P a v e l T y k a č
Asi před rokem jsem v článku na téma vývoje kursu české koruny napsal, že ponechávat dlouhodobě jakoukoli významnou částku v českých korunách mi připadá velmi nerozumné. Protože je toto téma opět aktuální, pokusím se nad budoucností české koruny zamyslet znovu.
Co se za poslední rok změnilo? Velmi přesvědčivě se potvrzuje, že vliv makro-ekonomických čísel (vývoj HDP, nezaměstnanosti, průmyslové výroby a podobně) na kurs koruny je prakticky nulový. Drtivá většina těchto čísel prošla za poslední rok tak tragickým vývojem, že pokud by jejich vliv na kurs existoval, musela by dnes koruna být o hezkých pár desítek procent levnější, než jaká je skutečnost.
Jaké faktory tedy kurs koruny ve skutečnosti ovlivňují a proč je relativně tak pevná? Podle mého názoru skutečný význam pro určení kursu koruny mají pouze dva faktory. Tím prvním je úroková míra stanovovaná Českou národní bankou.
Proč? Úroky všech rozhodujících světových měn se pohybují pod pěti procenty za rok, úroky eura, ke kterému má česká koruna nejblíže, dokonce kolem tří procent. Výše úrokového diferenciálu je nepochybně tím, co potenciální investoři sledují. V rukou největších účastníků trhu je celosvětově spíše přebytek než nedostatek likvidity. Jejich největším problémem je, jak zajistit svým vkladatelům či podílníkům nadprůměrné výnosy. S výnosem tři procenta ročně dosahovaným v eurobondech investora zhýčkaného vysokými výnosy posledních let asi příliš neohromí. Nezbývá tedy než vyhledávat riskantnější, ale také výnosnější měny, například korunu.
S tím úzce souvisí i druhý rozhodující faktor a tím je důvěryhodnost naší centrální banky. Mám na mysli zejména schopnost dostát včas zahraničním závazkům vlády i soukromého sektoru, spojenou s ochotou a schopností nakoupit od investora korunu, pokud chce prodat. Dokud fungují oba tyto předpoklady, není žádný důvod očekávat zásadní změnu kursu.
Jsem si vědom, že se dopouštím jistého zjednodušení celého problému, na druhé straně však věřím, že mé dosavadní bohaté praktické zkušenosti mi pomáhají nalézt to nejpodstatnější na celém problému.
Jaká je tedy perspektiva koruny? Krátkodobě dobrá, dlouhodobě špatná. Krátkodobě zatím není zásadních pochyb o schopnosti země splácet své závazky v cizích měnách. Celková zahraniční zadluženost sice stále stoupá, ale vzhledem k probíhající recesi a omezené poptávce je deficit běžného účtu v podstatě financován aktivní bilancí služeb a kapitálového účtu, takže růst celkové zadluženosti není zatím nijak závratný. Pokud jde o úrokovou míru, je centrální banka v těchto dnech blízko rozhraní, kdy na jedné straně už tolik nebrzdí fungování ekonomiky a na druhé straně atraktivita úrokového diferenciálu stále ještě přitahuje alespoň omezené množství spekulativních investorů. Kdyby se České národní bance dařilo rychlým a pružným přístupem ke změnám úrokových sazeb plynule napomáhat devalvaci rozložené v čase (což není vůbec snadné), mohlo by se podařit ještě na nějakou dobu oddálit moment, který podle mého názoru musí nevyhnutelně nastat.
Tímto momentem myslím situaci, kdy při neustále rostoucí zahraniční zadluženosti několik významných investorů současně vyhodnotí riziko dalšího držení koruny v porovnání s potenciálním výnosem jako příliš vysoké a začne korunu prodávat. Stalo-li by se to dnes, není příliš pravděpodobné, že je budou následovat další a další. Situace těchto měsíců rozhodně není optimistická, ale ke skutečné krizi přece jen ještě kousek chybí.
Dnes má centrální banka stále ještě možnost na přílišnou rozkolísanost kursu reagovat zvyšováním úrokových sazeb. O tom, čemu dává přednost - zda růstu ekonomiky, nebo stabilitě kursu, není na základě dosavadních zkušeností s její politikou sebemenších pochyb. Bude-li stát na křižovatce, nepochybně raději obětuje hospodářský růst než stabilitu měny. Z krátkodobého hlediska má tedy Česká národní banka ještě dost sil k tomu, aby po nějaký čas korunu udržela.
Mnohem vážnější a podle mého názoru bohužel nevyhnutelná situace nastane, až překročíme onu „hranici bezpečnosti . V takovém případě nutně dojde k nikým a ničím nezadržitelným prodejům koruny za jakoukoli cenu. Výsledek je jasný. Nedojde-li k zásadní změně ve fungování české ekonomiky, je dříve či později prudká devalvace nevyhnutelná. Na místě je samozřejmě otázka, je-li možné odhadnout, kdy se tak stane. Bohužel, správná odpověď, ač má cenu miliard, není k dispozici.
