Kdo zachrání HP?

Vedení společnosti ujišťuje, že se bude držet nastolené linie

Poslední dějství působení Carleton S. Fioriny ve společnosti Hewlett-Packard (HP) se odehrálo v letištním hotelu, což je docela příznačné. V průběhu šesti let výkonná ředitelka společnosti v letadle málem bydlela. Neustále cestovala po světě a po schůdcích letadel vždy sestupovala s úsměvem a perfektně upravená, i když měla za sebou bezesnou noc. Časový posun nikdy nezpomalil ani nezmátl její myšlení a výroky, v nichž popisovala rozpadající se Hewlett-Packard jako srdce všech vyspělých technologických odvětví. A přece jednoho sychravého večera v Chicagu, kdy národ s napětím sledoval baseballový Super Bowl, padesátiletá Fiorina naléhavě vyjednávala se správní radou. Jak nám sdělil zasvěcený zdroj uvnitř společnosti HP, rozhovory probíhaly v jednací místnosti letištního hotelu O'Hare Hyatt. Den poté, 7. února, byla propuštěna.
Tak skončilo bouřlivé období vlády jedné z nejmocnějších žen ve světě amerického podnikání, která byla zároveň jedním z nejdravějších hráčů na poli technologií. Fiorina vytrvale šplhala po kariérním žebříku, až z ní její ambice udělaly nejobdivovanější symbol Silicon Valley.
Nespokojila se s pokořením jednoho či dvou technologických gigantů a zaměřila se rovnou proti celé stáji, počínaje společnostmi IBM a Dell a konče Sony a EMC. Nakonec bitvu prohrála. Pomineme-li mimořádně úspěšnou divizi tiskáren, po jejím odchodu společnost HP, jejíž hodnota se rovná 80 miliardám dolarů, zápasí naprosto se vším, od osobních počítačů po software. Hrdá Fiorina odchází jako pouhá bývalá výkonná ředitelka, avšak zdaleka ne s prázdnou kapsou: správní rada jí osladila vyhazov 21 miliony dolarů odchodného.
Vedení prozatím jmenovalo na místo Fioriny finančního ředitele Roberta P. Waymana, sloužícího u firmy 36 let, a nyní hledá nového výkonného ředitele, který by byl připraven a schopen společnost zachránit. Ten bude muset najít odpověď na klíčovou otázku: má Hewlett-Packard zůstat v současné podobě? Několik měsíců již řada předních analytiků z Wall Street nabádá k rozdělení společnosti. Tvrdí, že hodnota jednotlivých součástí společnosti, počínaje dynamickou divizí vyrábějící tiskárny a konče zaostávající výrobou počítačů, po rozdělení značně stoupne.
Fiorina zatvrzele výzvám odolávala a správní rada ji podporovala. Avšak po 9. únoru, kdy její odchod vešel ve známost, investoři začali nabízet za akcie HP o sedm procent více, 21,53 dolaru za jednu. Částečně proto, že ve vzduchu se vznáší možnost reorganizace společnosti. „Myslíme si, že z dlouhodobého hlediska vzniká možnost rozčlenění společnosti, i když správní rada tvrdí, že zatím se nic takového neplánuje,“ napsal analytik Steven Milunovich ze společnosti Merrill Lynch v článku, který vyšel téhož dne.
Nelze vyloučit, že v okamžiku nástupu nového výkonného ředitele odstředivé tendence převládnou. Logika je velice jednoduchá: je možné, že se firma HP snažila dělat příliš mnoho věcí současně. Stala se obrem, který postrádal jak zdroje, tak patřičné vedení, aby mohl konkurovat nejlepším z nejlepších téměř ve všech oborech informačních technologií. A od investorů nelze očekávat, že budou trpělivě čekat na postupné změny.

S čarodějnicí je konec.

