Nad předsedou Jiřím Čunkem se smráká. Testovala Vlasta Parkanová podporu?
Škoda, že aspoň na pár dní nemůžeme vzkřísit slaboduchý Festival politické písně v Sokolově. Devótní proamerická častuška Dobrý den, prapore hvězd a pruhů v podání autora Jana Vyčítala a ministryně obrany a místopředsedkyně KDU-ČSL Vlasty Parkanové by musela raketově obsadit jednu z čelných pozic v sokolovské dvoraně slávy. Což je na sklonku druhé dekády polistopadové demokracie úctyhodný výkon a národ to pohotově po zásluze ocenil nebývalým množstvím nelichotivých parodií a internetových vzkazů pro zpívající političku. Snad jediný, kdo se zatím neušklíbl, je kreslený Vyčítalův pytlák Říha, který si asi užívá trempování v Brdech u Trokavce, než mu hodný strýček Sam zadrátuje kvůli radaru les. Ale vážně. Fotografové kdysi přistihli obžalovanou spolupracovnici bývalého ministra financí Barboru Snopkovou, jak jí po celou dobu soudního procesu trčela z kabelky nevkusná barevná hračka - pejsek. Proč? Nevíme. Předloni zase choť tehdejšího premiéra Zuzana Paroubková vystavila do okna rodinné chaty na severu Čech trenýrky svého manžela, ale důvod nikdy nevysvětlila. Je-li nejapný žertík Parkanové s hudebním dárkem pro George Bushe v Praze myšlenkovým úletem podobné kategorie, pak je zbytečné hledat v něm logiku nebo smysl. Ptát se lze pouze na to, zda ministryni Parkanové selhal zdravý úsudek jen výjimečně, či natrvalo, přičemž obojí je u šéfky jednoho z nejdůležitějších resortů ve vládě na pováženou. Premiér Mirek Topolánek by to neměl podcenit. Jenže, co když je to jinak?
Cherchez la Fame.
Přijde-li zkušená ambiciózní politička s námětem politicky provokační písničky na v tuzemsku oblíbený hudební nápěv, pak ji na poslední chvíli nazpívá v češtině, aby CD mohla předat darem nejmocnějšímu muži planety na Pražském hradě, a nakonec lituje, že nahrávka nebude pro Bushe překvapením, protože předčasně unikla do médií, je to příliš mnoho náhod najednou. Parafráze melodicky vlezlého „majora Gagarina“ jasně nebyla určena pro americké, ale české uši. „Chtěla jsem odlehčit tu vypjatou a negativistickou kampaň, která diskusi o radaru provází,“ přiznala Parkanová svůj záměr, v němž o podarovaného Bushe až tak moc nešlo. A odlehčení se jí povedlo do posledního puntíku. Snad by americký prezident mohl i žárlit, jak česká ministryně obrany minulé úterý strhla pozornost Česka na svou osobu. Kdepak žoviální Bush, kdepak vyjednavač Klaus Topolánek, kdepak radar! Kdepak rozhovor sebevědomého Jiřího Paroubka s Bushem v hotelu Hilton, jímž se šéf opoziční ČSSD zatraceně hodně snažil zapsat do paměti voličů! V hospodách, v rodinách i na pracovištích se během pobytu amerického lídra v Praze probíral hlavně trapný počin Vlasty Parkanové a Jana Vyčítala. A až se bude po létech vzpomínat na Bushovu radarovou misi, vsaďte se, že se většině pamětníků vybaví song Parkanové a pravděpodobně naskočí i jeho notoricky známá melodie. Podobně jako Clintonovu návštěvu dnes symbolizuje saxofon. Zůstává jen otázka, počítala-li ministryně s tak jasně odmítavou reakcí.
