Do roku 2020 se má Šanghaj stát dalším mezinárodním finančním centrem
Na tmavorůžových stojüanových bankovkách, které jsou v Číně platidlem s nejvyšší hodnotou, je vyobrazen Mao Ce-tung. Pokud se jüan stane vedle dolaru další rezervní měnou, možná nahradí Maa jiná osobnost, která bude přijatelnější pro západní svět. A zcela jistě by tato změna nebyla, co se týče čínské měny, jedinou.
Již od letošního jara si čínské vedení stěžuje, že pro zemi je stále riskantnější pokračující závislost na dolaru. Peking drží zhruba dva biliony v dolarových aktivech, které naakumuloval díky přebytkům z obchodu s USA a masivnímu nákupu amerických dluhopisů. Pokud by se Spojeným státům americkým nepodařilo udržet státní deficit v přijatelných mezích, znamenalo by to problémy nejen pro jejich ekonomiku, ale mezi poražené by patřila i Čína.
V březnu 2008 premiér Wen Ťia-pao konstatoval, že se obává poklesu hodnoty čínských investic v USA. Jen o pár dní později hovořil šéf čínské centrální banky Čou Siao-čchuan o nahrazení dolaru jako rezervní měny košem měn, na který by dohlížel Mezinárodní měnový fond. Jedním z „dolarových konkurentů“ by se mohl stát čínský jüan. Názory na to, zda je něco takového možné, se různí. Většina ekonomů se přiklání ke kladné odpovědi. Otázkou ale zůstává, kdy se tak stane. S největší pravděpodobností to nebude dříve než za deset až dvacet let. A předpokladem je řada změn.
Brzy směnitelný
První podmínkou je, aby se jüan stal volně směnitelnou měnou. Čínské vedení má v úmyslu učinit tak během několika let. Ekonom Nicholas Lardy, který se zabývá Čínou v Petersonově institutu, tvrdí, že tato idea není žádnou novinkou. Poprvé se prý o směnitelnosti jüanu hovořilo v 90. letech. Proces ale zabrzdila asijská ekonomická krize. „Mohou to dokázat za dva tři roky,“ uvedl Lardy pro časopis BusinessWeek. „Máme sklon podceňovat, jak daleko Číňané došli v reformách různých aspektů finančního systému,“ dodává. Je pravdou, že Peking drží svou měnu podhodnocenou, čímž pomáhá exportérům a zabraňuje růstu nezaměstnanosti. Poté, co se jüan stane volně směnitelným, se bude muset Čína naučit žít s jeho kolísavostí.
S podporou jüanu, který by měl hrát v mezinárodním obchodu větší roli, již čínská vláda začala. S centrálními bankami Argentiny, Hongkongu, Malajsie, Jižní Koreje a dalšími dohodla měnové swapy. Partneři mohou při vzájemném obchodu využívat místo dolaru jüany. Věrným druhem při propagaci jüanu coby mezinárodního platidla se stala také Brazílie. Čínský i brazilský prezident se shodli na tom, že není nutné, aby jedinou měnou ve vzájemném obchodu byl dolar. Vždyť oba státy přece mají vlastní měny. Celková hodnota dohod ohledně využívání jüanu se (bez Brazílie) vyšplhala na 95 miliard dolarů. Jen pro srovnání, objem vzájemného obchodu mezi USA a Čínou loni dosáhl 333 miliard dolarů.
Velké centrální banky nebudou ochotny držet větší sumy cizí měny, pokud s ní nebudou moci obchodovat bez restrikcí. Proti využití jüanu jako mezinárodní rezervní měny dnes hovoří i to, že neexistuje rozsáhlý trh s bondy v této měně. Signálem o uznání jüanu by bylo, pokud by státy jako USA nakupovaly bondy v jüanech a obchodovaly s nimi. Na konci září Čína poprvé vydala dluhopisy v domácí měně odpovídající v přepočtu 879 milionům dolarů. Nakupovat je mohli investoři v Hongkongu.
Podpora ze Světové banky
Čínští představitelé v květnu veřejně konstatovali, že jüan by se mohl stát skutečnou rezervní měnou do roku 2020. Počítají s tím, že do té doby bude Šanghaj podobně jako třeba Londýn nebo New York dalším světovým finančním centrem. Sebedůvěru Číňanů podpořil na konci září i prezident Světové banky Robert Zoellick. Ten prohlásil, že na mezinárodních trzích může posílit pozice dalších měn. Jmenoval euro a jüan. „Spojené státy by udělaly chybu, kdyby považovaly za samozřejmou pozici dolaru jako dominantní rezervní měny,“ konstatoval Zoellick.
Ani sami Číňané ale nemají zájem na tom, aby se postavení dolaru oslabilo. Jsou přeci pragmatici. Dobře vědí, že pokud by se tak stalo, znehodnotily by se jejich investice v dolarech. Ekonomové proto očekávají, že pokud Číňané budou složení investičního portfolia měnit, půjde o posun od dlouhodobých dluhopisů ke střednědobým a krátkodobým. Ty jim zaručí větší flexibilitu, a kdyby bylo potřeba, tak i jednodušší exit.