Nejjednodušším řešením by bylo vyčlenit podniky vyrábějící počítače, které bojují s Dellem a IBM, a donutit je, aby samostatně činily obtížná rozhodnutí a bojovaly o přežití. Po transformaci by Hewlett-Packard mohl plout dál jakožto celosvětová vlajková loď výroby tiskáren a zobrazovací techniky. V průběhu několika nejbližších měsíců analytici uvnitř HP i mimo firmu nepochybně budou porcovat na nesčetné „kousky“ a zkoušet, zda zapadnou do nejrůznějších počítačových modelů. „Každý se snaží přizpůsobit podnikání svým zákazníkům, nebo alespoň trhům, na nichž působí,“ říká Ted Schadler, viceprezident společnosti Forrester Research. „Abyste toho dosáhli, musíte svoje podnikání správně strukturovat.“
Ve společnosti HP, kde osobnost a styl jednání Fioriny u různých lidí vyvolávaly naprosto protikladné odezvy, nebyl ani její odchod vnímán jednoznačně. Správní rada vyjádřila odhodlání pokračovat v její širokospektrální strategii, a proto někteří zaměstnanci odchod manažerky nesli těžce. Avšak zdaleka ne všichni. „Byl to šok, ale pak jsme to oslavili,“ uvádí jeden z pracovníků. Začala kolovat e-mailová zpráva, v níž se psalo: „Zazvonil zvonec a s čarodějnicí je konec.“
Nyní správní rada HP pátrá po vhodné náhradě. Hledá se výkonný ředitel, který by podnik zachránil, podobně jako vyvedl v roce 1993 Louis V. Gerstner junior z krize IBM. Zasvěcení tvrdí, že předním kandidátem je generální ředitel společnosti MCI Inc. Michael A. Capellas. Právě on před třemi lety po nesnadném vyjednávání o fúzi v hodnotě 19 miliard dolarů prodal Compaq Computer Fiorině a poté krátce pracoval jako její muž číslo dvě.
Dalšími kandidáty by mohli být vysoce postavený manažer IBM John Joyce a Edward J. Zander, někdejší prezident společnosti Sun Microsystems, který je dnes šéfem gigantického výrobce mobilních telefonů Motorola. Avšak i ten nejschopnější manažer bude muset svést úporný boj, pokud bude chtít zachovat HP tak, jak jej vytvořila Fiorina – jako nesourodý konglomerát jednotlivých výrob v přibližně tuctu různých zemí. „To je úkol pro Herkula,“ tvrdí Jay R. Galbraith, poradce pro řízení a autor knihy Building Organizations Around the Global Customer.
Otázkou zůstává, zda deklarované odhodlání správní rady jít ve stopách Carly Fioriny a jejího plánu nezhatí úsilí o nalezení vhodné náhrady. Ti, jejichž kandidatura připadá v úvahu, se nepohrnou do řešení zapeklitého úkolu, zejména pokud si nebudou moci stanovit vlastní strategii. „Pokud někteří z nejmocnějších manažerů získají pocit, že nebudou mít volné ruce pro zavedení významných změn, řady kandidátů prořídnou,“ tvrdí analytik Tony Ursillo z Loomis Sayles.
I když se zázračný přerod nikdy nedá zcela vyloučit, HP se přece jen zřejmě rozpadne. A to bude znamenat konec významného období. Již 66 let od okamžiku vzniku společnosti v soukromé garáži byl Hewlett-Packard symbolem triumfu vyhraněného druhu podnikání, který se nakonec stal příznačným pro celé Silicon Valley. Je založen na kultuře, v níž největší hodnotu představuje týmová inženýrská práce - hodnotí se tam nápady a vynálezy, nikoli původ.
Fiorina začala potírat proslulou firemní kulturu společnosti HP od prvního dne, kdy se v ní objevila. Dynamická manažerka, která přišla z Lucent Technologies, se postavila do čela HP jako vůbec první šéf, který nevyrostl uvnitř společnosti. A při prosazování vlastní vize si neváhala ušpinit ruce. Již brzy místo 80 nezávislých a ziskových podniků, které HP jen zastřešovala, vznikl centralizovaný obr složený ze čtyř divizí. Nakonec propustila desítky tisíc zaměstnanců.
Fiorina ve snaze překonat mnohaletou netečnost začala centralizovaně řešit takové věci jako prosazování značky a propagaci. Dokonce i její odpůrci přiznávají, že to bylo nezbytné a že dokázala vyhrát několik bitev za účelnější organizaci firmy. „Carly pochopila, že je třeba posílit celkový potenciál společnosti,“ tvrdí Bojana Fazarincová, někdejší ředitelka HP pro marketing a prosazování značky, nyní nezávislá poradkyně.
Fiorině v žádném případě nechyběla rozhodnost, její předností byla rovněž schopnost jednat s lidmi. Avšak již od počátku působení v HP se projevovaly slabiny, které nakonec způsobily její pád. Zaprvé propustila či zastrašila nemálo manažerů včetně prominentů, jako Antonia Pereze, nyní prezidenta společnosti Eastman Kodak, a Mary McDowellové, která je dnes členkou nejvyššího vedení ve firmě Nokia. Carly navíc odmítala jakkoli měnit kurz, což je ošemetná vlastnost v odvětví, kde největšího úspěchu dosáhli právě ti, kteří se do vlastní strategie nezamilovali.
Jak uvádí jeden ze zasvěcených zdrojů, v průběhu působení v HP Fiorina neustále přičítala veškeré prohry na vrub firemní kultury, nikoli hrubých nedopatření vedení, vlastních nevyjímaje. „Nedokázala se obklopit výkonnými pomocníky,“ uvádí Stephen P. Mader, místopředseda personální firmy Christian & Timbers, která přivedla Fiorinu do HP. „Dvakrát propásla možnost získat provozního ředitele. Zdá se, že se jí to vymstilo.“
Fúze se společností Compaq byla pro vládu Carly Fioriny rozhodujícím momentem. Převzetím Compaqu vytvořila gigant obrovských rozměrů s nesmírným vlivem i ekonomickým dopadem, který k němu patří. Nepodařilo se jí však snížit náskok Dellu ve výrobě a prodeji běžných osobních počítačů ani se vyrovnat IBM, produkující sofistikované a náročné výpočetní systémy pro velké podniky. HP v současné době zaostává za oběma. Stejně důležité je i to, že boj o prosazení fúze rozdělil kdysi soudržnou společnost na silně znepřátelené kliky. Zasvěcenci tvrdí, že právě vyostření sporu vedlo k tomu, že se Fiorina s takovou vervou pustila do uskutečnění svého plánu.
Velikášská vize Fioriny však narazila na tuhý odpor. Ředitel a potomek jednoho ze zakladatelů firmy, Walter Hewlett, se postavil tvrdě proti a v jeho postoji ho podpořili mnozí zaměstnanci i akcionáři. Obávali se, že transakce může oslabit lukrativní byznys tiskáren a zobrazovací techniky a že příchod tvrdých manažerů z Compaqu obrátí nedotknutelnou kulturu HP vzhůru nohama. Neshody vyústily v tvrdý spor právních zástupců obou stran, který se nakonec řešil až u soudu. Hewlett byl nakonec vystrčen ze správní rady společnosti, kterou založil jeho otec.
I když je pro vedení HP pohodlné vinit z problémů špatné řízení, důvody strádání společnosti jsou mnohem hlubší a nedají se napravit pouhou výměnou několika osob na nejvyšších místech. V odvětví výpočetních systémů pro velké podniky se HP nepodařilo vylepšit pozici. Přestože má stále ještě největší podíl na trhu se zařízeními pro ukládání dat a výkonnými servery, ať už na bázi Unixu nebo PC, v paměťových systémech začíná ztrácet na EMC a v serverech na Dell i na IBM. V některých případech technologie HP na konkurenci zkrátka nestačí. V jiných případech firma vsadila na špatné koně.

Ve stínu Dellu.

Jedním z největších omylů bylo vytvoření partnerského svazku se společností Intel za účelem společného vývoje procesoru Itanium. Ten měl být mozkovým centrem vysoce výkonných serverů, ale ani po pěti letech testování si Itanium nevydobylo pevnou pozici. HP současně ukončil vývoj vlastního procesoru nazvaného PA-RISC. Teď se s velkými obtížemi snaží s tímto produktem prorazit na trh běžných serverů, které jsou provozovány na Microsoft Windows, tedy na trh, na němž si nejlépe vede právě Dell.
Stejně usilovně bojuje HP v oblasti softwaru a služeb. Malá softwarová divize HP při tržbách pouze 922 milionů USD přišla loni o 125 milionů USD. Nevydělat na softwaru pro velké podniky je velmi neobvyklé. Pokud jde o služby, firma má rozsáhlý, ale pomalu rostoucí byznys údržby a oprav. Zisky z něj přitom stlačila, neboť se snažila zvýšit podíl ve sféře správy a řízení IT systémů ve velkých korporacích. Nynější generální ředitel Robert Wayman prohlásil 9. února na tiskové konferenci, že výnosy divize sice značně stoupají, ale společnost se bude muset více zaměřit na zisky.
Dokonce i lukrativní výrobu tiskáren v hodnotě 24 miliard dolarů, která by podle mnohých mohla společnost zachránit, čekají v budoucnu horké chvilky. Od chvíle, kdy Dell na počátku roku 2003 na tento trh vstoupil, rychle uchvátil slušný podíl mezi levnými inkoustovými tiskárnami. Firma IDC, zabývající se průzkumem trhu, uvádí, že loni během tří čtvrtletí dosáhly prodeje inkoustových tiskáren Dell v USA třináctiprocentního podílu. I když jde stále jen o zlomek tržní síly HP, je to znepokojivý trend. Rostoucí počet uživatelů tiskáren Dell znamená, že by konkurent mohl uzmout pěkný kus lukrativního byznysu HP, kterým je prodej inkoustových náplní do tiskáren současným zákazníkům. „Dell je na vzestupu, a to je pro HP z dlouhodobého hlediska velký problém,“ soudí Ken Smith, manažer portfolia u investiční společnosti Munder Capital.
Hewlett-Packard je přesvědčen, že pokud bude vkládat dost peněz do vývojových laboratoří a bude neustále inovovat, náskok ve výrobě tiskáren si udrží. Společnost očekává, že špičková tisková technologie se rozšíří i do nových oblastí, a bude tudíž zapotřebí mnoha miliard nových čipů. Přestože HP vynakládá na výzkum a vývoj tiskáren více než miliardu, analytici si kladou otázku, zda si dokáže výhodné postavení udržet. „HP je společností, která dokáže být na špici, ale ne do nekonečna,“ soudí Joe D´Elia z výzkumné organizace iSuppli Corp.
Odvolání manažerů v HP dává firmě šanci znovu získat důvěru investorů. Po dobu jedenadvaceti čtvrtletí, kdy byla Fiorina v čele, společnost osmkrát nedosáhla plánovaného zisku. To je lepší výsledek než v dobách před jejím příchodem, kdy se tak stalo jedenadvacetkrát za sebou. Ale je to rovněž dvakrát více než za stejné období u IMB a Dellu dohromady. „Být důvěryhodný pro investory, to je pro HP velmi důležitý úkol,“ podotýká analytička Laura Conigliarová ze společnosti Goldman Sachs & Co. V roce 2004 akcie HP poklesly o osm procent a zůstaly pozadu prakticky za všemi konkurenty.
