České spořitelně a několika dalším bankám se vyplácí dlouhodobá práce s církví. Konkurence z velké trojky tahá za kratší konec
Dveře v kancelářích českých katolických biskupství se v posledních týdnech netrhnou. Náporu hostů čelí hlavně církevní tajemníci a ekonomové, jejichž pracovní diáře jsou naplněné schůzkami jako nikdy předtím. Přitom mají práce nad hlavu s vyřizováním restitucí, tisíce žádostí o vrácení zabaveného majetku je třeba podat nejpozději do konce tohoto roku. Teď se navíc ocitli v hledáčku komerčního sektoru, který vycítil příležitost a valí na církve jednu nabídku za druhou.
Na prvním místě jsou banky. Láká je samozřejmě už samotná vidina dvou miliard korun, které církve každoročně dostanou coby finanční narovnání. Nejvíce pozornosti se samozřejmě těší církev římskokatolická, která získá z celkových restitucí i náhrad dominantní podíl.
Vůbec nevadí, že část splátek bude pravděpodobně ve státních dluhopisech. Možnost podílet se na správě těchto aktiv automaticky otvírá dveře také k provoznímu financování, investičním službám a různým typům poradenství. Ve srovnání s celkovou bilanční sumou tuzemských finančních ústavů to sice není závratná částka, nejde však ani tak o sumu, jako spíš o jistotu. Církve jsou pro banky ideálními klienty. Vždyť který podnik se může současně pochlubit dvoutisíciletou historií, globální strukturou, vnitřní stabilitou a navýsost konzervativním přístupem?
V nejedné české bankovní centrále se tak po Novém roce zatroubilo do útoku a desítky zaměstnanců, občas aspoň trochu znalých prostředí, se vydaly nabízet své služby do budov nedaleko chrámů a modliteben. S představou o tom, že si budou moci ukrojit svůj díl z nového hřiště, ale mnohdy narazily. O rozdělení církevního byznysu se do velké míry rozhodlo už dříve.
Česká katolická spořitelna Kdo určitě nezaspal, byla Česká spořitelna.
Banka s největším počtem klientů v zemi si cílevědomě vybudovala u římské církve vůdčí pozici, kterou dnes může konkurence jen stěží výrazněji otřást. Získat přesnější informace o jejím byznysu s katolíky není snadné.
Otázky narážejí nejen na příznačnou uzavřenost církevního prostředí, ale možná ještě více na zdráhání banky poskytnout na toto téma byť jen trochu konkrétní údaj. „S církvemi spolupracujeme dlouhodobě a vždy jsme považovali jednotlivé církve a církevní právnické osoby za významné klienty, s kterými spolupracujeme na všech úrovních a v celém spektru služeb,“ napsal týdeníku Euro Jan Holinka z tiskového oddělení České spořitelny. S kterými církevními právnickými osobami, respektive jaké konkrétní specifické služby jim banka poskytuje, ale prozradit nechtěl – s poukazem na bankovní tajemství. Podlezdrojů
týdeníku Euro z církevního prostředí má spořitelna silné postavení například v obou arcidiecézích, pražské i olomoucké, tedy nejsilnějších církevních entitách.
Čím si spořitelna církev získala, napovídá generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub. „Není pravda, že bychom spolupracovali jenom s Českou spořitelnou.
V mnoha situacích ale byla schopna reflektovat potřeby církve a reagovat na ně,“ řekl Holub týdeníku Euro. Jeden příklad za všechny: v takřka všech farních pokladničkách se po nedělních mších shromáždí množství drobných mincí, které je třeba následně vyměnit za bankovky, respektive uložit na účet. Banky si za tuto službu berou poměrně vysoké poplatky, v součtu za všechny farnosti v republice by pak církev pravidelně přicházela o vysoké částky. Spořitelna se rozhodla, že církev tímto poplatkem zatěžovat nebude, čímž si logicky získala její sympatie. „Zdá se to jako banalita, ale pro nás je to velmi důležité. Příspěvky věřících dnes tvoří desítky procent příjmů církve,“ zdůraznil Holub.
O dlouhodobém a téměř výsostném postavení spořitelny mezi církvemi svědčí také další skutečnosti. Kupříkladu měla jako jediná banka svého panelistu na semináři o církevních restitucích, který loni v březnu organizoval Senát. Za spořitelnu tam hovořil ředitel pro neziskový sektor Pavel Kváš. Kromě toho spořitelna získala oficiální podporu vedení církve pro poskytování poradenských služeb. Jak potvrdil Holub, dostala se mezi trojici společností, které biskupská konference doporučila jako konzultanty.
