Podnikatel Jan Gottvald, obviněný z trestných činů v ústecké Setuze, je už čtyři měsíce nezvěstný a policie začíná mít z ostudy kabát. I proto, že bývalý místopředseda fotbalového svazu zřejmě není v zahraničí, jak si mnozí myslí, ale momentálně se má pohybovat po území České republiky. Alespoň o tom mluví policisté obeznámení s případem. V mezičase této zábavné hry na honěnou je možné přemítat o věčném tématu zločinu a trestu.
Předně je třeba zdůraznit, že Gottvald není Kajínek. Jestli je někomu nebezpečný, tak hlavně sám sobě. Lidé, kteří měli možnost jej blíže poznat, dobře vědí, že pro něj se vždy život točil kolem fotbalu a většina peněz v něm také skončila. V tomto směru byl fanatik a extrémista, schopný všeho, včetně podvůdků a podvodů. Nedal na dobře míněné rady, aby si dal své věci do pořádku, než bude pozdě.
S obdivem vzhlížel k Františku Chvalovskému, který byl pro něj velkým nedostižným vzorem. Obdivoval jeho světáctví, ekonomické znalosti, jazykovou vybavenost. Bylo asi příjemné vyhřívat se v paprscích jeho „božství“. Tak jak sestupoval z Olympu Chvalovský, musel jít zákonitě dolů i jeho věrný nohsled Gottvald.
Jestli se někdo ptá, kam ulil peníze, tak se musí dojet podívat do Drnovic ke kostelu. Od něj je totiž pěkný výhled na prvoligový stadion. Nepochybně většina financí byla zabetonována právě tady a v bezprostředním okolí. Je to vlastně Gottvaldův památník, takový jaký měl - a teď už nemá - jeho téměř jmenovec Klement v nedalekých Dědicích. (K tomu jenom přípodotek: z neznámého důvodu má rodina fotbalového činovníka na schránce u rodinného domu nesprávně napsáno „manželé Gottwaldovi“.)
Kdo stadion neviděl, nedokáže pochopit, proč valná část lidí na Vyškovsku Gottvaldovi fandí. Kdo by si dovolil v místní hospodě říci, že Gottvald je mafián a zloděj, koleduje si o pořádnou nakládačku. To samozřejmě jejich „Honzu“ před zákonem neomlouvá, ale jen to ukazuje, že vymezit dobro a zlo je složité.
Navíc není úplně jasné, jakou roli Gottvald v Setuze hrál a čí zájmy vlastně hájil. Nelze zapomínat na to, že předsedou představenstva se stal v době, kdy podnik byl v područí IPB a on sám v něm nevlastnil ani akcii. Jak je tedy možné, že banka připustila, aby se do čela významného potravinářského podniku s miliardovým obratem dostal člověk bez patřičného ekonomického vzdělání, bez větších manažerských zkušeností, jenž byl před listopadem 1989 vedoucím mototechny v Bučovicích? Nebyl náhodou Gottvald jenom něčí „bílý kůň“? Tyto otázky jsou naprosto opodstatněné a pokud policejní složky uvažují logicky, musí si je klást také.
Zemanova vláda při svém nástupu vyhlásila akci Čisté ruce. Teď se v předvolebním období snaží finišovat, aby ukázala, že umí nepoctivcům zakroutit krkem. Prostředí soudních síní a věznic si mají možnost otestovat mediálně známé hvězdy – šéfové velkých podniků, sportovní funkcionáři. Prostě ti, které národ zná. Řada obyčejných lidí si tak může myslet, že za katr jdou velké ryby. To je lež jako věž, a většina příslušníků policie a zpravodajských složek to dobře ví. Ti nejtěžší zločinci, z nichž řada má ruce i od krve, se z neznámých důvodů dále prohánějí ve svých limuzínách a užívají si života v luxusu. Veřejnost jejich jména nezná, protože se do televize nehrnou a rozhovory do časopisů neposkytují. Kdy na ně přijde řada?
Snad jednou ano, protože boží mlýny… Je ale nutné, aby policisté a jejich nadřízení měli skutečnou vůli s podsvětím nekompromisně bojovat. Ne pouze na oko. Není bůhvíjak odvážné vzít po hlavě pendrekem puberťáckého anarchistu. Nepoměrně větší frajeřina je utnout tipec lidem, který mají zálibu v zlodějně a řezničině.
Autor tohoto textu měl možnost s Janem Gottvaldem třikrát v životě vést rozhovor. Prvně do bylo v létě 1997. Pokud paměť neklame, 3. července odpoledne. Schůzka se uskutečnila v jeho hotýlku nad obcí Luleč a týkala se Gottvaldova působení v olomouckých firmách Milo a Seliko. V čase příjezdu bylo krásné letní počasí, během rozhovoru se však náhle setmělo a oblohu pokryla černá těžká mračna. Potom začalo pršet a po několik dnů nepřestalo. Příjmení Gottvald (Gottwald) tak v paměti zůstává neodmyslitelně spjato s velkou vodou, která se přehnala republikou, zahubila desítky lidí a způsobila miliardové škody. Snad jsou ale tyto asociace jen čistě náhodné.
