Své rozhodnutí postavit nové jaderné bloky v Německu obhájíme, tvrdí manažeři ČEZ
Česko se bez budování dalších bloků jaderných elektráren neobejde. Tedy pokud se nechce z exportéra elektřiny změnit v jejího dovozce. Význam obnovitelných zdrojů pro tuzemskou energetiku se s v následujících letech, i kvůli vysychající státní podpoře, pravděpodobně sníží. V palivo-energetickém mixu bude kromě jádra v dalších letech hrát významnou roli i uhlí. To jsou některé klíčové závěry, k nimž dospěli energetičtí manažeři a odborníci v rámci setkání Euro Business Brunch. Akci pod názvem Možnosti a limity rozvoje české energetiky pořádalo vydavatelství Euronews, vydavatel týdeníku Euro. Patronem setkání, které se uskutečnilo v pražském hotelu Kings Court, byla firma Deloitte Česká republika, partnery společnosti ČEPS a United Energy Trading.
Hlavně soběstačnost
Vedoucí partner Deloitte pro energetiku a zdroje ve střední Evropě Vladimír Vaněk soudí, že současná diskuse o energetickém mixu je notně zpolitizované téma. To, aby se v České republice i nadále zhruba šedesát procent elektřiny vyrábělo z uhlí, je dle jeho názoru dlouhodobě neudržitelné. Navíc s největší pravděpodobností nelze předpokládat, že se na produkci proudu v tuzemsku budou nějakým významnějším způsobem podílet obnovitelné zdroje. „Své místo mají, je ale nutné je zabezpečit podpůrnými službami,“ míní Vaněk. Jinak řečeno, pro každý obnovitelný zdroj musí být v záloze připravena uhelná nebo vodní elektrárna. A to pro případ, že přestane svítit slunce nebo nastane bezvětří a výpadek dodávek elektřiny do rozvodné a distribuční soustavy bude nutné nahradit jinými zdroji. Svoji budoucnost má i jaderná energetika. „Jádro bude jednoznačně pevnou součástí palivo- energetického mixu. Nemůžeme si dovolit tuto alternativu vynechat, zaslouží si naši pozornost,“ je přesvědčen Vaněk. Důvodů, proč by se měl proud v Česku vyrábět i štěpením, je víc. Jedním z nich je i tuzemská tradice v provozu jaderných elektráren či dostupné zásoby uranu. Země si navíc nemůže dovolit takový luxus jako sousední Německo, tedy zcela se zřeknout jaderné energetiky. „Němci jsou dost bohatí na to, aby si to mohli dovolit, na rozdíl od nás,“ konstatoval Vaněk.
ČEZ má argumentů dost
S rozvojem jaderné energetiky se počítá i ve státem připravované energetické koncepci, respektive ve většině jejích navrhovaných variant. Ty ukazují, kterým směrem by se měla tuzemská energetika ubírat v následujících letech až desetiletích. Jak se shodli diskutující odborníci, v aktuálně chystané verzi je sice oproti té doposud platné několik změn, její základ ale zůstává pořád stejný. „Stále klade důraz na energetickou soběstačnost České republiky, mnohem více, než u některých jiných evropských států. Počítá s dalším rozvojem jaderné energetiky,“ potvrdil ředitel divize obchod ČEZ Alan Svoboda. Koncepce ale nezapomíná ani na klasiku, jako jsou uhelné elektrárny či vodní zdroje. Právě jejich provoz se bude velmi hodit při „krocení“ problémů, které přijdou odjinud a jež jsou spojeny s výstavbou obnovitelných zdrojů. A jak již bylo řečeno, významnou roli v budoucnu sehraje jádro. „I jako prvek stability v energetické soustavě,“ vysvětlil Svoboda. Právě jadernou energetiku – v době, kdy Brusel stále agresivněji tlačí na členské státy, aby snižovaly emise oxidu uhličitého – považují diskutující za nejperspektivnější zdroj. Výstavbu dalších tuzemských bloků by nemělo ohrozit ani rozhodnutí Německa vzdát se vlastních jaderných zdrojů. Někteří odborníci ale upozorňují, že podobné rozhodnutí může požadovat Německo i po okolních zemích. „Pokračujeme v budování nových jaderných bloků. Jsem přesvědčen, že takové rozhodnutí jsme schopni před Němci argumentačně obhájit,“ tvrdil Svoboda. Současně upozornil, že dalším důvodem pro budování nových jaderných bloků je skutečnost, že jsou v porovnání s výstavbou jiných zdrojů ekonomicky nejvýhodnější. I když, jak podotkl jeden z diskutujících, nejvýhodnější v Evropě je nestavět vůbec nic. „Jádro nezvýší instalovaný výkon elektráren, pouze z velké části nahradí ty dosluhující,“ sdělil Svoboda. Právě aktualizovaná energetická koncepce byla jedním z ústředních témat diskuse. Jak řekl šéf společnosti ČEPS Vladimír Tošovský, energetika musí fungovat jako jeden celek a nelze z ní vytrhávat dílčí věci. Za příklad dal počátek devadesátých let, kdy se stát rozhodl podpořit masivní budování elektrických přímotopů. „Skončilo to katastrofou. Teď jsou tady z energetického kontextu vytrženy obnovitelné zdroje,“ upozornil šéf ČEPS. Stále se totiž hovoří jen o jejich výstavbě a zapomíná se na to, že je nutné je připojit k rozvodné a distribuční síti, což jsou v celorepublikovém kontextu náklady v řádech stovek milionů korun. „Zapomíná se i na to, že tohle všechno zaplatí odběratelé elektřiny,“ konstatoval Tošovský.
