchází a jaké jsou podmínky pro podnikání na českých horách?
Foto: Profimedia.cz
Počty domácích návštěvníků českých a moravských hor klesají. Podle statistiky společnosti Mag Consulting tráví asi 600 tisíc českých lyžařů zimní dovolenou na tuzemských horách. Více než půl milionu jich však odjíždí do zahraničí. Jiné statistiky hovoří téměř o milionu. „Pro naše lyžaře jsme atraktivní například na prodloužený víkend. Na týdenní dovolenou lyžař z Brna vyrazí raději do Alp,“ říká Jiří Rulíšek, majoritní vlastník ski areálu Dolní Morava. Obecný ekonomický útlum může nahrát domácím střediskům, protože lyžaři budou víc kalkulovat každý výdaj na sjezdovkách i mimo ně. „V Alpách zaplatíte za oběd 10 euro, a to jste si nedali drink. U nás jsou služby okolo lyžování stále levnější,“ připomíná Lubomír Orel ze střediska Stupava. „Avšak rodinky trávící dovolenou v České republice jedou na hory jen pro pocit, že jsou na horách. Ti kteří jezdí na hory lyžovat, tedy tráví víc než půl dne na sněhu, z 80 procent nezůstávají v České republice,“ dodává.
Surfaři se utkají o lyžaře
Situaci by mohl trošku změnit plánovaný prodej největších českých středisek dravým soukromým investorům. Jde o střediska jako Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou a Harrachov. Zatím nejvyšší nabídku, i když jde jen o symbolický milion, dala Slovenská společnost Tatry Mountain Resorts (TMR). Dalším zájemcem je skupina PPF.
Každopádně sledovat boj mezi investory Tkáčem a Jakabovičem z J&T, kteří jsou mimochodem vášniví windsurfaři, a kitesurfujícím Petrem Kellnerem bude fascinující podívaná. Ať budou vlastnit krkonošská střediska investoři z Prahy či Bratislavy, jedno je jasné. Nový majitel dostane Špindl, tedy Sankt Moritz Česká republika za diskontní cenu. Nabízených 195 miliónů za podíly lyžařského svazu ve všech třech krkonošských akciových společnostech je i přes úbytek lyžařů či změny klimatu výhodná cena. Igor Rattaj z TMR přiznává, že současná hodnota samotného Špindlu je kolem půl miliardy. „My jsme ale jediní zájemci, kteří to nedělají jen pro prestiž,“ tvrdí.
Názory na cenu se však různí. Podle Víta Moudrého, bývalého manažera českého lanovkářského svazu, by licitace měla začínat nejméně u 1,5 miliardy korun. Tedy pokud se areály nakonec vůbec budou prodávat.
Německý Helmuth a ruský Igor odjeli do Alp
Češi lyžovat chtějí, ale doba sněženek a machrů na tuzemských horách je dávno pryč. Často ani nevědí, že si mohou kvalitně zalyžovat i doma. „Byl jsem rozmlsaný lyžováním v Alpách, ale střediska u nás mě příjemně překvapila,“ pochvaluje si lyžování na Červenohorském sedle lyžař František Blumenstein.
Období hojných návštěv (východo)německých lyžařů je pravděpodobně nenávratně pryč. V 90. letech pro ně byly naše hory za hubičku. Nyní ale začali pokukovat po Alpách, zejména jak šly jejich platy nahoru.
Naše hory měly také ruské období. Pro ruského, přesněji řečeno „novorosijského“ lyžařského zbohatlíka bylo dříve jednodušší získat vízum do České republiky než do Rakouska. Navíc neuměl pořádně anglicky a naše slovanská úslužnost mu poskytla saunu třeba ve tři ráno. Jenže se Schengenem a lepší jazykovou vybaveností si sovětský lyžník může vybrat a chce top kvalitu. To znamená větší hory a propojená střediska.
