Tahle vláda na to má, říká arcibiskup olomoucký Jan Graubner
Jiřího Čunka poznal kdysi jako ministranta ve Zlíně. Už v únoru s ním však zřejmě zasedne jako rovný s rovným k jednacímu stolu, aby společně s dalšími vyjednavači za vládu a za církve hledali řešení majetkového narovnání. Olomoucký arcibiskup Jan Graubner (51) je coby předseda České biskupské konference jedním ze skupiny pěti katolických vyjednavačů, která vznikla před rokem s cílem být partnerem státu při nekonečné diskusi o církevních restitucích. Týdeníku EURO řekl, že nová vládní koalice vedená premiérem Mirkem Topolánkem už projevila zájem o vznik společné komise, která by měla problematiku vztahů státu a církví posunout výrazně kupředu.
EURO: Před dvěma lety vzbudil rozruch nápad, aby stát nevracel církvím majetek, ale dával jim miliardu korun ročně po dobu jednoho století. Jenže pak padla Grossova vláda, zemřel ministr kultury Pavel Dostál a problém spadl pod stůl. Zklamalo vás to? GRAUBNER: Víte, já už za těch sedmnáct let zažil tolik věcí, že mě jen tak něco nezklame. Všelijakých hotových návrhů bylo za tu dobu vypracováno mnoho, a vždycky to skončilo v některém vládním šuplíku. Takže když zase něco dalšího nevyšlo nebo nevyjde, mě už to neotráví. Ale myslím si, že za ministra Jandáka nastala alespoň změna přístupu. Sice se vedly jen poznávací rozhovory, řešení se čekat nedalo a pan ministr ani neměl dost času, aby věci dovedl do nějakého konce. Ale jako pozitivní vidím, že ministr Jandák přece jenom udělal personální změny na ministerstvu. A co neudělal sám, to učinili jeho nově jmenovaní podřízení.
EURO: Máte na mysli loňské odvolání dlouholeté ředitelky církevního odboru Jany Řepové? GRAUBNER: Třeba. Ale také jmenování nových náměstků (jedním z nich byl například František Formánek - pozn. red.). Tehdy nastala pozitivní změna, a myslím, že se řada věcí začala hýbat správným směrem.
EURO: Nový ministr kultury Václav Jehlička už řekl, že není třeba dojednávat novou česko-vatikánskou smlouvu, ale stačí ratifikovat hotový text. To vám musí znít jako rajská hudba. GRAUBNER: Tato vláda má ratifikaci smlouvy ve svém vládním prohlášení, předchozí ministryně to asi jen nestihla říct. Je to však otázka nejenom vlády, ale i hlasování Parlamentu, což ještě může být složité. Když byla kdysi ve sněmovně tato smlouva zamítnuta, jeden z nejvyšších politiků se tehdy vyjádřil: „Oni to zamítli, ale skoro nikdo z nich to nečetl.“ Pokud si to dnes poslanci přečtou, zjistí, že není důvod k odmítání. Námitky, že katolická církev chce získat nějaké výhody proti těm ostatním, nemají opodstatnění. Samozřejmě se ta smlouva týká jen katolické církve. To však není na překážku, aby vznikly další dohody s ostatními církvemi. Například na Slovensku vláda podepsala smlouvy s jednotlivými církvemi ve velmi podobné formulaci, jaká je ve smlouvě s Vatikánem.
EURO: Klíčové posty pro řešení vztahů církve a státu - finance, kultura, místní rozvoj, legislativa - drží v nové pravozelené vládě Mirka Topolánka křesťanští demokraté. Čekáte zásadní průlom v majetkovém vyrovnání? GRAUBNER: Ve vládním prohlášení stojí, že kabinet chce vyřešit vztah k církvím a otázku majetkového vyrovnání. Myslím si, že tato vláda na to má a že by se to mohlo podařit. Důvodů je víc. Třeba skupina senátorů se hodlá obrátit na Ústavní soud, aby se zrušil blokační paragraf v zákoně o půdě, který brání manipulaci s církevním majetkem. Na jedné straně je velmi správné vyhovět obcím, aby skončil stav, který jim překáží v rozvoji. Na druhé straně by podle mě nebylo normální, aby Ústavní soud této žádosti vyhověl, když před pár měsíci v jiné věci vynesl nález, že církev sice nemá právo domáhat se soudem navrácení majetku, ale že parlament, který ji dal „restituční“ naději, je povinen to řešit zákonem. Což může Parlamentu připomenout, že je třeba jednat.
