Když jsem se před 15 lety přistěhovala s rodiči do Říčan u Prahy, byly tam všehovšudy tři samoobsluhy. Hned u hlavního vjezdu do města stála moderní Billa. Další dvě prodejny se nacházely v centru a zjevně si hlídaly jedinečnou atmosféru 80. let.
Foto: Profimedia.cz
Zmíněným třem obchodům dělají dnes společnost Lidl, Penny Market, Spar a Tesco. Stejným vývojem prošla většina českých měst. A ačkoliv se někdy zdá, jako by společně se sítěmi prodejen houstly i fronty u kas, konkurenční boj mezi řetězci vyrostl z občasné potyčky v nelítostnou řežbu. Hlavní zbraní je cena, z čehož se my zákazníci umíme radovat, zatímco do košíků soukáme čokolády, které nikdy nepotkaly kakaový bob, džemy bez ovoce a maso, co mělo projít už předevčírem. Co je v akci, to je jedlé.
Zato výrobci potravin mají důvodů k radosti stále méně. Dejme tomu, že se někde na jihu Čech nachází mlékárna, která dlouhé roky vyrábí tavený sýr s názvem Šťastný býk. Zatímco kdysi jí k úspěchu stačilo zaplatit pár kýčovitých televizních spotů, dnes musí o svém místě na slunci, respektive v regálech obchodních řetězců složitě vyjednávat. Jakmile už si výrobce Šťastného býka nemůže dovolit kruté podmínky odběratele plnit, hbitě ho na pultech vystřídá jiné zvíře. Teď se navíc situace přiostřila. Řetězce se připravují na lednové zvýšení sazby DPH a tlačí své dodavatele k razantnímu snížení cen. Někdo zkrátka musí zvýšení daně zaplatit a zákazník by třeba nemusel chtít. Nejednoho výrobce proto straší vidina krachu.
My zákazníci, jasní vítězové konkurenčního boje, ale můžeme být v klidu. Možná si ani nevšimneme, že Šťastného býka vystřídal nějaký ten Happy Bull. Proč vlastně nezaplatit tavenému sýru jízdenku do Česka? Podstatné přece je, aby nám prodejna garantovala jeho nejnižší cenu na trhu.