Najdou se pro Hewlett-Packard i dobré zprávy? I kdyby se správní rada držela vize své bývalé předsedkyně, budoucí generální ředitel bude mít odvahu i pravomoci k tomu, aby provedl v jednotlivých divizích změny. Těch je velice zapotřebí. Před sloučením učinil Compaq významné kroky ve výrobě osobních počítačů po vzoru Dellu, jenž uplatňuje efektivní model přímého prodeje zákazníkům. Po fúzi se však tato iniciativa nedočkala podpory. Proč? HP nemohl agresivně prosazovat prodej osobních počítačů a obcházet maloobchodníky, když je potřeboval k prodeji svých tiskáren. Výsledkem je, že se HP nadále drží starého prodejního modelu a snaží se bojovat s efektivním Dellem. Tržní podíl HP v osobních počítačích klesá a divize dělá co může, aby vůbec dosáhla nějakého zisku.
Jestliže bude nový šéf trvat na udržení výroby osobních počítačů v hodnotě 24,6 miliardy dolarů, pravděpodobně rychle přejde na recept Dellu i za cenu rizika, že si rozhněvá maloobchodníky. Pokud by se model přímého prodeje rozvinul v plné šíři, začnou se rýsovat nové možnosti. IBM vyřešila podobný problém v prosinci, kdy svou divizi osobních počítačů odprodala čínské společnosti Lenovo za 1,25 miliardy.
Mnohem více odvážných kroků je třeba udělat ve výrobě softwaru pro podniky. Přestože společnost převzala během posledních osmnácti měsíců víc než půl tuctu malých softwarových firem, zarazila se před jednou větší akvizicí. Zasvěcené osoby tvrdí, že někteří členové správní rady byli rozčileni tím, že Fiorina nešla za převzetím společnosti Veritas Software razantněji, neboť jde o firmu vyrábějící se značným ziskem software pro ukládání dat. V prosinci ji nakonec převzal Symantec. Jde o to, že v produkci softwaru Hewlett-Packard loni zaznamenal ztrátu, přestože pro většinu konkurentů je to velmi ziskový byznys. „Od společnosti velikosti HP by člověk očekával ve výrobě softwaru mnohem lepší výsledky,“ uvádí Laura Conigliarová z Goldman Sachs.
Hewlett-Packard nastupuje obtížnou cestu transformace, takže manažeři budou dělat všechno pro to, aby vytvořili dojem, že ve společnosti panuje klid a stabilita. Budoucnost firmy nyní závisí právě na této image. Konkurenti – počínaje IBM, přes Dell až po Sun - budou při uzavírání významných smluv na dodávky IT systémů velkým podnikům dozajista upozorňovat na otřesy ve vedení HP. I pro takové veterány, jako jsou Robert Wayman nebo šéf divize tiskáren Vyomesh Joshi, kteří zůstanou a povedou podnik dál, nebude lehké se s tím vypořádat. „HP rozhodně nechce, aby člověk, který sedí nad objednávkou a chystá se ji podepsat, zaváhal byť na sebemenší okamžik,“ míní Andy Butler, viceprezident výzkumné organizace Gartner, „tato společnost vynaloží obrovské úsilí na to, aby světu ukázala, že se vlastně nic nestalo.“
Zatímco manažeři s obrovským úsilím pokračují ve své práci, kruh se uzavírá a drama v HP končí. V jiném letištním hotelu v Chicagu před šesti lety dosadili ředitelé Hewlett-Packardu Carly Fiorinu na nejvyšší post. Jenže věci se nevracejí tam, kde začaly. V žádném případě. I když Fiorina dávno v HP nebude, společnost bude nadále žít s její nesmazatelnou stopou.

