Kdyby šlo v kampani před referendem jen o umělecký dojem, bylo by na místě říci, že tábor Brexit působil hlavně díky Borisi Johnsonovi, ale i některým jeho souputnicím (Andrea Leadsomová, Gisela Stuartová, Priti Patelová) v televizních debatách o něco dynamičtěji.
Boris na diváka většinou hned zpočátku vysypal v rychlém sledu několik „pozitivních“ sdělení – např. proč je Británie úžasná země – proložil je obamovským „they say we cannot, but we can!“ a zakončil svou minutu za TV pultem efektním zvoláním: „Věřím, že čtvrtek bude Dnem nezávislosti.“
Johnson i jeho kolegové málokdy vynechali příležitost, aby nejpozději v páté větě nepronesli centrální slogan kampaně: take control. Brexit se dokola rétoricky zmocňoval kontroly nad vším možným – nad hranicemi, imigrací, penězi i demokracií. Vedle takové kanonády bylo těžké říci něco úderného.
Leave měl před Remain v televizním formátu jakousi žánrovou výhodu. ODEJÍT je přece akce, ZŮSTAT je reakce. I ti nejlepší řečníci jako (současný starosta Londýna) Sadiq Khan se už na počátku debaty ocitali v defenzívě a kdykoli se pokoušeli o pozitivní sdělení, byli nuceni pět chválu na instituci, kterou tři ze čtyř Britů pohrdají.
Většina řečníků Remain to vzdávala už na začátku a výsledkem byly rozpačité figury typu „ano, EU není perfektní, ale..“ (jen nevypadat jako naivní eurohujer). Za takové situace jim fakticky nezbývalo než se uchylovat k taktice, kterou jim Leave tak vyčítal – totiž přeháněním a strašením následky případného odchodu.
Take control se ukázal být geniálním sloganem, neboť v lidech vyvolává strach i naději současně, takže Brexiters v konečném součtu nepůsobili až tak negativně. Což je kuriózní konstatování, neboť imigrací strašili dosti vytrvale. Nějak to ale nakonec vždy překryli slovem control – a je snad na kontrole imigrace něco neetického?
Dobrý dojem z televizních vystoupení tábora Brexit je o to zajímavější, oč se jim v kampani nedostávalo argumentů a s jak omezeným repertoárem si vystačili – ale to už je téma jiného textu.
Přečtěte si, co o případném odchodu z Evropské unie řekli osobnosti britského veřejného života
| Ben Page z agentury Ipsos Mori vysvětloval, že referendum rozhodne počasí. |
|---|
| Nechcete toho být součástí, ale bojíte se odejít, abyste to nezničili. Evropská unie je tak křehký konstrukt, že odchod jednoho jejího člena hrozí vyvolat smrtelnou nestabilitu. Kdyby to byla silná instituce se vzkvétající ekonomikou a šťastnými obyvateli, náš odchod by na ni neměl vliv. |
| Finančník George Soros. V „černou středu“ 16. září 1992 vydělal na pádu libry miliardu. |
|---|
| Brexit vyvolá pád libry, který překoná černou středu. |
| Boris Johnson vybruslil z otázky, co říká na plakát s blízkovýchodními utečenci na hranici EU a nápisem: „Bodu zlomu.“ |
|---|
| Jestli věřím na přízemní, nesnášenlivou, bigotní a xenofobní Británii? To určitě ne, ale řekl bych, že ani spousta voličů Ukipu na ni nevěří. |
| Někdejší prominentní konzervativní politik Kenneth Clarke o šancích premiéra na další pobyt v Downing Street. |
|---|
| Jestli Britové zvolí Brexit, David Cameron nezůstane premiérem ani 30 vteřin. |
| Autorka Melanie Philipsová v Timesech. |
|---|
| Budu raději chudá a svobodná, než bohatá a zotročená. Lidé jsou přece ochotni bojovat za svůj národ, s nímž sdílejí kulturu a instituce. Nikdo nepůjde dobrovolně bojovat a zemřít za Brusel. |
| Předseda UKIP Neil Farage má podle svých slov o budoucnost postaráno |
|---|
| I kdybychom nyní neuspěli, jsme pořád největší strana v Evropském parlamentu. Budeme jako kanárek v důlní šachtě signalizovat, jestli reformy probíhají či nikoli. |
| Polní maršál Lord Bramall, náčelník generálního štábu v letech 1982 až 1985. |
|---|
| Jako jeden z mála žijících lidí, kteří přistáli v Normandii, aby z Evropy vykořenili extrémní nacionalismus, jsem dosti zhrozen myšlenkou, že se naše země chce zasadit o návrat starých zlých časů. |
O brexitu čtěte dále:
5 spekulací, co by přinesl Brexit
Brexit: 5 ran pro anglický fotbal
Co rozděluje Brity před referendem? Mzdy, vzdělání i názor na imigraci
