Půlstoletí po slavné olympiádě v Grenoblu, kde Jiří Raška získal první českou zlatou medaili ze zimních her, připomíná český skok na lyžích spíš jen zaprášený a nefunkční muzejní exponát.
„Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat,“ rozplýval se Ota Pavel. I takto popsal skok Jiřího Rašky na středním můstku v olympijském Grenoblu 1968. Skokan z Frenštátu tam senzačně dosáhl na zlato a stal se vůbec prvním československým vítězem zimních her.
Skoky a lety se i díky legendárnímu Raškovi a spisovatelskému umu Oty Pavla staly fenoménem, o sport byl zájem a českoslovenští reprezentanti se postupně propracovali do světové špičky.
Ovšem dnes, půlstoletí po slavné olympiádě, připomíná český skok na lyžích spíš jen zaprášený a nefunkční muzejní exponát.
Nejenže reprezentanti nedokážou na mezinárodní úrovni pravidelně bodovat a ve světové konkurenci se ztrácejí, ale - což je ještě zásadnější - v Čechách a na Moravě už nemají ani jeden můstek, kde by mohli v zimě trénovat, natož závodit.
Krize vygradovala první březnový víkend, kdy svaz musel vůbec poprvé v historii uspořádat mistrovství České republiky v zahraničí, jelo se do polského Szczyrku. Doma to prostě nikde nešlo. Současnost zkrátka skokanům nepřeje a všechny její bolesti se zhmotňují na jednom místě - v Harrachově.
Poslední trénink? Loni
Někdo si vytahuje telefon z bundy přímo na lanovce, jiní si pro fotku přijíždějí po sjezdovce. Selfie s harrachovským mamutím můstkem je zkrátka velmi žádaná. „Pojď, uděláme si závod,“ obrátí se v polštině muž na svého syna. Oba se pak na bývalém obřím doskočišti v těžkých lyžařských botách dají do běhu.
Toto je bez nadsázky jediný účel, který nyní harrachovské ikoně zbyl. Poslední křeč mamuta přišla před pěti lety, kdy se tu konalo mistrovství světa v letech na lyžích. Jenže ani tehdy se kvůli silnému větru příliš nezávodilo. Pamětníci vzpomínají, že žlutý můstek se podařilo zprovoznit hlavně díky zapálení pořadatelů, avšak když se pak do shnilého dřevěného bubnu pod patou stavby propadla rolba, byl to nejen velký trapas, ale především facka pro celý sport, z níž se dosud neprobral.
To ostatně potvrzují i výsledky z nedávného mistrovství světa v klasickém lyžování. Mezi jednotlivci se čeští reprezentanti ani jednou neprobojovali do top desítky. Nejlepším výsledkem bylo patnácté místo Romana Koudelky v klání na středním můstku.„Veřejnost možná čekala lepší výsledky, ale tohle je realita,“ reaguje Jan Baier ze Svazu lyžařů České republiky. „Říkám jen to, že poslední tréninková jednotka proběhla už 28. prosince 2018,“ doplňuje.
Čtěte o problémech Harrachova:
Mamute, otřes se. Proč se města propadají do dluhů?
Což je poměrně velký zádrhel. U většiny reprezentací - kromě Japonců, kteří v Evropě tráví několik týdnů v kuse - totiž platí, že po víkendových závodech si sportovci zajedou domů a v úterý nebo ve středu udělají několik skoků na domácím můstku takzvaně „na pohodu“. Češi ale musejí na něco takového zapomenout. V republice není nyní ani jeden vhodný můstek, kde by mohli v zimních měsících trénovat. Všechny jsou kvůli špatnému technickému stavu mimo provoz. „V létě od května do října sice doma nějaké možnosti máme, ale v zimě ne,“ popisuje Baier.
Poměrně paradoxně působí, že používat se nedají ani moderní můstky na Ještědu, které kvůli mistrovství světa před deseti lety prošly masivní rekonstrukcí za 730 milionů korun. Podle dřívějších informací je údržba finančně náročná a vyplatí se jen v případě, kdy budou můstky v provozu několik týdnů a ne jen pár dnů v sezoně. Do ceny se započítává nejen chlazení nájezdové stopy, ale i zasněžování či provoz lanovky pro lyžaře.
Nicméně jednání s Tatra Mountain Resort, současným provozovatelem ještědského střediska, prý stále probíhá.„Hledáme cestu, jak to zprovoznit na zimu. Finančně je to ale zatím mimo naše možnosti,“ krčí rameny Baier.