Německá chiméra
Česká republika je jako jedna z mála evropských zemí exportérem elektřiny. Ročně vyveze zhruba šestnáct až dvacet procent ze své celkové produkce. A to i díky tomu, že má dobrý zdrojový mix, tedy vyváženou strukturu ve výrobě proudu. „To vše se ale může velmi rychle změnit,“ varoval bývalý šéf Energetického regulačního úřadu Josef Fiřt. Faktorů, které mohou současnou situaci negativně ovlivnit, je několik. Například nevyjasněná otázka kolem územních limitů, tedy zda budou, nebo naopak nebudou prolomeny. Na rozhodnutí čekají především teplárny, které tvrdí, že bez jejich zrušení nebudou mít v následujících letech dostatek uhlí. Další hrozbou je zpoždění výstavby jaderných bloků, jež mají nahradit dosluhující tepelné elektrárny. „Z Česka se může brzo stát importér elektřiny,“ upozornil na hrozící nebezpečí Fiřt. Rozhodnutí Německa vzdát se zcela jaderné energetiky nahradit ji v brzké době obnovitelnými zdroji označil za chiméru. Nejvíce obnovitelných zdrojů je totiž soustředěno na severu Německa v tamních větrných parcích. Je tu ale jeden problém, kapacita místních sítí zatím neumožňuje zde vyrobený proud bezproblémově vyvézt do dalších částí země. Velmi často se stává, že při velkém větru produkce tamních větrných parků cestuje ke svým odběratelům tisíce kilometrů. Nejprve přeteče do Polska či Česka, kde ohrožuje stabilitu tamních rozvodných sítí, a teprve poté se vydá na „zpáteční cestu“ na místo určení. I z toho je patrné, že Němci musejí, kromě výstavby dalších obnovitelných zdrojů, investovat desítky miliard eur do posilování rozvodné soustavy. Němci tvrdí, že jádro nahradí do roku 2020, jenže samotné posílení rozvodné soustavy, respektive její výstavba, trvá patnáct až dvacet let. Fiřt je přesvědčen, že i výše uvedená fakta zvýší zájem Německa o dovozy elektřiny z Česka.
Jádro a prolomené limity
Ale zpět k nově chystané energetické koncepci. Ta je teď ve fázi připomínkového řízení. A jak dodal Fiřt, je hodně projaderná. Současně v ní je uvedeno, že se česká energetika neobejde bez prolomení územních limitů. Řada scénářů navíc počítá s úpadkem obnovitelných zdrojů v České republice, až za dvacet let skončí štědrá státní podpora fotovoltaickým elektrárnám. „S tím scénářem nesouhlasím. Obnovitelné zdroje mají své místo, ale bez státní finanční podpory,“ konstatoval Fiřt. Vaněk ze společnosti Deloitte ČR je přesvědčen, že pokud obnovitelné zdroje nezačnou být konkurenceschopné, dojde k poklesu jejich podílu na celkové výrobě elektřiny. „Žádný stát si nemůže dovolit dlouhodobě je podporovat,“ soudí Vaněk. Jedna z variant energetické koncepce nepotěší tuzemské dovozce a obchodníky se zemním plynem. Počítá s postupným poklesem jeho významu v české energetice i s jeho vytlačením jinými zdroji energií, a tím i se snižováním závislosti Česka na dovozech ze zahraniční. „S tím rovněž nesouhlasím, tuto variantu energetické koncepce jsem oponoval,“ dodal Josef Fiřt. Vláda se snaží energetickou koncepci aktualizovat již několik let. Fiřt je přesvědčen, že její finální návrh včetně zapracovaných připomínek bude hotov do konce roku. Právě význam energetické koncepce vyvolal na akci živou diskusi. Přítomní se nemohli shodnout na tom, zda by její závěry měly být jen orientační, či zda má mít vážnost zákona. „Na vzniku energetické koncepce by se měli podílet víc odborníci než politici,“ je přesvědčen Vladimír Vaněk. Další z diskutujících navíc upozornil, že pokud energetická koncepce získá vážnost zákona, nebude se jednat o nic menšího než o konec liberalizovaného trhu s energiemi a návrat k jeho regulaci.
