Vodní pták se začíná zabydlovat i v českých vodách
Řídítka pevně v rukách, noha zapřená o hranu mola. Zčeřená voda olizuje zadní křídlo. Dívám se na špičku hydroplánu. Veškerá energie se koncentruje do odrazu a plynulého naskočení na stupačky. „A teď skákej!“ zaslechnu ještě z mola za sebou, než se nad hliníkovým ptákem i mou hlavou definitivně zavře hladina líně plynoucí Vltavy…
Křídlové plavidlo na vlastní pohon - hydrofoil -pojmenované AquaSkipper se poprvé objevilo v roce 2004 ve Spojených státech. Konstrukci z hliníku používaného v letectví si patentoval Američan Shane Chen, který za svůj vynález vloni získal ocenění od specializovaného serveru Modern Marvels (něco jako Divy moderní doby). Co je na Chenově „vodním ptáku“ tak divuhodné? Suchou nohou je díky němu možné překonat vodní hladinu. Máte-li tedy dostatek trpělivosti a naučíte-li se hopsat.
Sestavení „vodního ptáka“, jehož svým tvarem konstrukce AquaSkipperu připomíná, je velmi jednoduché. Rozložený pták by se měl vejít do tašky velikosti golfového bagu a smontováním pomocí imbusového klíče a křížového šroubováku stráví budoucí skokan jen několik minut. Pak už stačí donést konstrukci na startovací molo.
A tady může majitel hopsadla v Česku narazit na jeden z největších problémů. Výrobce totiž doporučuje v místě nasedání minimálně dvoumetrovou hloubku (hlavně při prvních pokusech hrozí na mělčině zlomení přední části ptáka či zadního křídla). A pro plynulý dojezd je ideální plovoucí molo, pod které se při „vylodění“ vejde více než metrové zadní křídlo. Ideálních míst je tak v našich vodách poskrovnu.
Vraťme se ale znovu na začátek: co největší odraz do dálky, jako na koloběžce, a nebát se přenést váhu těla do řídítek, zní pokyny Karla Hodače, který od letošního léta dováží AquaSkippery do Česka ve velkém. Poté je během úvodního sklouznutí po hladině dostatek času - i tři vteřiny - na srovnání stability a správné postavení na stupačkách. Totiž na špičkách. Potom už jen stačí začít „prošlapovat“ zadní část AquaSkipperu, díky čemuž vznikne pod křídlem vztlak potřebný pro udržení „Waterbirda“ na hladině a klouzavý pohyb vpřed.
Zní to jednoduše, a nijak složitě to ani nevypadá, když na AquaSkipperu vidíte hopsat zkušeného ridera. Během úvodní zhruba půlhodinky prvního praktického seznamování se s fyzikálními zákony je třeba počítat s nedobrovolnou koupelí a výrazným zájmem kolemjdoucích. Když se ale poprvé pták díky vaší síle rozletí kupředu… tak hlavně nepřestávejte skákat!
Zkušení jezdci dokážou přeskakovat z nohy na nohu, protáčet řídítka nad vodou, brzdit smykem nebo surfovat na vlnách. Ti nejlepší krotitelé „vodních ptáků“ se 6. září poprvé utkají při mistrovství republiky v několika disciplínách. Na Stříbrném rybníce v Hradci Králové se bude určitě více skákat než plavat!
(boxik)
Od plováků ke křídlům
Několik milníků ve vývoji stroje, který umí chodit po vodní hladině
1953 Wasserläufer: „Vodního běžce“ sestrojil bavorský inženýr Julius Schuck a poprvé hovyzkoušel na řece Isar v Mnichově. K pohonu využil „plácání“ křídly pod vodou.
1989 Pogofoil: Plavidlo amerického oceánografa Parkera McCreadyho spočívalo na dvou plovácích a k pohybu bylo rovněž využíváno vztlaku pod křídly pod vodou.
1998 Trampofoil: Vynález švédského inženýra Alexandera Sahlina byl poháněn na stejném principu jako oba předchozí stroje a byl považován za první snadno ovladatelný hydrofoil na lidský pohon. Absence plováků tentokrát znemožňovala start z vody a tvarem již trampofoil víceméně připomínal současný AquaSkipper.
2004 Pumpabike: Surfařskou variantu hopsadla sestrojil Jihoafričan Mike Puzzey. Zadní křídlo je opatřen pružinami.
Popisek
Délka „vodního ptáka“ z leteckého duralu a skleněných vláken je 244 cm, výška 183 cm. Váží 11,5 kilogramu a unese až 114 kilogramů. Za 10 990 korun s ním můžete vyvinout maximální rychlost až 30 kilometrů v hodině.
