Kdo neskáče, není Čech, skandovalo se po olympijském triumfu hokejistů v Naganu. Šéf Sazky Aleš Hušák minulý týden tuto kádrovací pomůcku zkarikoval. V jeho národní ledové kapličce nad vysočanskou Rokytkou nebude vítán ten, kdo před rokem odmítl skákat, jak Sazka pískala. Veřejným vyloučením premiéra Špidly z desetimilionového hokejového souručenství se Hušák-manažer razantně pasoval do role Hušáka-politika. Ba dokonce politického režiséra, když si jeho Sazka usmyslela posadit vedle sebe při slavnostním otevření Sazka Areny prezidenta Václava Klause, expremiéra Miloše Zemana a exředitele TV Nova Vladimíra Železného.
Budiž jasně řečeno, že Hušákovi úloha politického kádrováka ani majitele české hokejové slávy nepřísluší. Sazka není synonymem hokeje, stejně jako jím není její nová hala. Tím, že Špidlův kabinet loni odmítl pomoci soukromé společnosti Sazka státní zárukou za šestimiliardový úvěr na výstavbu vysočanského zázraku, rozhodně nezradila český sport. Spíš rozumně a odpovědně odmítla dát všanc peníze daňových poplatníků kvůli stavbě, na niž lze peníze sehnat odjinud a z níž bude profitovat soukromý sektor. Důkazem správného Špidlova úsudku je, že i bez záruky byla aréna postavena, a to včas. Koneckonců, jak je to s „národním“ vlastnictvím hokejového svatostánku, dokládá i Hušákova pohrůžka, kdo mu nesmí přes práh.
Ale ani kdyby projekt nevyšel, nehrozila žádná tragédie. Jen by se místo Prahy radovaly Pardubice, kde se uvažovalo o náhradním konání letošního světového šampionátu.
Ze strany politiků si Špidlova exkomunikace zaslouží jediné – hodit Hušákovu pozvánku na zahajovací večírek do koše, jako to udělal lidovecký předseda Miroslav Kalousek. Jinak by se totiž mohlo stát, že se z volených představitelů státu za čas stanou loutky v rukou všemocných firemních bossů. Podle vzoru stavím chrám národního pivovarnictví (obuvnictví, sklářství, strojírenství etc.), vládo přispěj. A jestli nepřispěješ, nejsi naše, nejsi nás všech. Lítat v tom jednou může pravice stejně jako teď levice.
Před červnovými volbami do Evropského parlamentu je Špidlova trestná lavice stejně jako vyzdvihování svaté trojice opoziční smlouvy Klaus-Zeman-Železný dvojnásob zákeřné. Kdo by v případě debaklu ČSSD rozlišil, jestli Špidla prohrál kvůli neschopnosti, nebo vinou Hušákova pranýřování? Sazka by pak mohla pyšně oprášit slogan Kdo nehraje, nevyhraje.
Politikaření sázkařského magnáta může mít ovšem i jinou, politicky stejně nešťastnou dohru. Špidlova administrativa už několikrát předvedla, že vybraným podnikatelům, podezřelým z podvodů a tunelářských praktik, umí pohrozit nečekaným odvedením v poutech a uvalením vazby. A pro eventuální tunel generálního ředitele Sazky se odvetný dehonestující název přímo nabízí. Hušákovo ticho.
