Česku hrozí, že zaplatí další stamiliony za rozdělení cukerných kvót
S Novým rokem převzala Česká republika eurootěže a chce to Evropě osladit, jak avizoval vládní klip. Přitom právě u cukru jsme se v „oslazování“ nechali už dávno předběhnout. Hned od vstupu do Evropské unie to jde s pozicí českého cukru z kopce. Země, která kdysi patřila k věhlasným producentům a vývozcům „bílého zlata“, si po unijní regulační kůře nevyrobí cukr ani pro vlastní spotřebu. Navíc za diskriminační rozdělení produkčních kvót, povinně zaváděných kvůli unijnímu cukernému pořádku, si Česko v arbitráži s firmou Eastern Sugar B.V., společným podnikem britské Tate & Lyle a francouzské Saint Louis Sucre, vysloužilo pokutu 760 milionů korun. A nemusí jít o poslední miliony, které za nešťastné kvóty, ještě ke všemu zdražující zdejší cukr, uhradí čeští daňoví poplatníci.
Žaloba o miliardovou náplast
U Obvodního soudu pro Prahu 1 leží od konce roku 2007 žaloba české dcery Eastern Sugar na ministerstvo zemědělství (MZe). Firma po něm žádá 992 milionů korun jako náhradu za újmu způsobenou nespravedlivým rozdělením rezervní kvóty. „Termín jednání soudu ještě nebyl stanoven. Lze ho očekávat během letošního prvního čtvrtletí,“ uvedl místopředseda obvodního soudu Michal Výtisk. Zatím soudci studují stanovisko MZe jako žalované strany, které zdroje týdeníku EURO označují za nepříliš fundované, ale státní úřad se přitom tváří, že je nejpevnější v kramflecích. Také společnost Eastern Sugar si s obratným právním zastoupením v rozehraném sporu věří. Spolupracuje v Česku se stejnými právníky, kteří vypomáhali právní kanceláři Freshfields Bruckhaus Deringer, jež cukrovarnické firmě vyhrála arbitráž. „Vzhledem k tomu, že své úkoly jsem dokončil k loňskému 31. prosinci, vzdávám se jakýchkoli komentářů. K minulosti se vyjadřovat nechci, za to už nejsem placen,“ odpověděl týdeníku EURO Štěpán Hodač, do konce uplynulého roku generální ředitel a předseda představenstva Eastern Sugar Česká republika. „Byť se udělala nějaká restrukturalizace, nakonec se ta práce podařila,“ shrnul Hodač a zhodnotil tím i své pětileté cukrovarnické angažmá, z něhož se vrátil k původní profesi – medicíně. Od počátku nového roku je ředitelem mezinárodní soukromé kliniky GHC v centru Prahy.
A jakáže to práce se firmě Eastern Sugar podařila? Zavřela a srovnala se zemí všechny tři cukrovary, které v České republice vlastnila (v Němčicích nad Hanou, Kojetíně a Hrochově Týnci). Maximálně totiž využila unijní reformy trhu s cukrem, která za definitivní likvidaci cukrovarů nabídla zajímavé odstupné. Do Bruselu nenávratně odevzdala právo na roční výrobu 102 tisíc tun cukru, za což celkem inkasuje přes dvě miliardy korun. Z toho necelá třetina náleží pěstitelům cukrovky. Z českého rozpočtu k tomu společnost Eastern Sugar dostala zmíněných 760 milionů korun, které nizozemská matka vymohla v arbitráži. Dovolávala se přitom dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic mezi oběma státy, přičemž její investice měla být zmařena nesprávným rozdělením kvót v letech 2000 až 2003. Z požadovaných více než sto milionů eur nakonec vysoudila „jen“ přibližně čtvrtinu, kterou Česko se skřípěním zubů předloni na jaře uhradilo, aniž by využilo možnosti se odvolat.
Vláda jako jeden muž
Premiér Mirek Topolánek chtěl přitom vědět, kdo může za to, že ČR zaplatí zhruba tři čtvrtě miliardy korun za pochybení vlády, které bylo už tehdy zcela evidentní, jak sám prohlásil. „Pověřil jsem ministry zemědělství a financí, aby připravili podklady pro předání této záležitosti orgánům činným v trestním řízení,“ uvedl Topolánek na tiskové konferenci poté, co vláda po prohrané arbitráži schválila bezodkladné uhrazení pokuty. Cukerné kvóty se v předstihu před připojením k EU rozdělovaly podle nařízení vlády, opakovaně napadaného také Ústavním soudem. Vládě je předkládal tehdejší sociálnědemokratický ministr zemědělství Jan Fencl. A výsledek šetření? Známá písnička: já nic, já muzikant.