Zásadní a nezbytný
I když by se mohlo zdát, že největší potíž je s reprezentačním „áčkem“, trenéři a funkcionáři jsou ještě víc zděšeni, když přijde řeč na přípravu dorostenců a juniorů. Ti jsou současnou krizí zasaženi nejvíc. Zatímco nejmenší skokani můstky mají a muži se jakžtakž vylétají během světového poháru, mládež v Česku žádnou možnost nemá. Od loňského října.
Tehdy správní rada Klasického areálu Harrachov rozhodla, že uzavře můstek K70. Kvůli špatnému technickému stavu. „Tento skokanský můstek je pro disciplínu zásadní a nezbytný. Neexistuje totiž v České republice jiný podobný můstek, kde by v zimní sezoně bylo možné setrvale trénovat a pořádat soutěže pro kategorie starších žáků a mladšího dorostu,“ zkritizoval zavření Jakub Janda, bývalý reprezentant a dnes poslanec za ODS. A Jan Baier se přidává. Příprava čtrnácti- a patnáctiletých sportovců se podle něj značně komplikuje, protože trénovat mohou jen v zahraničí, což je časově i finančně náročné.
Přečtěte si rozhovor s Janem Macháčkem:
České ragby dotáhnu na olympiádu
Zachránit harrachovský areál včetně hnijícího mamuta může pouze vize na vybudování národního sportovního centra. Stát by sem měl v příštích letech nalít celkově dvě miliardy korun, jenže plány brzdí fakt, že můstky a půda pod nimi mají různé majitele. Přitom už na začátku roku 2017 mohlo být jasněji. Převod pozemků za 56,5 milionu z državy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových do vlastnictví Sportovního areálu Harrachov se však po zásahu tehdejšího ministra financí Andreje Babiše (ANO) zastavil.
Argumentoval tím, že půda by se měla prodat v otevřené soutěži za nejvyšší obnos. Česká unie sportu a Svaz lyžařů ČR, dva hlavní akcionáři areálu, ovšem namítají, že jako dlouhodobí uživatelé a vlastníci nemovitostí na pozemcích mají přednostní právo a zabrání příchodu spekulantů. A bez vyřešení této pozemkové záhady se opravy nedočká ani jeden harrachovský můstek.
Důstojná role
Jedna z mála věcí, která může české skokany v poslední době těšit, je I vývoj situace v Horečkách na kraji Frenštátu pod Radhoštěm. V minulých letech odtud sice přicházely poměrně katastrofické zprávy o tom, jak případní noví soukromí majitelé promění tradiční Areál Jiřího Rašky v Mekku komerce, vlastníkem se nakonec stal místní oddíl TJ Frenštát a spolu s radnicí a moravskoslezským hejtmanstvím začal připravovat návrh na oživení. Vše směřuje k tomu, aby tu v roce 2030 proběhl světový pohár.
I když architektonickou studii za 700 tisíc korun zaplatily napůl kraj s městem, na samotné stavební práce peníze v regionu nejsou. Kromě rekonstrukce čtyř současných můstků se totiž počítá ještě s vybudováním nového K80, vznikem skokanské věže s rozhlednou, novými tribunami i lanovkou. Odhadované náklady činí 475 milionů korun. Do roku 2023 by měla proběhnout rekonstrukce. Stavba nového můstku a prodloužení současného K90 na K100 pak v dalších sedmi letech. Zásadní ale je, aby se projekt stal součástí národního investičního plánu. Bez toho se ve Frenštátě ničeho nedočkají.
Jan Baier ze Svazu lyžařů ČR přesto stále zůstává optimistou. Prý i díky častým rozhovorům s mezinárodní federací, která neradostné dění v Česku sleduje. „Považují nás za tradiční skokanskou zemi, chtějí nás mít v rodině a chtějí, abychom hráli důstojnou a důležitou roli,“ tlumočí Baier ohlasy z ciziny.
Taková slova se sice příjemně poslouchají, ovšem nic nemění na tom, že český skok se dostává do špatné spirály. Bez dobrých výsledků ve světovém poháru a na mistrovství světa se investice do odvětví budou prosazovat těžko. A co na tom, že za bídou sportu vězí právě podfinancované zázemí. Toto nebude při vyjednávání nijak důležitý argument. Bohužel.
Dále čtěte:
