Jiří Herczeg byl skvělý advokát i pedagog. Ze světa odešel netradičně, ale netradiční byla i jeho cesta a přístup k trestnímu právu
Ve čtvrtek 27. července 2017 kolabovala v centru Prahy doprava. Médii běžela zpráva, že na Senovážném náměstí někdo skočil pod tramvaj. Krátce nato byl příběh mírně pozměněn. Neskočil pod tramvaj, ale z okna. A už to také nebyl „někdo“, ale přední český trestněprávní advokát a docent působící na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Jiří Herczeg (narozen 16. září 1969) se zaměřoval na hospodářské trestní právo, ale i na právo ústavní, ochranu základních lidských práv a svobod a řízení před Ústavním soudem ČR a Evropským soudem pro lidská práva.
Mimo právnické kruhy ho lidé znali díky kauze Davida Ratha ajeho osvobozujícímu rozsudku.
Spojení to bylo ryze nedobrovolné a trochu absurdní. Vrchní soud v Praze v rozsudku citoval část Herczegova staršího článku publikovaného v Bulletinu advokacie, který pojednává o základní právní zásadě, že nikdo nesmí být nucen k sebeobviňování, a dále o americké doktríně plodů z otráveného stromu, která u nás nebyla a není běžně uznávána a aplikována. Podle ní v trestním řízení nelze připustit použití důkazu, pokud informace o jeho existenci byly získány nezákonně. Ale Jiří Herczeg nebyl Rathovým advokátem a citovaný článek s jeho případem nijak nesouvisel. Svůj názor na nezákonně získané důkazy vyjádřil dávno před tím, než Rathova korupční kauza vůbec začala. „Samozřejmě nebudu zastírat, že mě citace mého článku nepotěšila. Není obvyklé, aby v rozhodnutí byla citována přímo část článku,“ řekl k tomu tehdy, ale to bylo celé. Pod články o jeho smrti se celkem očekávatelně strhly absurdní diskuse o tom, že si někdo, kdo dostal z vězení Ratha, předčasnou smrt zasloužil. Nezasloužil.
K právu se dostal trochu oklikou. Z jihočeské vesnice šel studovat do Prahy na matematicko-fyzikální fakultu. Po ní ho čekala vojna. Za studií se věnoval kulturistice, a tak na vojně velel „oddílu kulturistů“. Tehdy se prý rozhodl, že půjde na práva. Už bylo po revoluci a právo ho vždycky lákalo. Kluci, kterým velel, mu dělali bodyguardy a střežili místnost, ve které se učil na zkoušky, aby měl na přípravu klid. Vzali ho, ale zároveň potřeboval práci, protože se na druhé vysoké škole nechtěl nechat vydržovat od rodičů. Napadlo ho jít k policii a rovnou se stal vyšetřovatelem. Tehdy to prý šlo i bez právního vzdělání. Nakonec ho ale zlákala advokacie, které se začal věnovat hned po dokončení práv. Svou advokátní praxi však pečlivě vyvažoval vyučováním na Právnické fakultě UK, které měl hrozně rád.
Loňský zimní semestr neučil, byl vážně nemocný a netušil, jestli se do školy ještě vrátí. Na jaře byl ale zpátky a na chvíli to vypadalo, že nad nemocí vyhrál. U studentů byl vždycky oblíbený, byl k nim totiž vlídný, nedělal z nikoho při zkouškách blbce a byl vtipný. Jeho semináře byly populární a dostat ho na státnice bylo snem. Do práce se vrátil naplno a odučil svůj poslední semestr.
Jiří Herczeg zemřel ve věku 48 let ajeho smrt nepochybně zaměstná vyšetřovatele, mezi něž kdysi patřil. Zatím vše nasvědčuje tomu, že odešel dobrovolně kvůli své vážné nemoci. #
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