„Ministerstvo zemědělství poskytlo veškeré podklady k prošetření postupu státních orgánů při stanovování cukerných kvót Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, které dospělo k závěru, že v činnosti MZe nebylo shledáno žádné porušení právních předpisů. V tomto smyslu bylo předáno vyjádření vrchního státního zástupce v Praze ministru financí,“ sdělil mluvčí MZe Petr Vorlíček. Jak doplnil, tento výsledek následně potvrdilo i Nejvyšší státní zastupitelství. „Vrchní státní zastupitelství nenalezlo žádnou skutečnost, na jejímž základě by mělo být zahájeno trestní stíhání,“ potvrdil mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob. MZe nyní pod vedením Petra Gandaloviče (ODS) konstatuje, že vlastní příprava vládního nařízení o stanovování cukerných kvót proběhla standardním legislativním procesem, včetně řádného připomínkového řízení. „Česká republika tedy rozhodla v souladu s Ústavou ČR o vydání vládního nařízení k provedení zákona. Lze proto hovořit výhradně o odpovědnosti vlády jako vrcholného orgánu výkonné moci ve smyslu politickém a ústavněprávním, nikoli trestněprávním. Na podání ministra financí nebyly zjištěny skutečnosti zakládající relevantní podezření ze spáchání trestného činu,“ uvedl Vorlíček.
Mohlo být hůř
Sám odchod společnosti Eastern Sugar z českého trhu nakonec není pro republiku žádná katastrofa. Česko tím sice přišlo o více než pětinu z národní cukerné kvóty 455 tisíc tun, vše ale mohlo dopadnout mnohem hůř, kdyby se s cukrem rozhodli skoncovat někteří další producenti a Evropská komise by prosadila své původní záměry. Aby dosáhla reformního cíle – snížit unijní produkci cukru o šest milionů tun – chtěla v další etapě seškrtat výrobní limity všem zemím stejným procentem bez zřetele na to, zda ten který členský stát už výrobu snížil nebo plně zachoval. Proti tomu ale mimo jiné protestoval ministr Gandalovič. „Hrozilo, že ČR bude krácena ještě o dalších více než čtyřicet tisíc tun. Naopak si ale jednotliví výrobci v rámci dodatečné kvóty přikoupili dohromady přes dvacet tisíc tun,“ vyčíslil ředitel Českomoravského cukrovarnického spolku Josef Pojer. Nepředpokládá, že unijní možnosti vyklidit za úplatu trh využijí kromě společnosti Eastern Sugar i někteří další výrobci v tuzemsku. Spekulovalo se především o cukrovarech v Prosenicích a Vrbátkách. „Teoreticky je možné o takzvanou restrukturalizační podporu požádat do konce letošního ledna, ale nejpozději šest týdnů předtím musí cukrovar zahájit konzultace s pěstiteli řepy. A to se nestalo,“ dodal Pojer.
Evropské unii se zřejmě podaří naplnit plánovanou redukci výroby cukru – k cílovým šesti milionům tun jí schází jen asi 300 tisíc tun. Očekává se, že produkci omezí ještě Řecko a Španělsko. Česko z reformy vyjde lépe než třeba Slovensko, které snížilo výrobu o polovinu, či Maďarsko, které ztratilo tři čtvrtiny národní kvóty. ČR by tak měla pro příští regulovaná léta udržet kvótu na 372 tisících tun cukru, což není příliš hluboko pod tuzemskou spotřebou. Pro jistotu Češi konzumaci cukru každým rokem snižují. Místo 43 kilogramů spořádaných na hlavu v roce 2003 si předloni vystačili s 37 kilogramy, uvádí Český statistický úřad. Kolika kilogramy si průměrný Čech osladí život v letošním roce, se už nedozvíme. Statistika s tímto šetřením jednou provždy skončila.
TABULKA:
Cukr před reformou a po ní
Krácení produkčních kvót v Evropské unii
Země*Původní kvóta (tis. tun)*Kvóta po vrácení (tis. tun)*Podíl na krácení (%)
Itálie*1557*508*67
Německo*3417*2898*21
Francie*3769*3437*19
Španělsko*997*498*50
Polsko*1672*1406*21
Maďarsko*402*105*74
Irsko*199*0*100
Belgie*820*676*23
Velká Británie*1139*1056*14
Řecko*317*159*50
Nizozemsko*865*805*14
Slovensko*207*112*48
Česká republika*455*372*22
Švédsko*368*293*24
Dánsko*421*372*18
Portugalsko*70*0*100
Lotyšsko*66*0*100
Finsko*146*81*45
Rakousko*387*351*14
Slovinsko*53*0*100
Litva*103*90*19
Bulharsko*5*0*100
Rumunsko*109*105*4
EU*17 554*13 337
Pramen: Českomoravský cukrovarnický spolek