Ovšem i Krkonoše by také mohly mít megastřediska po vzoru alpských velikánů. Například v 90. letech byl plán propojit Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn a Rokytnici nad Jizerou. První vlaštovkou 20 let poté bude propojení středisek Rokytnice a Harrachov. Půjde o rozsáhlou investiční akci, která bude zahrnovat také vybudování přivaděče vody z Jizery pro potřeby zasněžování. Celkové náklady mají dosáhnout 200 milionů korun.
Přichází období polského Leszka
Česká republika může být ovšem významným „exportérem“ lyžování na polský trh. Máme pro to geografický předpoklad. Zatímco lyžař z Prahy či Brna může být za pět hodin v dobrém alpském středisku, polský lyžař musí do Alp cestovat dvojnásobně déle. Zajet si na víkend do Alp tedy pro něj není velmi reálné. Zbývají tedy Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky, Beskydy či Tatry.
Mnoho provozovatelů lanovek a vleků si tento fakt uvědomilo a snaží se profilovat své lyžařské služby pro polskou klientelu. Například v Jeseníkách vyrostlo na naše poměry obří lyžařské středisko Kouty, které s polskými lyžaři od začátku počítá. Na hosty ze severu se v Koutech připravili ještě před zahájením sezony. „Máme v Polsku distribuční síť sportovního zboží a naše polské zákazníky jsme oslovili již v létě, když bylo středisko ještě ve výstavbě. Naši vlekaři i pracovnice pokladen či restaurace umějí polsky, abychom mohli urychlit provoz a předejít možným nedorozuměním,“ říká za středisko Kouty Michal Kestl, jednatel firmy K3 Sport. Některá střediska však polskou klientelu stále neberou vážně a ani nenabízejí informace v polštině.
Klínovec se spojí se Sasy
Například v krušnohorském středisku Klínovec mají zase ambiciózní plány na vybudování velkého střediska propojeného se saským Oberwiesenthalem. Takové středisko by mohlo konkurovat menším alpským rezortům. V uplynulém roce tam investovali 160 milionů do nové čtyřsedačkové lanovky a sjezdovky s převýšením téměř 500 metrů. Do roku 2018 mají v plánu investovat 600 milionů. „Návratnost takové investice je dlouhodobá, podle našich odhadů minimálně 15 až 20 let,“ přiznává marketingový ředitel Klínovce Adam Svačina.
Boj s ochranáři
Rozvoj lyžařského byznysu často přichází do střetu s ochranou přírody. Například Špindlerův Mlýn, který je našim ve světě bezesporu nejznámějším areálem, stále bojuje s představiteli Krkonošského národního parku ohledně plánovaného propojení sjezdovek na Medvědíně a Svatém Petru. Středisko, které je pořadatelem sjezdařských závodů evropské i světové úrovně, stále nemá propojeny své dvě hlavní části a lyžaři musí při transferu využívat skibusů nebo taxíků.
Medvědín má slunce ráno, Svatý Petr odpoledne, čehož lyžaři chtějí využít. Plán vypadá tak, že na konci přehrady Labská by se postavila dolní stanice kabinkové lanovky, jejíž jedna větev by vedla na Medvědín a druhá na Hromovku. Znatelně by to pomohlo dopravní situaci a také parkování, protože součástí projektu je parkovací dům uvnitř stanice lanovky. „Město Špindlerův Mlýn již schválilo uzemní plán, který počítá s propojením Svatého Petra a Medvědína. Avšak plán v podobě navržené expertní skupinou, kterou jmenoval KRNAP, je ekonomický i technický nesmysl. Stávající nebo budoucí vlastník areálu se bude muset dobře rozhodnout, zda bude chtít plán v této podobě realizovat. Vše nyní záleží na možnostech investora a na vstřícnosti KRNAPu,“ vysvětluje ředitel Skiareálu Jiří Beran.
Lanovka není levná záležitost. Například na Monínci, středisku hodinu jižně od Prahy, investovali do jednodušší neodpojitelné lanovky 35 milionů korun. „Odpojitelná by stála nejméně 50 milionů a to bychom neuživili. Vždy je to kalkulace poměru cena výkon,“ vysvětluje Jaroslav Krejčí, výkonný ředitel společnosti Monínec.
Kolik stojí lyžařský areál
Nabízíme vám přehled, kolik stojí vybudování lyžařského střediska. Ceny jsou v korunách a pouze orientační dle délky přepravního zařízení či typu mechanizace.
Krátký vlek 1–5 milionů
Dlouhý vlek nad jeden kilometr 5–10 milionů
Repasovaná neodpojitelná lanovka 12–20 milionů
Nová neodpojitelná lanovka 30–50 milionů
Odpojitelná lanovka 50–100 milionů
Starší stroj na úpravu sjezdovky 1–3 miliony
Nový stroj na úpravu sjezdovky 5–8 milionů
Odbavovací systém velkého střediska 1–6 milionů
Sněžné dělo s čerpadly a rozvody 0,5–1 milion
Většina našich severních lyžařských areálů je na území Sudet. Právě pro tyto regiony by mohla být lyžařská střediska, která dnes díky cyklistice, bobovým drahám, lanovým centrům a dalším lákadlům nabízejí i celoroční byznys, obrovskou vzpruhou. Jenže například plány na areál na severních svazích Pradědu s alpským, u nás bezprecedentním převýšením 700 metrů nikdy neprošly přes ochranáře.
Panorama za čtvrt milionu
V dnešní době již nestačí postavit lanovku, nafoukat sníh a čekat na lyžaře. Střediska se předhánějí ve slevách, výhodách pro klienty, kulturních akcích, aby přilákala nebo udržela klienty. Ve středisku Klínovec, které leží na česko-německých hranicích, například rozjeli kampaň s road show. Koupili velké americké auto Dodge Ram, na korbu posadili sedačku a jezdí po obchodních centrech v Česku i Německu. Relativně drahou legrací, zejména pro menší střediska, je spot v ranním programu vysílání Panorama. „Stojí nás to asi 270 tisíc korun za sezonu, ale věřím, že se nám to vyplácí. Klienti se podívají na podmínky u nás a pak k nám vyrazí,“ pochvaluje si tuto formu marketingu Jaroslav Krejčí ze střediska Monínec.
S evropskými dotacemi, ale za evropské náklady
Některým střediskům se podařilo vybojovat příspěvky z evropských dotačních titulů. Například Monínec získal 50 milionů z celkové částky 220 milionů vložených peněz. Investice do výstavby střediska Kouty se vyšplhaly na zhruba půl miliardy. Asi 100 milionů korun přitom firma získala z evropského Regionálního operačního programu. Avšak většina z našich téměř 500 areálů si musí na svůj provoz a investice vydělat pouze z příjmů za skipasy, případně za další aktivity. „Je přitom nutné si uvědomit, že horské technologie naši horalé nakupují za světové ceny. I provozní náklady jako elektřina, plyn či pohonné hmoty jsou totožné s evropskou hladinou cen. Našemu podnikateli se ale vše musí vejít do zhruba 60 procent výše zahraničních cen za permanentky,“ upozorňuje Vít Moudrý. V areálu Červená Voda v Orlických horách koupili čtyřsedačku s bublinou a vyhříváním. Řeknete si, na naše poměry zbytečný luxus. Ale během nynějších mrazů se jim to vyplácí.
Naprostá většina provozovatelů areálů je pro lyžování nadšena. Kdyby měli totiž brát lyžařský byznys jen jako čísla, asi by se raději věnovali něčemu víc výdělečnému. „Kdybych věděl, co všechno to obnáší, koupil bych si místo toho blázince baráček na Bahamách, pil koktejly s ledem a na zimu se díval v televizi,“ přiznává jeden nový majitel vleku v Krušných horách.
