Z analýzy finanční výkonnosti, kterou dvakrát ročně publikuje ministerstvo průmyslu a obchodu, vyplývá, že v „reálném sektoru“ byla průměrná výnosnost kapitálu (ROE) ke konci loňského prvního pololetí 13,47 procenta, přičemž v klíčovém zpracovatelském průmyslu 15,96 procenta, a to ještě meziročně o dva body poklesla.
Tvrdit, že by banky realizovaly abnormální zisky na úkor svých korporátních klientů je nesmysl, když průměrná „bankovní ROE“ za rok 2017 dosáhla podle statistik Evropské bankovní federace 13 procent. Pro přesnost je třeba uvést, že byla druhá nejlepší v EU (po Maďarsku), ale rozmezí deset až 15 procent je zdravé, a cokoli pod deseti procenty indikuje, že se nedaří a něco není v pořádku.
Lépe než sousedé
Nechme banky bankami, protože z hlediska váhy na tvorbě HDP jsou pro Česko rozhodující podniky z nefinančního sektoru, zejména z průmyslu. Celoevropské porovnání sektorových účtů ukazuje, že firmy působící v Česku jsou nejen v dobré kondici, ale také dlouhodobě investují víc než jejich protějšky ze sousedních zemí.
Z databází Eurostatu jsme spočetli rozdíly v míře zisku a míře investic mezi Českem a průměrem EU, Německem, Rakouskem a Polskem. V sektorových analýzách statistické úřady sledují míru zisku vyjádřenou poměrem hrubého provozního přebytku k hrubé přidané hodnotě, míra investic je vztažena k hrubé tvorbě kapitálu, ale čísla by měla být navzájem porovnatelná.
Čtěte komentář: Daňové beranidlo
Překvapí vás to, ale ten rozdíl je zejména ve srovnání s Německem velmi výrazný jak v ziskovosti, tak zejména v investicích. Ale hlavně je to dlouhodobý fenomén, protože v časové řadě posledních dvaceti let nenajdete s výjimkou jediného kvartálu (zřejmě chybný údaj), že by to bylo jinak. V podstatě totéž platí i pro Rakousko a srovnání Česka s průměrem Evropské unie.
Nedotovat lúzry
V případě česko-polské „soutěže“ je to tak, že české firmy mají konzistentně vyšší míru investic a většinou i vyšší míru zisku. Rozdíly v rentabilitě se v čase spíše zmenšují, svojí roli hraje rychlý růst mezd v Česku ve srovnání s Německem a Rakouskem v posledních letech a mírné posílení koruny vůči euru ve srovnání s dobou, kdy platil kurzový závazek (listopad 2013 až duben 2017). Pokud máte někoho dohánět, pak musíte zvedat produktivitu rychleji než ti, kteří jsou před vámi. Ale to se vám nepodaří, pokud zároveň víc než „oni“ neinvestujete.
Jak ale chcete investovat, pokud nedovedete dosahovat dostatečné rentability? Pokud má ten „doháněcí algoritmus“ fungovat, pak je zjevné, že investičními dotacemi, které mají pomoci firmám s nízkou rentabilitou, nikoho nikdy nedoženeme, pokud by výsledkem byla vysoká míra investic při klesající ziskovosti. Dotováním lúzrů nikdo nikdy nikoho nedohnal, natož předehnal.
Pohled do firemní finanční analýzy MPO naznačuje, že není všechno dobře. Nijak se nezmenšuje rozdíl mezi výkonností soukromých podniků pod domácí a pod zahraniční kontrolou. Naopak, odstup se zvětšuje s tím, jak podniky s centrálami v cizině zvládají vyplácet vyšší mzdy: za loňské první pololetí byl rozdíl ve zpracovatelském průmyslu přes osm tisíc korun měsíčně. Přesto dosahují vyšších zisků. Nakrásně to mohou být firmy, které ovládají Češi, jež si svoje investice pojistili přesídlením, ať již z důvodů daňových, nebo jejich ochrany, ale to také neříká o této zemi nic zvlášť lichotivého. Tedy pokud není všechno jinak, pravdu nemá kolega, který tvrdí, že „tuzemské“ firmy se méně ostýchají v krácení daní. V takovém případě je všechno jen jeden velký klam.
