Práce pro nadaci je kovbojka, říká propagátorka četby v rodinách Eva Katrušáková
Ve svém oboru podniká od roku 2006, její společnost ale netrhá hospodářské rekordy. Přesněji řečeno, vlastně vůbec nevydělává. Přesto už Eva Katrušáková posbírala pár ocenění, naposledy se stala finalistkou soutěže Ernst & Young v kategorii Sociálně prospěšný podnikatel roku 2012. Je totiž ředitelkou neziskové organizace Celé Česko čte dětem, která se snaží přesvědčit rodiče, aby trávili společný čas se svými dětmi u knihy.
Jen každý čtyřicátý „Když byla ekonomická krize v začátcích, říkalo se, že se dárcovství vzmůže, ale bohužel to není pravda. Peníze se shánějí stále hůř. Občas je to doslova kovbojka, zvlášť když člověk nemá známou tvář,“ vypráví Katrušáková. Pro fungování nadace se proto musí dost otáčet. Základní provoz, do něhož se nezapočítávají významné akce a finančně náročné projekty, spolkne zhruba 100 tisíc měsíčně. Celkové roční náklady se podle zatím poslední výroční zprávy společnosti za rok 2011 vyšplhaly bezmála na 2,5 milionu korun. Celé Česko čte dětem si musí vystačit pouze se třemi zaměstnanci na plný úvazek. Důležitá je síť regionálních koordinátorů Š početný sbor dobrovolníků, kteří svůj volný čas nadaci věnují zdarma.
Získat podporu dárců nebývá jednoduché. Aby se Evě Katrušákové podařilo přemluvit jednoho firemního dárce, musí jich oslovit třicet až čtyřicet. „Nepřesvědčujete firmu jako takovou, ale znovu konkrétního člověka, ať už jde o ředitele nebo majitele. Pokud nezískáte jeho, můžete zapomenout na celou firmu,“ přibližuje Katrušáková a připomíná svého úplně prvního sponzora, Třinecké železárny, díky nimž mohl projekt Celé Česko čte dětem vůbec odstartovat. Ideální jsou dlouhodobí individuální dárci. Když se najde víc takových, kteří posílají například padesát korun měsíčně, zajistí stabilní cash flow. Příspěvky od lidí totiž nebývají náchylné k ekonomické situaci tak jako dary od firem. Mezi tradiční firemní dárce nadace dnes patří hlavní partner pro věcné dary tiskárna Finidr, nejdéle spolupracující sponzor OMV Česká republika a hlavní finanční partner Agrofert.
Práce z domova Zásadní pro úspěšné řízení nadace jsou podle Katrušákové zkušenosti z vlastního podnikání. „Podle mě nejde, aby šel člověk do neziskového sektoru hned po studiích. Nejdříve by si měl projít byznysem, aby zjistil, jak umějí být cesty klikaté, měl za sebou i nějaké ty pády na ústa,“ vysvětluje. Nadaci s celorepublikovou působností přitom neřídí z hlavního města, ale z Českého Těšína, kde žije. Spoustu jednání tak provázejí dlouhé hodiny prosezené ve vlaku. „Někomu to možná přijde zvláštní, ale já bych to jinak nedělala. Abych mohla vyrážet „do světa“ za mnoha projekty a složitými zařizováními, potřebuji k tomu pevné zázemí. A to mám prakticky celý život v Těšíně,“ vysvětluje Katrušáková.
Ve stejném městě působí i jedna ze tří poboček jazykové školy Pygmalion, kterou v 90. letech Katrušáková založila spolu se stejnojmenným překladatelským centrem.
Když v roce 2006 vyslyšela svou celoživotní touhu po práci v nadaci, předala většinu starostí o podnikání manželovi. Párkrát do měsíce se sice stále účastní porad vedení obou „rodinných“ firem a pomáhá s prezentací školy, jinak se ale plně věnuje práci v neziskovém sektoru. Kromě poskytnutí manažerských zkušeností jí Pygmalion pomohl ještě jednou. „Když v roce 2009 vypadl náš tehdejší sponzor a vypadalo to, že budeme muset nadaci zavřít, překlenuli jsme s pomocí naší firmy nejtěžší období,“ vzpomíná Katrušáková.
Dřívější povolání Katrušákové tak trochu předurčilo i zaměření nadace. Celý její profesní život se točí okolo jazyka - kromě toho, že vystudovala češtinu a angličtinu na filozofické fakultě v Olomouci, pracovala jako překladatelka a tlumočnice, otevřela jazykovou školu, kde učila i ředitelovala. Nadace se proto snad ani nemohla věnovat ničemu jinému než literatuře.
„Při shánění darů mi kdysi paní z jedné banky řekla, že projekt věnující se čtení dětem je jen takovou třešničkou na velkém dortu nadací. Přitom ale kniha je v našem případě prostředek především pro sdílení. Předčítání sbližuje rodinu, která je nejdůležitější hodnotou ve společnosti.
Zároveň významně pomáhá rozvoji a vzdělávání dítěte od nejútlejšího věku,“ připomíná Katrušáková a pro ilustraci dodává příklady z reportů, které vyplňují dobrovolní účastníci projektu Čtení dětem v nemocnicích. Prý na první pohled poznají, kterým ratolestem doma rodiče čtou, takové děti jsou trpělivější, mají větší slovní zásobu, lépe skládají věty, umějí se ptát i vyprávět. „Není lepší investice než do vzdělání.
Toho nelze dosáhnout bez čtení. Dětem nemůžeme dát lepší dárek, než je kniha. Vlastně můžeme, vlastní čas, který se svými dětmi nad knihami společně strávíme,“ uvádí textař a publicista Michal Horáček, který spolu s Michalem Vieweghem patří k osmdesátce osobností, jež Celé Česko čte dětem podporují.
Po dětech manželky Projekty čtení dětem v nemocnicích a slavnostní týden čtení dětem v ČR jsou jen dva z třicítky projektů, které obecně prospěšná organizace Evy Katrušákové po celé republice spustila. Kromě toho organizuje například knižní dary do nemocnic a ordinací dětských lékařů. Zajímavá je i iniciativa Babička a dědeček do školky, kdy dobrovolníci z řad seniorů chodí číst malým dětem a zároveň tak sami nacházejí možnost dalšího zapojení do společnosti.
Ve výčtu projektů a nápadů Evy Katrušákové by se dalo pokračovat snad do nekonečna.
„Kdysi jsem v jednom rozhovoru řekla, že s ohledem na aktuální stav komunikace v rodinách
i mezi partnery bych nejradši založila v návaznosti na naše heslo,čtěme dětem 20 minut denně‘ i projekt,mluv s manželkou 20 minut denně‘. Nevěřil byste, kolik lidí už přišlo s tím, že do toho půjdou se mnou,“ předestírá své další vize energická žena s tím, že tahle konkrétní je zatím stále ve stadiu úvah. Největší pozornost chce dál věnovat nadaci Celé Česko čte dětem. „Zatím jsme jen ve čtvrtině cesty. Chtěli bychom se dopracovat k tomu, že se pohled na předčítání změní podobně, jako se to stalo s pitným režimem. Před dvaceti lety ho nikdo neřešil, dnes ho dodržuje každý. I s předčítáním se potřebujeme lidem dostat pod kůži,“ zdůrazňuje svůj nejdůležitější cíl Eva Katrušáková.
Nadace si musí vystačit jen se třemi zaměstnanci na plný úvazek. V regionech pomáhají dobrovolníci bez nároku na mzdu.
O autorovi| Jakub Křešnička, kresnicka@mf.cz