Prezident republiky V. Klaus se v pondělí 13. 6. poměrně razantně vyslovil pro postih zaměstnanců, kteří budou ve čtvrtek 16. 6. Stávkovat. Doporučil, aby s nimi zaměstnavatelé rozvázali pracovní poměr, protože stávka je politická.
Foto: Profimedia.cz
Stávka může být vyhlášena jako krajní prostředek ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy, nedojde-li k uzavření kolektivní smlouvy (mezi odborovou organizací nebo odborovou centrálou na straně jedné a zaměstnavatelem nebo zaměstnavatelským svazem na straně druhé), ani po řízení před zprostředkovatelem a smluvní strany nepožádají o řešení sporu rozhodce. Jde-li o stávku v rámci kolektivního vyjednávání, pak zákon o kolektivním vyjednávání stanoví mimo jiné následující pravidla.
Zaměstnanci nesmí být bráněno účastnit se stávky, ani nesmí být donucován k účasti na stávce. V průběhu stávky zaměstnavatel nesmí přijímat náhradou za účastníky stávky na jejich pracovní místa jiné občany. Účast na stávce v době před právní mocí případného rozhodnutí soudu o nezákonnosti stávky se posuzuje jako omluvená nepřítomnost v zaměstnání. Účast na stávce po právní moci rozhodnutí soudu o nezákonnosti stávky se považuje za neomluvenou nepřítomnost v zaměstnání. Účast na legální stávce je rovněž omluvenou nepřítomností zaměstnance v práci, a proto zaměstnance nelze nijak postihnout.
Ochranu zaměstnancům poskytuje i zákoník práce, neboť účast na legální stávce lze považovat za zákonný způsob domáhání se práv vyplývajících z pracovních vztahů, přičemž zákoník práce za to zakazuje zaměstnance jakýmkoliv způsobem postihovat nebo znevýhodňovat.
Stávka konaná 16. června 2011 však nebude stávkou v rámci kolektivního vyjednávání.
Legální stávka se může uskutečnit i mimo rámec kolektivního vyjednávání, je-li prostředkem obrany jiných hospodářských nebo sociálních, popř. i kulturních, zájmů zaměstnanců u jejich zaměstnavatelů. (Čtěte článek Stávka chystaná na 8. prosince není nelegální. )
Připravovanou stávku jistě lze označit za politickou, neboť odbory a jejich členové a příznivci vyjadřují své politické názory – staví se zejména proti chystaným reformním opatřením vlády. V rámci reforem má dojít k omezení mnohých dosavadních výhod zaměstnanců v oblasti hmotné (ke snížení standardu jejich sociálního zabezpečení a péče zaměstnavatelů o zaměstnance) i v oblasti jejich právní ochrany v zaměstnání. Třeba tím, že v novele zákoníku práce mají být rozšířeny výpovědní důvody pro rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, procedura propuštění zaměstnance má být rovněž zjednodušena. Má odpadnout kupř. upozorňovací a vytýkací povinnost zaměstnavatele vůči zaměstnanci, s nímž hodlá rozvázat pracovní poměr pro nedostatky v jeho práci.
Odbory, potažmo stávkující tedy bezpochyby hájí své hospodářské a sociální zájmy. Chystaná stávka a účast na ni tedy požívá právní ochrany, jakkoliv na ni nedopadají pravidla zákona o kolektivním vyjednávání. Stávka je legální a účast na ní není porušením právních povinností vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, nemůže být tedy využita jako důvod k rozvázání pracovního poměru. (Čtěte článek Stávka nemusí být vyhlašována tři pracovní dny předem.)
Nejde-li ovšem o stávku v rámci kolektivního vyjednávání, ani se jí nerealizuje ústavní právo zaměstnanců na ochranu jejich hospodářských a sociálních zájmů, nýbrž se jí usiluje o řešení nebo ovlivnění jiných otázek, kupř. personálního obsazení míst u zaměstnavatele, pak za účast na ní mohou být zaměstnanci postiženi.
Proto také zaměstnanec neuspěl v případě, který uzavřel Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 14. 11. 2002, se svou žalobou proti zaměstnavateli, kterou se bránil rozvázání pracovního poměru výpovědí z důvodu závažného porušení pracovní kázně, kterého se dopustil tím, že stávkoval na podporu odvolané ředitelky.
Stávka, které se účastnil, nebyla stávkou, jejímž cílem by byla obrana hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců, ale stávkou za prosazení personálních požadavků, která jde nad rámec práva na stávku zaručeného ústavními a mezinárodními předpisy. Účastí v takové stávce nelze omlouvat neplnění pracovních povinností vyplývajících z pracovní smlouvy. Soudy proto dovodily, že zaměstnanec se odmítáním plnění pracovních povinností dopustil porušení pracovní kázně a že výpověď, kterou mu žalovaný zaměstnavatel dal, je platná, to autoritativně potvrdil i Nejvyšší soud ČR.
