DOTACE EVROPSKÉ UNIE - Irské referendum změnilo Lisabonskou smlouvu v pochybný cár papíru. Byrokracií a socialismem prolezlý Brusel tak dostal, co si zasloužil. Anebo jen odnesl běžný zvyk politiků házet všechny své chyby a nesmysly na vzdálený euroúřad?
Unijní směrnice o chovu farmových zvířat požaduje, aby zemědělec své jeleny nebo daňky prodávané na maso usmrtil slušným a hygienicky nezávadným způsobem. Anonymní a samozřejmě nepostižitelný český úředník tedy vydedukoval, že ideálním způsobem bude nacpat polodivoké, hrůzou šílené zvíře do kamionu a odvézt ho na jatka. „Přitom všude v Evropě je běžnou praxí obyčejný odstřel přímo na pastvě,“ nechápe zbytečné komplikace prezident asociace chovatelů této zvěře Václav Pařízek. Vysvětlení pro veřejnost? Tak to nařizuje Brusel.
Podobně strukturální fondy, díky nimž do Česka teče zhruba sto miliard korun ročně. Z absurdního množství administrativy by leckomu vypadaly vlasy, bohužel většinu z ní si vymyslely samotné české úřady. Často v zoufalém boji o odůvodnění vlastní existence. Třeba ve Velké Británii si zvládne vyřídit žádost každý sám a dotační poradenské firmy jsou tam spíše raritou.
„A co teprve biopaliva přidávaná do pohonných hmot. Jejich kvóta měla být podle celounijní dohody do roku 2006 pro každý stát dvě procenta, přičemž Česko se okamžitě aktivně přihlásilo k závazku 3,7 procenta,“ namátkou vybírá Petra Kuchyňková, analytička Masarykovy univerzity zaměřující se na otázky Evropské unie. „Takže se sázela řepka hlava nehlava, bez ohledu na nedořešenou dotační podporu pěstitelů a na daňové zvýhodnění přimíchávání biosložky. Nemluvě o problémech s velkými zpracovateli typu Setuza,“ dodává Kuchyňková.
Chybí pořádně ostří hoši
Obviňování Bruselu z vlastních chyb je ale zjevné i při hájení zájmů Česka navenek. „Jsme sice ve světě i v Evropské unii vidět, bojujeme za své potřeby, ale málo a slabě. Naši zástupci nejsou dost tvrdí, neumí argumentovat. A chybí jim aktivní přístup ve sporech, které se Česka přímo netýkají, ale mohou být příležitostí ukázat se jako nezávislý subjekt schopný nestranně zhodnotit situaci,“ nebere si servítky bývalý vyjednavač vstupu České republiky do Unie, dnes spolumajitel bruselské lobbistické firmy BXL Consulting Pavel Telička. Ten na toto téma nedávno diskutoval na CFO Fóru společnosti top vision.
Vidět je to podle něj třeba na cukerní reformě. Ta narovnává ceny a dotace v rámci celosvětového obchodu s tímto sladidlem. Na Česko dopadla v podobě snížení dotovaného objemu výroby. A následně samozřejmě i určitými ekonomickými problémy celého odvětví.
„Média i politici obviňují zlou Unii z toho, že jsme přišli o tradiční domácí plodinu, pro jejíž pěstování máme nejlepší podmínky. A lidé to s rozhořčením přijímají. Jenže proč Francie vybojovala vyšší kvóty než my? Čeští vyjednavači prostě zklamali, to oni nedokázali prosadit zájmy naší země tak, jak by si zasloužily,“ rozhořčeně konstatuje Telička. „Často totiž nejsou dostatečně připraveni, nemají silné argumenty. Politici, vyjednavači, státní správa, všichni do jednoho by potřebovali tréninky komunikačních dovedností, vyjednávání, argumentace, spolupráce s médii. Což je běžná praxe v Evropě i v USA,“ dodává Telička.
Hraní při zdi se nevyplatí
Takto tvrdé hodnocení české diplomacie je samozřejmě vážným problémem samo o sobě. Nádech noční můry ale může získat kvůli blížícímu se českému předsednictví v Radě Evropské unie. V první polovině roku 2009 se totiž Česko stane hostitelem a zároveň předsedou desítek či stovek summitů, setkání pracovních skupin či neformálních schůzek.
„Ideální by bylo přijít s něčím novým, originálním, se zajímavou koncepcí. Například s reformou evropských dotací do zemědělství. Světové tržní ceny potravin rostou a jejich dotování tak ztrácí původní smysl,“ nebojí se odvážných plánů neúspěšný prezidentský kandidát, ekonom Jan Švejnar. Právě kontroverzní témata totiž mají šanci Českou republiku v dobrém slova smyslu v Evropě zviditelnit.
Oba názory tak vlastně zrcadlí totéž. Ublíženost a nadávání na vzdálenou Unii nemá smysl, obzvláště pokud ji považujeme jen za pokladničku na dotační peníze. Zametení si před vlastním prahem, nasazení kvalitních lidí, vytvoření dlouhodobého a realistického plánu a ujasnění priorit by naopak prospělo jak České republice samotné, tak následně i celé Unii.