Spořitelna přesto není jediná, která to s církvemi dlouhodobě umí. Tradiční vazby si vytvořila například i UniCredit Bank. Podobně jako u konkurence v bance funguje malý tým, který se na církevní klientelu specializuje. „Uplatnili jsme model ze segmentu svobodných povolání. Důležité je, že máme lidi s kvalitními kontakty v tomto prostředí,“ říká Pavel Šupík, který skupinu v bance vede. UniCredit Bank poskytuje služby více než polovině katolickým diecézím, některým řeholním řádům, charitám a ostatním nekatolickým církvím a náboženským společnostem. U církví se podařilo zachytit také Raiffeisenbank, na Moravě má dobré pozice zase Volksbank.
Úsměvy a tajnosti Až relativně nedávno se naopak vzbudily dvě velké domácí banky, ČSOB a Komerční banka. „Dlouho nebyly aktivní, najednou se probraly a vyrazily do terénu. Teď se diví, že už je pro ně málo místa,“ popisuje situaci člověk z finančního sektoru, který nechtěl být jmenován.
Obě banky se snaží dohnat náskok konkurence různými prostředky, včetně marketingu.
Komerční banka se například zhostila hlavního partnerství na Žofínském fóru, na němž se v první polovině dubna sešli zástupci církví a firem. Člen představenstva a náměstek generálního ředitele KB Peter Palečka ve svém závěrečném projevu na konferenci zdůraznil, že jeho banka vyškolila pro vztahy s církvemi stovku poradců po celé zemi. ČSOB v tomto směru volí jemnější formy propagace, obě banky se ale hlavně snaží dostat své nabídky přímo k církevním úředníkům. Bývají mile přijati, větší byznys se jim ale zpravidla dohodnout nedaří.
V tomto ohledu je zajímavé, jak různě bankéři hodnotí připravenost církví na správu větších finančních obnosů z finanční náhrady. Zatímco v bankách, které s církvemi spolupracují už déle, o nich hovoří jako o dobrých a zkušených obchodnících dobře zvládajících finanční rizika, v těch méně zavedených naopak nešetří obavami. „Církve nechtějí poskytovat věrohodné přehledy o svém majetku, nedokážou říci, jestli udělají výběrové řízení. Je také vidět, že těch pár lidí, co získá s restitucemi obrovský vliv, nikdy nedělalo v rizikovém prostředí,“ posteskl si jeden z finančníků.
Sekretář biskupů Holub se snaží podobné výtky rozptýlit. „Netajíme se, že s některými bankami dlouhodobě spolupracujeme.
Nejsme ale v situaci, kdy bychom nabídky odmítali. Držíme se principu dobrého hospodáře, a musíme tedy dbát na to, abychom vybírali z nejlepších nabídek,“ říká Holub a dodává, že zásadní rozhodnutí padají vždy na úrovni jednotlivých diecézí.
Bankéři nejsou přirozeně jediní lidé z byznysu, kteří nyní krouží kolem církví ve spojitosti s restitucemi. Schválení zákona o majetkovém vyrovnání zvedlo vlnu zájmu také mezi developery nebo realitními kancelářemi. Jejich čas ale přijde později, až církve projdou úřednickým martyriem a budou moci disponovat s vrácenými nemovitostmi.
Z finančního sektoru nyní míří k církvím také pojišťovací agenti a makléři. Ve srovnání s bankami se ale hraje o mnohem menší obnosy, řádově o desítky milionů korun. V naturálních restitucích se vracejí převážně polnosti a lesy, pro pojišťováky zajímavějších hospodářských budov se vrací řádově méně. „U lesů přichází v úvahu hlavně pojištění proti požáru a krádežím dřeva. Převážná většina církevního majetku je už ale pojištěna, a tak se velké změny na trhu neočekávají,“ poznamenal Marek Venuta z Uniqa pojišťovny.
U katolické církve zabodovalo, když jim Česká spořitelna odpustila vysoké poplatky za mince. Kam investovat? Církve dostanou během 30 let celkem 59 miliard korun, v ročních splátkách s navýšením o inflaci. Na římskokatolickou církev připadá více než 47 miliard. Kam tuto hotovost nasměrují? Držet vysoké částky na běžných účtech je samo o sobě nesmyslné, církve musejí myslet na vyšší zhodnocení. Během 17 let jim bude postupně klesat státní příspěvek až na nulu a po roce 2043 jim přestane proudit i finanční náhrada. Aby dosáhly výnosů aspoň čtyři až pět procent, budou se muset smířit i s rizikovějšími investicemi. Porftolio přitom není tak široké, jak se může zdát. Církve nemohou z etických důvodů podporovat například hazard nebo většinu farmaceutických firem, které tradičně produkují spolehlivé zisky. Jejich typickým cílovým odvětvím bývá školství nebo zdravotnictví, kde je ale vysoké zhodnocení přinejmenším nejisté.
Do diecézí míří také pojišťovací agenti a makléři. Ve srovnání s bankami se ale hraje o mnohem menší obnosy, řádově o desítky milionů korun.
O autorovi| Tomáš Pergler • pergler@mf.cz
