Všechno hovoří pro výraznější zdražování potravin
Otázka zní, kdy se rostoucí produkční ceny v zemědělství začnou projevovat v pultových cenách tuzemských potravin. O tom, že se jednou projevit musí, není pochyb, protože jestliže v minulém roce byla klesající cenová křivka ve skupině Potraviny, nápoje, tabák v souladu s meziročním poklesem agrárních produkčních cen, letos zemědělské výrobní ceny v živočišném i rostlinném sektoru rostou stupňovaným tempem. Start? Spotřebitelské ceny potravin v říjnu stouply o nebývalých 1,1 procenta, což je tempo typické pro leden, nikoliv pro nynější období roku. Navíc šlo o zdražení průřezové – od chleba po maso. Je to signál frontálního útoku, nebo jenom výkyv? Ekonomové, které týdeník EURO oslovil, tvrdí to druhé a opírají svůj názor o vysokou konkurenci na maloobchodním trhu. Stejného mínění je Česká národní banka, která počítá pro příští rok „s růstem cen potravin na úrovni roku 2000 v důsledku pokračujících nákladových tlaků zemědělské prvovýroby utlumovaných silným konkurenčním prostředím na maloobchodním trhu potravin . Rozděleno. Konkurence v maloobchodu a cenový diktát řetězců vůči dodavatelům tradičně a oprávněně zdůvodňuje nízké cenové indexy potravin v posledních několika letech. Co když však mají pravdu experti poradenské firmy INCOMA, kteří tvrdí, že dělení maloobchodního trhu s potravinami bylo v zásadě ukončeno, takže velcí hráči mohou intenzivněji vybírat zisky a ceny přestávají být klíčovým faktorem konkurenčního boje (EURO 47/2000)? Mimoto růst nákladů v prvovýrobě, způsobený především drahou ropou, respektive pohonnými hmotami a jarním suchem, dosáhl míry, kterou finančně slabé zemědělské podniky nejsou schopné absorbovat a kterou – jak je zřejmé – akceptují i potravináři. Měnový zásah. Na „pozvolné prosazování nákladových tlaků zemědělských prvovýrobců na zpracovatelský průmysl upozorňuje v říjnové Zprávě o inflaci i centrální banka. Je názoru, že tomu ve třetím čtvrtletí napomáhala i dočasná převaha poptávky nad nabídkou způsobená vyčerpáním bezcelních dovozních kvót a nižšími stavy zvířat. I tak ovšem řada komodit, zejména v rostlinné výrobě, nedosahuje cenové úrovně z minulých let. To je samo o sobě latentní důvod k pokračujícímu růstu cen, přičemž o jeho dynamice rozhodne vedle faktorů vnitřních i vývoj cen v zahraničí. Analytik České spořitelny Marek Ratkovský upozorňuje, že pokud by se „ceny vstupů udržely dlouhodobě drahé a pokud by navíc došlo i ke zvýšení cen potravin na světových trzích, mohl by se stát růst cen potravin jedním z hlavních důvodů pro zvýšení úrokových sazeb . Přípravu České národní banky na tento kontroverzní krok patrně nedávno zahájil Zdeněk Tůma, když připomněl axiom, že znakem přehřátí ekonomiky bývá situace, kdy další ekonomické oživení vede spíše k růstu cenové hladiny než k růstu produktu. Zda tento stav skutečně nastává, je téma pro diskusi, doufejme věcnou, mezi centrální bankou a vládou. Konkrétně u potravin jsou v současné době silnější nákladové faktory růstu cen. Jejich působení je přitom dvojnásob zlomyslné, protože levná ropa byla v minulosti jedním z důvodů, proč jsme se na současnou úroveň inflace dostali dříve, než Česká národní banka počítala, a možná i dříve, než jsme se na to stihli makroekonomicky i mikroekonomicky připravit. Pro centrální banku pak spočívá hlavní potíž případného měnového zásahu v tom, že situace, kdy by ceny potravin rostly vlivem nákladových šoků, by – jak připomíná Radek Jáč z Commerzbank Capital Markets – byla přesně tím stavem, kdy měnová politika nemá moc šancí na vývoj nějak efektivně reagovat. Do pátku. Inflace je ekonomický jev o to zrádnější, že v něm hrají důležitou roli psychologické faktory. Uplatňuje se tudíž zásada, že lépe je o možnosti urychleného růstu cen příliš hlasitě nehovořit, aby nevznikla negativní očekávání. Třeba je to oprávněné, třeba ne. V každém případě je vývoj cen zemědělských prvovýrobců v kombinaci s nejistou pojistkou ve formě cenové politiky obchodních řetězců důvodem k vysoké bdělosti. Ivo Nejdl z týmu pro strategii a výzkum Raffeisenbank předpokládá, že problém bude jednorázově vyřešen lednovým přeceněním značné části potravinářského zboží. Je ovšem otázka, zda je varianta „jednou a dost reálná na neorganizovaném trhu. Česká národní banka považuje ceny potravin za „jeden z rizikových faktorů budoucího vývoje inflace , což je vzhledem k lexiku centrální banky předestřeno dost natvrdo. Po pravdě řečeno, kdy jindy by měly ceny potravin začít stoupat, když ne nyní, kdy pro to hovoří všechny faktory včetně ekonomického oživení. Příští pátek zveřejní statistický úřad údaje o inflaci v listopadu a ty mohou přinést rozuzlení.
