Média hrála v britské hypoteční krizi významnou roli
Jedno staré pořekadlo praví, že když Spojené státy americké kýchnou, Velká Británie nastydne. Přesně taková situace nedávno nastala na britském hypotečním trhu. Je důležité odlišovat hypoteční trh od jeho ostatních částí. Po počáteční nervozitě zůstaly v centru této kontroverze pouze finanční instituce specializované na hypoteční úvěry. Nejvíce postižena byla banka Northern Rock se sídlem v Newcastlu, a vzhledem k tomu se jí dostalo i největší publicity.
Příčiny.
„Úvěrový tlak“, jak začala událost nazývat média, vznikl v reakci na „masakr“, spojený s institucemi půjčujícími peníze na hypotečním trhu druhořadé kvality v USA. Jinak řečeno, těmi, které půjčují lidem s nízkými příjmy nebo špatnou úvěrovou pověstí.
V mnoha případech šlo o kombinaci obojího. Zvrat na trhu, jak jsme viděli u zvyšujících se úrokových sazeb, dopadá na tyto věřitele, a v důsledku toho zaznamenávají v USA rekordní počet špatných úvěrů a vynucených změn vlastnictví nemovitostí.
Pro banky je dnes běžnou praxí půjčovat si finanční prostředky proti zatížení hypotékou. Když se však takové úvěry stanou špatnými, prostředí nejistoty živené vysokým množstvím ztrát může vést k celosvětovému problému.
Panika.
V důsledku toho rovněž poklesla chuť kupovat tyto knihy hypotečních dluhů, a tak banky jako Northern Rock, které primárně používají tohoto zdroje na financování vlastních potřeb místo úložek z účtů pro spoření, se nyní nacházejí v situaci, kdy mají ztížený přístup k financování. To samozřejmě vede k problémům spojeným s jejich likviditou a hotovostními toky.
Do toho vstoupila Bank of England v roli „banky poslední záchrany“. Místo toho, aby však tento krok byl považován za znak jistoty, protože Bank of England by neposkytla takový úvěr bance, která by se netěšila dobrému finančnímu zdraví, vedlo to k mírné panice v celé Velké Británii. Výsledkem byl „nájezd“ na banku Northern Rock, při němž mnoho dnů stáli zákazníci ve frontách a žádali o vyplacení úspor. Jiné banky na celém světě rovněž „intenzivněji spolupracovaly se svými centrálními bankami“. Bez toho, že by to však vyprovokovalo takovou reakci, jakou nedávno zažila Velká Británie. Co způsobilo tuto reakci?
Vliv médií.
Odpověď může být částečně spojená s médii, s informačním věkem, v němž dnes žijeme. Po mnoho měsíců se objevovaly četné reportáže, redakční úvodníky a proroctví, předpovídající konec „dobrých časů“. Celé to začalo spekulacemi nad cenami domů, což je zaručený iniciátor konverzace snad všech Britů. Následně nastal tlak na úrokové míry a poté se zastavilo období nepřetržitého růstu. Obezřetnost mnoha Britů, kteří vždy hledají něco zlého na čemkoli dobrém, vedla k tomu, že krizi banky Northern Rock považovali za počátek bouře. To, že média používala slova jako „krize“ a „úvěrový tlak“ a poukazovala na to, že mnohé instituce půjčující peníze v USA musely být uzavřeny, rozhodně nerozptýlilo obavy z bezprostředně hrozícího kolapsu.
Zásah vlády.
Teprve ohlášení vlády, že bude ručit za všechny vklady (uzurpující si platné ustanovení, které zaručuje strop pro vyplacení částek v případě pádu banky), zastavilo nával zákazníků snažících se vybrat si peníze. V tomto zásahu vlády spatřovali někteří kritici znaky „znárodňování“ a ohrožení nezávislosti Bank of England na politice. Zajímavé je, že bez ohledu na motivaci vlády to vedlo k posílení důvěry zákazníků. Vláda se nemusela angažovat, ale když tak učinila, zákazníci se začali cítit bezpečněji a nechali své peníze v bance Northern Rock.
„Velký byznys“ ve Velké Británii se nad krizí v bance Northern Rock pozastavil jen nepatrně. Trh zůstal nadále zdravý a City stále uplatňuje svůj vliv jako prokazatelné centrum globálního finančnictví. Tato událost však ukázala, jak křehká je důvěra zákazníků a jaký význam mají média při formování názorů a jednání obyčejných lidí.
