Jediné plynovody, které mohou strategickou surovinu dopravit do Evropy, vedou přes území Ruska
Jestliže má poslední válka o plyn mezi Ruskem a Ukrajinou vůbec nějaké vítěze, pak jsou jimi exportéři surovin. Bývalá sovětská, dnes už jen střední Asie je ropou a plynem nasáklá jako houba. Stačí jen trošku víc zmáčknout a suroviny potečou všemi směry. Jenže jejich transport z této oblasti už má pod kontrolou Moskva. A jen tak se svých kolonií nevzdá.
DIKTÁTOR PŘESTÁVÁ VADIT Uzbekistán je mezi plynařskou velmocí Turkmenistánem a obrovským, ropou oplývajícím Kazachstánem tak trošku strategicko-surovinovou chudinkou. Jeho zásoby nejsou tak významné, a navíc nemá přístup ke kaspickým přístavům. Přesto je to země, o niž se přetahují EU, USA, Čína i Rusko. Režim Islama Karimova, zvráceného diktátora východního typu, ale evropským demokraciím moc nevoní. Jenže – to on podepisuje všechny energetické kontrakty a rozhoduje, koho na „svá“ naleziště pustí, a koho ne. Po krvavých událostech v uzbeckém Andižanu, kde Karimov v roce 2005 nechal postřílet skoro 800 demonstrantů, se Evropané snažili s uzbeckým prezidentem moc nekamarádit. Vloni se už ale Karimovovi podařilo přesvědčit EU, aby sankce vůči jeho zemi zrušila. Za odměnu mocný Uzbek začíná koketovat s myšlenkou „západní orientace“. Rostoucí nedůvěra Evropy k Rusku a Ukrajině jako dodavatelům a dopravcům strategických surovin mu hraje na ruku.
VELKÉ RUSKÉ VÍTĚZSTVÍ Zatím jediné plynovody a ropovody, které mohou plyn či ropu dopravit z Uzbekistánu do Evropy, vedou přes území Ruska. Uzbeci ani nejsou schopni udržet staré sovětské technologie v chodu a těžební soupravy se jim bez pomoci „sovětských inženýrů“ rozpadly. Proto Rusko například pomohlo Uzbekům v roce 2004 obnovit již kopřivami zarostlé naleziště plynu Šachpachty v Usťjurtském okrese. Rusové nejen zalátali díry, ale i získali dohodu o tom, že veškerý plyn Usťjurtského okresu bude realizován výhradně Gazpromem. Postupně Gazprom dosáhl pozice „operátora dopravy uzbeckého plynu“, což činí jakékoliv dohody s dalšími zeměmi poněkud problematické. Vrcholem úspěchu je, že se Gazpromu podařilo oficiálně získat povolení uzbecké strany k převzetí zodpovědnosti i za transport turkmenského plynu, který teče přes uzbecké území. Obnovení sovětského transportního systému Střední Asie – Centrum, v němž Uzbekistán díky své centrální poloze hraje významnou roli, je velkým ruským vítězstvím ve střední Asii. Nejen proto, že středoasijský plyn je výrazně levnější než ruský. Rusové tak řeší i nedostatek svého domácího plynu. Respektive nedostatek investic na rozvoj poměrně nákladných arktických nalezišť.
JAK SE ZBAVIT ZÁVISLOSTI
Domácí a ruští experti odhadují uzbecké zásoby na 6,25 bilionu kubíků, což by stačilo na zásobování celého světa více než dva roky. Zahraniční specialisté jsou ale skeptičtější a zásoby plynu odhadují asi na polovinu. Proto ani nedoporučují Uzbekistán zapojovat do evropského projektu výstavby plynovodu Nabucco, jenž by odváděl středoasijský plyn do Evropy mimo území Ruska. Uzbekistán je s Moskvou příliš propojen a jeho zásoby za nějakou další válku prý nestojí. Avšak za posledních deset let se těžba plynu v zemi zvýšila ze 40 na současných 60 miliard metrů krychlových ročně.
Cenová politika je diktována z Moskvy, na letošek jen jemně překročila 200 dolarů za tisíc metrů krychlových. A co z této závislosti na Kremlu Karimov má? Podle údajných tajných dohod ochranu své osoby před domácími separatisty, islámskou i demokratickou opozicí i případným útokem zvenčí. Jenže v poslední době Karimov začíná pošilhávat po dalších partnerech a ruská svěrací kazajka mu už tak nevoní.
Poslední bitva o plyn, která měla katastrofální důsledky pro půl Evropy, povzbudila i středoasijské „energetické separatisty“, aby se vymanili z obětí Ruska.
Evropa touží po navázání intimních vztahů s Turkmenistánem, Kazachstánem i Uzbekistánem a spojení, jež by završilo ruskou nadvládu nad touto oblastí. Plynovod Nabucco vstal z mrtvých a stále více investorů je ochotno do něj vložit peníze. Musejí ale mít jistotu, že do plynovodu bude někdo surovinu dodávat. Středoasijské země váhají. Takovou nevěru by si Moskva nechala těžko líbit.
SOUVISLOSTI V roce 2003 dodal uzbecký Uztransgaz do Ruska 1,27 miliardy metrů krychlových plynu, v roce 2005 ale už vyvezl osm miliard, v roce 2006 něco přes devět miliard a od té doby každoročně roste export do Ruska o jednu miliardu metrů krychlových.