Negativní reklama je také reklama. A kariéra Parkanové byla až dosud založena na popularitě. Právě dlouhodobé prvenství v průzkumech o nejoblíbenějšího politika v zemi ji loni v létě po pádu Miroslava Kalouska katapultovalo do soubojů o nejvyšší posty v KDU-ČSL. Na brněnském sjezdu lidovců v prosinci 2006 byla Parkanová nejvážnějším předsednickým protikandidátem Jiřího Čunka. Sice neuspěla, ale v zájmu zachování mocenské rovnováhy ve straně (Parkanová patří k takzvanému kalouskovskému křídlu) byla zvolena alespoň místopředsedkyní. A nedávno se o ní v kuloárech dokonce začalo mluvit jako o kandidátce lidovců na post prezidenta republiky, až příští rok v únoru vyprší mandát Václavu Klausovi.
Jednička v KDU-ČSL.
Je samo sebou sporné - a ukáže to až čas -, jestli faux pas s hudební adorací radaru nebude pro Parkanovou spíše politicky smrtící ránou než pomocí na cestě vzhůru. Jak známo, politici mohou lidi provokovat, mohou je i naštvat, ale nesmějí být směšní. Však se už šéf vládní legislativy Cyril Svoboda z lidoveckého tábora čunkovců nechal slyšet s posměšnou poznámkou, že paní ministryně asi minulé úterý neměla svůj den. Jenže Čunkova pozice ve vládě a v čele strany je čím dále problematičtější, takže možnost volby nového předsedy KDU-ČSL může být brzy aktuální. A Parkanová je přes všechny výhrady horký kandidát. Ze všech lidovců je u voličů evidentně nejvíce známá a díky dárku pro Bushe teď nikdo nemůže pochybovat ani o její odvaze, ani o kladném vztahu k USA a radaru, zkrátka o pravicovém zaměření. A až vyšumí trapnost Vyčítalovy písničky, zůstane v paměti řady voličů příjemný pocit, že je ta usměvavá žena s ohnivou trvalou na hlavě vlastně dobře pobavila, protože jejímu žertu rozuměl i obecní Kuba z Horní Dolní. Podobný nostalgicky lidový odér po sobě v české politice zanechal mistr bonmotů Miloš Zeman, jehož sloní styl byl ve své době mnohem více terčem kritiky a posměchů než dnes. Pro funkci předsedkyně KDU-ČSL však Parkanová disponuje i dalším významným předpokladem: má blízko k vlivnému Miroslavu Kalouskovi, který už loni na sjezdu zřetelně podporoval její liberálnější křesťanskodemokratickou představu o dalším směřování partaje.
Lakmusový papírek?
Mínila-li ministryně obrany svou hudební vložku skutečně jako jakýsi lakmusový papírek na reakci publika, či jako pokus o zviditelnění (který se možná poněkud vymkl původním představám), byla asi ráda, že se hned minulé úterý poslanci sociální demokracie postarali o pokračování její estrády ve sněmovně. Recitaci textu písně či dokonce zpěv na půdě dolní komory parlamentu by měl zkušený politik umět obrátit ve svůj prospěch, zvlášť když má předem zajištěnu pozornost médií. Pokud to ale nezvládne a zapadne do trapasu ještě hlouběji, ať raději zaktivizuje zbytky vkusu a politiku pověsí na hřebík.
Pořád je tu ale silné podezření, že Parkanovou přeceňujeme. Třeba její muzicírování nebylo dopředu nijak promyšlené. Stejně jako není promyšlená většina zamotaných tahů na české politické scéně, která se tváří jako velesložitá šachová partie. Zpívající právnička z Tábora přece už v minulosti několikrát vystoupila v zábavných televizních pořadech, kde sice předvedla odvahu a chuť prosadit se netradičním způsobem, ale také absenci soudnosti. „Dělali jsme to s poctivými úmysly, s dobrým srdcem, s přesvědčením. Do ničeho se nestylizujeme, nic nepředstíráme, nebereme to jako falešnou agitku,“ popsala ministryně novinářům, jak vznikl její „Gagarin“. Znělo by to hezky, kdyby člověk neviděl ten tristní výsledek.
