Ve volbách letos na podzim rozhodnou o veřejném šumavském zájmu občané
V diskusi o Národním parku Šumava jsme dosud publikovali články od senátorky Jiřiny Rippelové a senátora Tomáše Jirsy Klasika vs. divočina (EURO 49/2007), náměstka životního prostředí Františka Pelce Divočina je efektivnější (EURO 1/2008), hejtmana Jihočeského kraje Jana Zahradníka Jaký je veřejný zájem (EURO 7/2008) a členky Ústavu systémové biologie a ekologie Akademie věd České republiky Magdy Jonášové Veřejný, či soukromý zájem? (EURO 10/2008). Dnes publikujeme další příspěvek od hejtmana Jihočeského kraje Jana Zahradníka.
Týdeník EURO věnoval na přelomu loňského a letošního roku pozornost problému Národního parku Šumava v diskusi publikované v rubrice Hyde park. Měl jsem tu čest být jedním z jejích účastníků (EURO 7/2008). Snažil jsem se v něm vysvětlit, jak složité a zároveň nezbytné je definovat veřejný zájem na území Šumavy. Připomněl jsem, že v současné době jediné právní normy, podle kterých Národní park Šumava funguje, tedy zákon 114/92 o ochraně přírody a krajiny a nařízení vlády 163/91, jímž byl zřízen, výslovně říkají, že cílem jeho zřízení je přísná ochrana volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a zachování typického vzhledu krajiny. Upozornil jsem na to, že současné směřování správy parku k takzvané divočině na co možná největším území Šumavy, které má za bezprostřední následek stovky hektarů suchého lesa, je s tímto cílem v přímém rozporu.
Demokratické rozhodování
Snažil jsem se ve svém článku a stále se snažím o to, aby bylo konečně na Šumavě rozhodnuto, jaký je skutečný veřejný zájem. Jsem přesvědčen, že jediným orgánem, který to může učinit, je vláda České republiky, jež svým nařízením Národní park Šumava zřídila. Jedině ona může rozhodnout, zda se na Šumavě bude hospodařit způsobem aktivní ochrany lesa, jak prosazují šumavští lesníci a místní obce, nebo bude-li její velká část přeměněná na divočinu, jak se snaží ekologové a správa parku. Mým cílem je, aby toto závažné rozhodnutí nebylo záležitostí pouze uzavřené skupinky takzvaných ochránců přírody nebo ekologistů v čele s aktivisty Hnutí Duha. Ze všech sil se budu snažit o to, aby rozhodování o Šumavě probíhalo demokratickým způsobem. Aby se na něm podílely všechny stupně samosprávy - počínaje zastupitelstvy obcí a konče vládou.
Tradiční argumenty.
Na můj článek zareagovala ve stejné rubrice Magda Jonášová (EURO 10/2008). Myslím si, že Magda Jonášová bohužel podstatu mého článku nepochopila. Proto se uchýlila k tradičním argumentům mých oponentů z řad ekologistů, kteří mě obviňují z nevědeckosti, ignorance jejich názorů, jež samozřejmě považují za vědecké, a tedy a priori jedině správné. A v neposlední řadě z temného spojení s dřevařskými společnostmi a propagátory megalomanských projektů.
Magda Jonášová v závěru svého článku píše, že mé působení ve věci Šumavy jí nepřipomíná jednání zvoleného člověka placeného z veřejných peněz, a zdá se jí neslučitelné s funkcí hejtmana, kterou druhé volební období zastávám. Nuže, paní Jonášová, tady je každá rada drahá. Mé názory na Šumavu jsem vždy jasně deklaroval a vyjádřil ve volebních programech, se kterými jsem v čele kandidátky ODS dvakrát vyhrál krajské volby. Na mých názorech nemám co měnit, a proto budou součástí volebního programu, se kterým půjdeme do krajských voleb letos na podzim. I v těchto volbách budou moci občané zvážit, jaký je veřejný zájem na Šumavě.
Nálepka:
POLEMIKA