EURO: Před dvěma lety trvali řeholníci na vrácení majetku, kdežto biskupové vítali možnost finanční náhrady. Dohodla se už katolická církev na jednotném postoji? GRAUBNER: Dnes si myslím, že je třeba zvolit širší řešení. Jsem pro to, aby se vyhovělo řeholím, kterým je možné dát naturální restituci. A ostatní je možné řešit finančním vyrovnáním. Řehole totiž mají v církvi specifické postavení - staré řády byly zvyklé se o sebe postarat samy. Kdyby dostaly finanční náhradu, moc by jim to nepomohlo. Snad by si jedině mohly za peníze znovu koupit pozemky, na kterých by se opět mohly živit zemědělstvím. Ale dnes už je jiná doba, než aby celá církev chtěla stavět svou ekonomiku na zemědělství. Proto jsme byli otevření pro cestu nějaké náhrady. Navíc mnoho věcí už vrátit ani nejde.
EURO: Takže majetek řádů by měl řešit výčtový restituční zákon? GRAUBNER: Nemusí to být výčtový zákon. Může jít o zákon podobný tomu, jakým restituovali majetek zemědělci, podnikatelé nebo šlechta. Prostě se řekne: do určitého termínu se o něj za nějakých podmínek můžete přihlásit. Když se nepřihlásíte, pak je pozdě.
EURO: Paní Řepová kdysi katolické církvi vytýkala, že volá po restituci, ale nemá přesný soupis požadovaného majetku. GRAUBNER: Některou dokumentaci jsme opravdu neudělali. A dokud nebude rozhodnuto o vyrovnání, ani ji dělat nechceme. Protože výpisy z katastrů by stály miliony, a přitom jsou platné jen šest měsíců.
EURO: Biskupové tedy preferují finanční náhradu. Ta by vystřídala systém státního financování církví? GRAUBNER: Financování církví je širší otázka. Církve nikdy nebyly financovány jenom z jednoho zdroje. A domnívám se, že není možné financování církví postavit na jednom zdroji ani v budoucnosti. Je pravda, že komunistický stát četné historické způsoby financování zrušil a zavázal se platit sám. Nechci hodnotit, jak platil, ale jakkoli je třeba jít dále trochu jinou cestou než za totality, vrátit se úplně zpátky také nejde.
EURO: Co si tedy představujete?
GRAUBNER: Představuji si, že při prvním jednání s vládními představiteli, které se už rýsuje, bude stačit, když se dohodneme, že se chceme dohodnout. Navrhnu jmenování odborné komise pro další dialog. Měla by vypracovat i návrh řešení. Musí v ní být zástupci církví i vlády. Lépe řečeno, měly by to být komise dvě, vládní a církevní, které se společně budou podílet na přípravě řešení.
Jak už jsem řekl, jeden zdroj nikdy nestačil, a nebude stačit ani dnes. Třeba církevní instituce ve školství, ve zdravotnictví nebo charity by měly mít dále nárok na státní dotace za služby. I za službu církve v armádě je třeba dostávat odměnu. Zvláštní kapitolou jsou památky, na jejich údržbu by finanční náhrada stejně nestačila. Navíc péče o ně není jen v zájmu církve. Je to i věcí turistického ruchu. Troufám si prohlásit, že z hlediska obchodu není jedno, má-li někdo hospodu na konci obyčejné ulice nebo vedle významné kulturní památky, kam chodí spousta turistů.
EURO: Kdy a v jakém složení proběhne ona chystaná schůzka církví a politiků? A kdo zasedne v komisi? GRAUBNER: Není zatím fixně stanoveno žádné datum. S představiteli církví jsme však právě v minulých dnech při příležitosti ekumenických modliteb za jednotu o těchto věcech hovořili, takže myslím, že jsme celkem připraveni. Od pana premiéra už vyšla výzva, aby se dojednaly termíny setkání s představiteli koaličních stran.