Carly dostala všechno pod jednu střechu. A co s tím dál? Fiorina učinila z HP společnost s nejširším technologickým záběrem na světě, která nabízela všechno od digitálních fotoaparátů až po superpočítače. Pokud se její nástupce rozhodne záběr zúžit, pak budou některé divize s největší pravděpodobností ze společnosti vyčleněny.

TISKÁRNY.
Nejlukrativnější část společnosti zajišťuje 76 procent provozního zisku a představuje téměř veškerou tržní hodnotu firmy, která činí 64 miliard USD. Někteří analytikové prosazují názor, že by bylo lepší divizi ze společnosti vyčlenit, neboť její hodnota se ztrácí mezi jinými méně lukrativními činnostmi. A jiný scénář? Příští generální ředitel se bude držet výroby tiskáren a odprodá divizi počítačů.
VYHLÍDKY. Alespoň na několik let vypadají velmi dobře. Jenže s tiskárnami přichází na trh i Dell, který útočí z nižších segmentů a ohrožuje zisky HP. A HP, chce-li si udržet svou vedoucí pozici, bude muset vynaložit miliardy na výzkum a vývoj. HODNOTA: 60 až 65 miliard USD Computery pro korporace
HP je jedničkou ve výrobě paměťových systémů a dvojkou ve výrobě serverů. Zisky a marže v těchto oborech však zaostávají. Provozní zisky z výroby hardwaru pro velké korporace poklesly loni na kritických 1,1 procenta. Službám by se pravděpodobně mohlo dařit lépe, kdyby byl HP před třemi lety koupil PricewaterhouseCoopers. Pro HP však byla cena této transakce nepřijatelná, takže obchod uzavřela společnost IBM.
VYHLÍDKY HP se bude nadále pohybovat mezi firmou Dell nabízející běžné osobní počítače a IBM, která zaujímá vedoucí postavení na trhu instalací pro velké korporace. HP nutně potřebuje rozšířit softwarový byznys, neboť se potenciálně jedná o velmi ziskový trh.
HODNOTA: 18 až 22 miliard USD

OSOBNÍ POČÍTAČE
Sloučením společností HP a Compaq došlo k vytvoření gigantu, který však nepřináší zisky. Dell poráží HP v osobních počítačích a dosahuje již 18,3procentního podílu na celosvětovém trhu. HP se svými 15,7 procenta zůstává za ním. Marže dosáhly v roce 2004 pouhých 0,9 procenta, což je hodně pod plánovanou hodnotou, kterou společnost při sloučení s Compaqem předpovídala.
VYHLÍDKY. Dokud bude na trhu Dell a zákazníci se budou orientovat na tradiční produkty IT, budoucnost nevypadá dobře. Díky kombinaci spotřební elektroniky a zobrazovací techniky má však HP velmi dobře rozehranou partii o obsazení trhu takzvané digitální domácnosti.
HODNOTA: 1 až 3 miliardy USD.

Kdo další do žhavého křesla? HP hledá prvotřídního manažera, který nahradí Fiorinu na postu generálního ředitele. Nabízíme vám několik pravděpodobných kandidátů.

Michael Capellas Generální ředitel MCI vedl Compaq poslední tři roky před fúzí s HP. Padesátiletý Capellas HP dobře zná a umí povzbudit morálku a zlepšit výkony – tedy přesně to, co je právě nyní zapotřebí. Zatím je pevně svázán s pokusem MCI o návrat k rentabilitě. Pokud uspěje, bude k dispozici.

Vyomesh „VJ“ Joshi Padesátiletý výkonný viceprezident velké divize tiskáren a zobrazovací techniky HP nesl odpovědnost i za oblast osobních počítačů. Je považován za žhavého kandidáta z prostředí firmy, protože zobrazovací a tisková technika představuje tři čtvrtiny zisků HP.

Edward Zander Generálním ředitelem Motoroly je pouhých třináct měsíců a jeho strategie a výsledky už na analytiky učinily hluboký dojem. Opustil by však bývalý provozní ředitel Sun Microsystems tak brzy post šéfa v mobilní firmě? Možné to je. Osmapadesátiletý Zander nadále bydlí ve slunné Kalifornii.

John Joyce Jednapadesátiletý Joyce, bývalý finanční ředitel IBM, nyní pro tuto společnost vede divizi globálních služeb s obratem 46 miliard dolarů. Má rozsáhlé zkušenosti s řízením celosvětových provozů IBM a v polovině devadesátých let vedl projekt vnitřní restrukturalizace.

Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek