Poslanci se utkají nad dvěma návrhy, další dva jsou v záloze
MYSLIVCI VYRAZILI do útoku: v březnu 2003 jim skončí pronájem honiteb a vlastníci lesů a polí by si do té doby mohli vymoci právo rozhodovat, kdo bude na jejich pozemcích myslivecky hospodařit. Pak by někteří současní nájemci honiteb mohli pověsit flintu na hřebík. Představitelé „lidové myslivosti proto nečekali, až skončí zdlouhavá příprava nového mysliveckého zákona na ministerstvu zemědělství, a napsali zákon svůj. Jeho stěžejním bodem je opční právo, zabezpečující dosavadním nájemcům měkké přežití bez možnosti výrazněji zvýšit pronájem. Ve srovnání s evropskými směrnicemi vychází návrh hůře než dosavadní zákon a kritici ho označují za „pokus o nastolení mysliveckého státu . Český svaz ochránců přírody tvrdí, že návrh myslivců „ignoruje proces obnovy vlastnických vztahů a navazuje na socialistický princip uživatele nad vlastníkem . V Poslanecké sněmovně přesto návrh okouzlil nejen komunisty (podepsali se pod něj čtyři poslanci KSČM), ale i mysliveckou lobby napříč politickým spektrem, od sociálních demokratů (6), přes lidovce (3) až po politiky ODS (3). Jiří Drda, který se rád stylizuje do role patrona soukromého podnikání, se hájí v Literárních novinách: „To není žádné potírání vlastnických práv. Zvěř není spojená s pozemkem, jde o bohatství státu, jako houby či lesní plody. Legislativní smršť. Provokativní myslivecký návrh si vynutil vznik protinávrhu. V hekticky krátkém čase zareagovali vlastníci lesů a předložili protichůdnou verzi, také hned v paragrafovém znění. I ona si v Parlamentě okamžitě získala patrony, tentokrát v kombinaci KDU–ČSL (2) a ODS (2). A tak na dubnové schůzi sněmovny budou při projednávání oba návrhy ležet na stole vedle sebe. Bude jistě poučné sledovat, ke kterému ze škály možných kompromisů se sněmovna nakonec dobere. K horečné aktivitě se však po prospaných letech rozhoupali i legislativci ministerstva zemědělství a narychlo dokončují věcný záměr oficiální vládní verze zákona. Proti oběma „poslaneckým návrhům, které jsou už v paragrafové podobě, je však v přípravě o kolo zpátky. Dostanou úředníci ještě šanci pilovat paragrafy? Na příležitost v budoucnu spoléhá i čtvrtý návrh zákona, potichu připravovaný na podkladě kritiky myslivosti z vlastních řad. Iniciativa Obroda myslivosti by chtěla docílit zrovnoprávnění mysliveckého odvětví vůči lesnictví a zemědělství, přimět stát, aby vypracoval státní mysliveckou politiku a dotoval péči o zvěř jako o přírodní bohatství státu. „Jedině tak si stát uvědomí, že myslivost není žádná veselá zájmová činnost, soudí mluvčí iniciativy Libor Řehák a varuje, „přijetím návrhu Českomoravské myslivecké jednoty hrozí diskreditace myslivosti. Kdo platí myslivost? Veřejnost vnímá myslivost jako drahého koníčka lovců. Málokdo tuší, že náklady myslivosti na svých bedrech nesou především vlastníci pozemků – soukromí i stát. Myslivecký návrh zákona by toto skryté dotování prohloubil, Řehákův (zatím iluzorní a bez politické podpory) legitimizoval a jen návrh vlastníků lesů je ho schopen uvést na pravou míru. Proto má velice širokou veřejnou podporu, od ochránců přírody po Agrární komoru. Ztráty státních Lesů České republiky (LČR) způsobené myslivostí se přitom nepřímo týkají každého občana. Na nájemném z honiteb v roce 1999 vybraly LČR 70 milionů Kč. Přemnožená zvěř ve stejném roce napáchala za 20 milionů škod. Ale jen takové počítání nemá podle Vladimíra Krchova z LČR smysl: je třeba přičíst nákladná opatření chránící les před nájezdy přemnožené srnčí a jelení zvěře. Ochrana stála ve stejném roce 308 milionů, a tak místo zdánlivého zisku 50 milionů se myslivost na kontě LČR projevuje ztrátou kolem 250 milionů Kč! Ve stínu velkých čísel nelze zapomínat na drobné vlastníky. „Všichni drobní majitelé lesů i polí dotují myslivcům jejich zálibu, připomíná Krchov. Ani zmíněnými 250 miliony výčet ztrát v lese nekončí. Profesor Radomír Mrkva z Ústavu pro ochranu lesa a myslivosti Mendelovy univerzity v Brně uvádí, že na více než 220 tisících hektarech poškozených smrčin je při těžbě třeba počítat se čtvrtmilionovou ztrátou na každý hektar – a výsledné škody jdou do desítek miliard. „Je absurdní, že takovéto škody vznikají při pečlivém plánování chovu a pod dohledem státní správy, komentuje to Mrkva. „Je to jednoznačný doklad, že způsob plánování a řízení chovu, jak je znovu navrhován v myslivecké i ministerské verzi zákona, je naprosto neúčinný. Patafyzické počítání. Odstřely zvěře se plánují podle spočítaných stavů, a jestliže nájemce plán odstřelu naplní, nenese odpovědnost za škody, které zvěř způsobí. Jenže kdo jednotlivé kusy přesně spočítá? „Zjištěné stavy se navíc v hlášeních uměle snižují, aby se zmenšil předepsaný odstřel, upozorňuje Vasil Hutník, správce městských lesů v Solnici. „Jsem lesník, myslivec i ochránce přírody, nechci žádné skupině škodit ani nadržovat, ale jedno je jisté: myslivci nemají zájem počty snižovat. O skutečných stavech zvěře proto lépe než propočty svědčí výkazy ulovených kusů. Úlovky srnčí zvěře se oproti roku 1925 skoro zpětinásobily. Závratným přírůstkem prošli jeleni: v roce 1925 jich střelou zhaslo 1960 kusů, v roce 1990 více než desetinásobek – 21 600 kusů – a během osmi let se počet odstřelů ustálil na 16 000 kusech. A to dříve byly mnohem větší rozlohy zdravějších lesů a nebyla tu ještě potravní konkurence daňků a muflonů… O tom, jak silně decimuje přemnožená zvěř mladé lesy, svědčí kontrolní plochy. Zatímco v oplocených čtvercích u Janovic u Rýmařova přežilo průměrně 20 000 semenáčků buku, na stejně velkých volně přístupných čtvercích v těsném sousedství jen 8000 buků. Vlastníci se zárukou. Poznání, že v redukci nadměrných počtů velkých býložravců státní správa dlouhodobě selhává a že vlastníci musí nést čím dál větší škody způsobené zvěří, by mělo vést k zásadní změně. Přesto jsou podle mysliveckého i ministerského pojetí zákona vlastníci i nadále z tvorby plánů mysliveckého hospodaření vyloučeni. „Názor, že zvěř, která je vnímána jako součást přírodního bohatství státu, nemůže být spravována vlastníkem honebního pozemku, je zcestný, komentuje to profesor Mrkva. Předpokládá, že na rozdíl od státní správy bude přístup soukromého vlastníka k chovu zvěře lepší zárukou pro skloubení mysliveckého a lesnického hospodaření. A totéž v zemědělství. Bytostným zájmem vlastníka je dosáhnout takového stavu, aby mu oba obnovitelné zdroje - les i zvěř – skýtaly co nejvyšší zisk. Právo myslivosti by proto mělo být neoddělitelně spjato s vlastnictvím honebních pozemků. V tom se připravované návrhy zákona ostře liší – vlastnický na tomto principu stojí, druhé dva ho naopak přísně vylučují. Jaromír Bláha z Hnutí Duha se pozastavuje nad tím, že návrh opčního práva takřka znemožňuje majiteli vyměnit nájemce. A naopak obcím ukládá 75 procent honiteb pronajmout mysliveckým spolkům. Podle režie myslivců by pozemky proti vůli majitele mohly být přiřazeny k sousední honitbě. A co Bláha považuje za nejcitlivější: „Myslivci získají právo vstoupit se zbraní v ruce na zahradu nebo jiný soukromý pozemek a prohledat jej, protože se tam může skrývat postřelené zvíře. Myslivci, postavenému nad vlastnictví, připisuje návrh myslivecké jednoty až neuvěřitelné pravomoci. „Jakým právem si myslivost přisvojuje právo podmiňovat fotografování a filmování zvěře, její vědecké pozorování či výzkum předchozím souhlasem uživatele honitby, když není vlastníkem zvěře? ohrazuje se Jan Hora z České společnosti ornitologické. Vůči zvěři je návrh ještě bezohlednější. Mělo by se bedlivě vážit, že některé paragrafy porušují mezinárodní úmluvy, směrnice Evropské unie, a dokonce i platné zákony. „Obsahuje řadu sporných opatření, jako celek vychází z nesprávných tezí a předpokladů, shrnuje Jan Hora. V oficiálním posudku ministerského záměru dochází profesor Mrkva rovněž k varujícímu závěru: „Předložený návrh neguje soukromovlastnický princip a a priori předpokládá, že vlastník nebude schopen hospodařit také se zvěří a že její početní stavy zruinuje pod práh přirozené početnosti. Tato představa je mylná, a pokud se nezmění základní filozofie a přístup k poslání myslivosti, lze věcný záměr považovat za neupravitelný a navrhuji ho zamítnout.
