Roli viníka dostává...
Celý podtitul: Roli viníka dostává šéf banky Countrywide, ale potíže se jen obtížně svádějí na jednoho člověka
Při panice v roce 1869 to byli Jay Gould a Jim Fisk. Při skandálech se zasvěcenými informacemi po odkupování podřadných dluhopisů zase Ivan Boesky a Mike Milken. A při účetních podvodech na přelomu 21. století měli z ostudy kabát Jeff Skilling a Bernie Ebbers. Současná krize kolem špatných hypoték volá po své vlastní ikoně - všeobecně známém jménu, jež se snadno pomlouvá a do něhož se mohou trefovat televizní baviči.
Kdyby se na něco takového uzavíraly sázky, pak by se sázelo na Angela Mozila, zakladatele a šéfa Countrywide Financial, největšího amerického poskytovatele hypoték a zdroje tolika špatných hypotečních úvěrů, že nadělaly zmatek v celosvětovém finančním systému.
Ještě si však na Mozila neukazujte prstem. Rozsah, řetězová reakce a emocionální detaily tohoto fiaska se mimořádně těžko svádějí na jednu osobu. Celonárodní vůle se stane pro masmédia méně zajímavou, až hypoteční banku získá finanční ústav Bank of America, což je výsledek, který regulátoři chtějí urychlit. A čím více budeme epizodu se špatnými hypotékami rozpitvávat, tím více budeme chtít, aby nám celá aféra úplně sešla z mysli.
Nemylte se. Devětašedesátiletý Mozilo se pro tu roli rozhodně hodí. Castingové oddělení by se dostalo do pěkné tísně, kdyby mělo sehnat vrchního ředitele se smyslnějším opálením, zářivějšími zuby nebo nápadnějšími proužky na obleku. Za posledních šest let vzestupu a propadu bytové výstavby shrábl téměř 400 milionů dolarů, protože oportunisticky prodával akcie za dumpingové ceny. Ke vší škodě to vypadá, že Mozilo dostane cenu útěchy v přibližné výši 100 milionů dolarů plus vstupné do venkovského klubu, jakmile se uskuteční výprodej finančnímu ústavu Bank of America, protože banka Countrywide má o 85 procent nižší cenu, než byla její maximální hodnota, a je o dvanáct tisíc zaměstnanců lehčí. Přibývá soudních řízení. Prezidentská kandidátka Hillary Clintonová podrobuje Mozila zničující kritice za uloupené odchodné a demokratický senátor za stát New York Charles Schumer prohlásil, že chce vidět, jak se ředitel „smaží v oleji - obrazně řečeno“.
Countrywide ani Mozilo se pro tento článek nechtěli vyjádřit. Možná je to tím, že Mozilo se obaluje ochrannou vrstvou vlastenectví. Tento syn italských přistěhovalců se velmi rád odvolává na americký sen. „Dali jsme více než 25 milionům amerických rodin příležitost mít vlastní dům, vytvořit si vlastní kapitál a využít tohoto kapitálu k výchově dětí a žít tím nejlepším možným životem v naší úžasné zemi,“ uvedl v dopise poslaném 11. ledna zaměstnancům o vykoupení banky Countrywide. „Teď financujeme domy pro vnoučata naší první generace hypotečních dlužníků.“
Můžete vsadit svou nízkou počáteční úrokovou sazbu na hypotéku, že Mozilo oslovoval nejen své zaměstnance. Federální politici i ti, kteří se účastní předvolební kampaně, vědí, že banka Countrywide je u zrodu každé šesté uzavřené hypotéky - což je nemalý výkon v době, kdy více než sto konkurentů v oblasti hypotečních úvěrů pohořelo během několika měsíců. Ano, zklamaní dlužníci tvrdí, že je věřitel obalamutil. Miliony dalších však dostaly přesně to, co od banky Countrywide chtěly: poctivý, dostupný úvěr. Mozilo získává další body k dobru tím, že ohlašuje zmírnění úvěrových podmínek pro více než 81 tisíc majitelů domů, kterým hrozí zabavení pro nesplacené hypoteční dluhy, a prominutí části dluhu v dalších osmi tisících případech.
Nebude-li ho to imunizovat, je připraven dělat ze sebe hloupého - nebo se prohlásit za mučedníka. Dnes je jasné, že kultura snadného poskytování finančních záruk u banky Countrywide vyvolala naprostou obchodní sebevraždu. Ohromujících 7,2 procenta se nesplácí a majetek zabavený pro nezaplacený hypoteční dluh se za rok více než zdvojnásobil. Banka Countrywide, odříznutá od úvěrového trhu a platící neudržitelně vysoké sazby, aby přitáhla hotovost vkladatelů, zahájila nový rok na pokraji bankrotu. Vzhledem k volnému pádu akcií své společnosti musel Mozilo souhlasit s tím, čemu obchodníci výsměšně říkají převzetí pod pari (takeunder) - v protikladu k převzetí za cenu vyšší než nominální.
To všechno snadno umožní Mozilovi rozhlašovat: Hele, kamaráde, měj se mnou soucit. Přišel jsem o svoje dítě, o všechno, oč jsem pečoval. Moje firma ztratila na hodnotě dvacet miliard dolarů během necelého roku. Ve svém písemném sdělení zaměstnancům skutečně obvinil ze zániku banky Countrywide „regulátory, ratingové agentury, zákonodárce, média a další“. Mozilo, který je o půl miliardy dolarů bohatší než před pěti lety, by vás mohl přesvědčit, že systém zabavil majetek pro nezaplacenou hypotéku právě jemu.
Ať už podlehnete tomuto Jediho triku na ovlivnění mysli, nebo ne, banka Countrywide je stále bezvýznamnější, protože špatné hypotéky nahlodaly zbytek ekonomiky. Spotřebitelé si utahují opasky a všechny možné banky, kartové společnosti, a dokonce i maloobchodníci si dávají stranou miliardy na úhradu svých špatných dluhů. „Nastalo příšerné selhání norem obecně,“ konstatuje Stuart Gabriel, profesor financování realit na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, „problém není jen v bance Countrywide, je prostě mnohem širší.“
A v tom to vězí. Mozila nejvíce imunizuje to, že celý tento případ se obrací zpátky směrem k veřejnosti: K naší chamtivosti, naší naivitě, našemu ochotnému odložení nedůvěry k veškerému úvěrování. Kdo se však chce nad tím zamyslet?
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Jiří Kasl
