Navzdory hospodářské krizi vstupují na český trh nové zahraniční franšízingové koncepty. Současně však čeští podnikatelé rozšiřují svůj byznys o franšízing. Ten je typický zejména pro gastronomii, obchod a služby. Uplatňuje se však i například v poradenství a kromě mnoha výhod přináší i rizika. V současné nejisté době však může zkušeným podnikatelům posloužit k rozšíření byznysu a začínajícím obchodníkům k jeho zahájení.
Smlouva a manuál
Právní úprava franšízingu v České republice chybí. Franšízingová smlouva představuje takzvanou nepojmenovanou. A obsahuje prvky smlouvy nejen licenční, ale i nájemní, kupní, o převodu know-how či o poskytování služeb. Franšízingová smlouva by měla regulovat všechny aspekty spolupráce a bývá zpravidla uzavírána na pět až deset let – výjimečně u investičně náročných konceptů až na dvacet. Přitom ji lze zpravidla při splnění sjednaných podmínek prodloužit. Ve smlouvě je třeba vymezit zejména podmínky pro udělení licence k ochranným známkám, převod know-how a pro poskytnutí franšízy. Mimo to je nutné upravit informační povinnosti obou stran, kontrolní práva, poplatky, školení, marketing, případně předkupní právo franšízora na podnik franšízanta. A také oprávnění franšízora rozvíjet franšízingový koncept, vztahy v rámci sítě a ke konkurenci, podmínky ukončení smlouvy a jeho následky včetně vzájemného vypořádání.
Na rozdíl například od Německa české soudy sice tuto povinnost dosud nejudikovaly, ale před uzavřením franšízingové smlouvy by měl franšízor vůči franšízantovi splnit takzvanou informační povinnost. Její obsah lze shrnout do odpovědí na čtyři otázky: Kdo jsem? Co dělám? Co nabízím? Na kolik mě to přijde? A tím seznámit franšízanta s konceptem. Přílohu franšízingové smlouvy tvoří i manuál. Obsahuje veškeré relevantní údaje o konceptu a popisuje procesy při každodenním podnikání.
Problematická ustanovení
Při uzavírání franšízingových smluv se lze často setkat s problematickými ustanoveními z hlediska práva hospodářské soutěže. Franšízantovi lze zakázat aktivní prodej mimo přidělené území – nesmí aktivně oslovovat zákazníky mimo ně ani přímo či nepřímo reklamními letáky, například prostřednictvím obchodních zástupců. Pasivní prodej, tedy reakce na požadavky zákazníků mimo přidělené území, zakázat franšízantovi nelze. Nepřípustná jsou ujednání stanovující pevné či minimální prodejní ceny. Nezávazně doporučené či maximální však sjednat lze.
K odběru zboží či služeb od franšízora nebo od určené třetí osoby v objemu nad 80 procent loňského objemu nákupů lze franšízanta zavázat nejdéle na pět let. Současně však podíl franšízora na trhu nesmí přesáhnout 30 procent. Období pěti let se považuje za překročené, pokud lze smlouvu automaticky prodloužit. To neplatí, prodává-li franšízant smluvní zboží či služby v prostorách ve vlastnictví či v nájmu franšízora.
Zákaz konkurence po ukončení smlouvy lze sjednat nejdéle na rok, jen pokud se vztahuje na zboží či služby, jež smluvním konkurují, omezuje se na prostory a pozemky, na kterých franšízant působil během smluvního období a je nezbytný k ochraně know-how franšízora.
Volba práva
Při vstupu zahraničních franšízingových konceptů na český trh či expanzi tuzemských konceptů do zahraničí vyvstává otázka, dle kterého právního řádu se vztahy franšízora a franšízanta řídí. Dle českého práva je volba zahraničního právního řádu přípustná pouze za přítomnosti takzvaného mezinárodního prvku. Tedy například pokud jedna ze smluvních stran je zahraničním státním příslušníkem či právnickou osobou založenou dle právního řádu jiné země.
Současně lze z praktických důvodů volbu zahraničního právního řádu doporučit, jen pokud je pro rozhodování případného sporu sjednaná příslušnost rozhodčího nebo řádného soudu státu, jehož právní řád byl zvolen.
