Menu Zavřít

Kdo se příliš opozdí, toho život vytrestá

30. 9. 2019
Autor: Euro.cz

Tento týden to bude třicet let, co Michail Sergejevič Gorbačov varoval na oslavách 40. výročí založení Německé demokratické republiky tamního stranického šéfa Ericha Honeckera, že „kdo se příliš opozdí, toho život vytrestá“. I kdyby ho Honecker chtěl poslechnout, jako že odmlouval, bylo příliš pozdě nejen pro něj, ale i pro celý režim, ale za dva roky i pro Gorbačova.

To nic nemění na tom, že rada je to užitečná a vyslyšena včas dovede ledacos zachránit nebo dělat jinak. Taková nejstarší cestovka na světě - Thomas Cook - by možná nemusela nechat na letištích ve Středomoří statisíce uvízlých klientů, kdyby akcionáři a vrcholní manažeři nechali svého ředitele pro e-komerci dělat svou práci a přeměnit slavné jméno v oboru na mocnou obchodní platformu všeho, co se týká cestování. Místo toho jej vyhodili a firma nakonec skončila ve spektakulárním a velmi nákladném bankrotu.

I na krachu se dá vydělat, jak předvedli ti, kteří si vsadili na pád cestovky právě proto, že se ve svém odhadu nemýlili a vzali ho jako příležitost.

Příležitost viděli před deseti lety i investoři do fotovoltaiky v Česku, protože jim neuniklo, že ceny solárních panelů díky drtivému nástupu čínských producentů padají, což při platných výkupních cenách znamenalo pronikavé zlepšení návratnosti. Těžko je mít jim to za zlé, chyba nebyla v investorech a jejich motivacích, ale v tom, že výkupní tarify, které stanovily úřady, platily příliš dlouho, a výsledný účet se splácí dodnes. Alternativní historie je vždy trochu spekulativní, a proto ošidná disciplína, ale v týdeníku Euro se díváme na to, jak dopadla fotovoltaika tam, kde její rozvoj podpořili úplně opačně nastaveným modelem.

Za poslední rok byla věnována nebývalá pozornost dluhům, exekucím a nástrojům, jak se jich zbavit, včetně oddlužení prostřednictvím osobního úpadku. Výsledky zatím o hodně zaostávají za očekáváním. Proč přesně, to rozebíráme v analytickém článku, který ovšem doporučuji číst spolu s naším ohlédnutím do historie, jak dluhy trápily české spisovatele, o nichž se dodnes děti učí v čítankách. Kde jinde než v týdeníku Euro najdete vedle sebe texty, z nichž jeden je zcela aktuální, zatímco ve druhém se mimo jiné dozvíte, že za Babičku dostala Božena Němcová honorář, který se vyrovnal stěží roční mzdě dělníka, a že když už nějaká zlatka přišla, obratem ji rozfofrovala.

Zkrátka už vás nebudu dál namlsávat, ale vynechat třeba esej o tom, kde se vzala bledá tvář a rusý vlas, to by byl hřích.

Hezké počtení. •

MM25_AI

O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz

  • Našli jste v článku chybu?