EURO: Jakou částku budete po státu požadovat? A jak by vypadal „splátkový kalendář“? GRAUBNER: Osobně se domnívám, že finanční náhrada bude nejschůdnější cestou vyrovnání. Jakési postupné nahrazování po dobu určitou. Nechci říkat konkrétní čísla. Aby stát proplatil sumu okamžitě při uzavření smlouvy, není asi reálné. Šlo by o nerozumný zásah do státního rozpočtu. Tady je třeba pochopení i z naší strany. Nechceme dělat problémy, ale najít rozumné řešení. Zatím tedy pokračovat v takovém financování, jaké církve od státu mají. A nějakou dohodnutou částku přitom dávat ročně náhradou za to, co stát už nevrátí. Tuto sumu církve rozhodně „nesmějí projíst“! Ani z toho spravovat třeba fasády na kostelech! Měly by si vybudovat nějaký základ, ze kterého budou později samy schopné financovat svou činnost.
EURO: Říkalo se, že by mělo jít o sto miliard za sto let čili o miliardovou náhradu ročně. Je to vaše představa? GRAUBNER: Délka závisí na tom, jakou částku bude stát ochoten a schopen dávat ročně. To je otázka jednání.
EURO: Bude se celková částka odvíjet od odhadu zabaveného majetku po roce 1948? Nebo akceptujete spíše politickou dohodu? GRAUBNER: Odhady už se dělaly a myslím, že se budou inovovat. Kdyby mělo jít u každé položky o opravdové ohodnocení, stálo by to strašně moc peněz. Ale myslím, že stát na to má svoje klíče. Když se majetek odhaduje ve velkém a když se věci zprůměrují, dělá se takové makrořešení trošku jinak, než když se řeší jedna parcelka.
EURO: Počítáte s tím, že zároveň s dohodou o finanční náhradě by církve prohlásily, že se vzdávají dalších nároků na vrácení majetku? GRAUBNER: Ano. Myslím si, že k tomu to může směřovat.
EURO: Kromě řádů tedy církev o naturální restituci nestojí? GRAUBNER: Kromě řeholí jde o pár maličkostí, spíše o pár výjimek, které by se měly opravdu dořešit. Třeba když církev nedostala zpět pozemek, na kterém má svůj již vrácený objekt. Nebo se jako zemědělský pozemek nevracela zahrada, která ovšem je ve skutečnosti jen malou zahrádkou uprostřed klášterní chodby. Tyto věci by bylo rozumné řešit jako jednotlivé případy.
EURO: Jenže, co když vám stát přesto bude chtít vrátit majetek? Jste připraveni jej spravovat? Založili byste třeba akciovku „Arcibiskupské lesy Olomouc“? GRAUBNER: Je zásadní otázka, bude-li stát chtít majetek vracet in natura. Takže o olomouckých lesích jsme zatím takhle nemluvili. Ale samozřejmě že v případě, kdyby arcibiskupství dostalo nazpět nějaké lesy, musela by se založit společnost, které se to svěří k provozování. Máme u nás laboratorní zkušenost. V Olomouci existuje nadace pro podporu kněžského semináře, která dostala nazpět nějaké pozemky. Kus lesa a polnosti. Je svěřen jednomu lesníkovi, který na nich hospodaří, a slyším, že lidé, kteří chodí okolo, pochvalují, že je les v pořádku. Taková vizitka mě pochopitelně těší. Je vidět , že provozovatel se na pozemku dobře uživí a nějakou pomoc to semináři také přináší. Takže zkušenost v malém měřítku máme.
EURO: Zakládali byste tedy nadace? GRAUBNER: To není nutné. Majetek může klidně patřit církevní právnické osobě, které byl vrácen.
EURO: Přibírala by církev za spoluvlastníky nějaké investory? GRAUBNER: I s tím lze počítat. Ale tak daleko dnes neuvažuji. Kdysi jsme se tím zabývali - když to před léty vypadalo, že restituce mohou proběhnout. Ale po patnácti letech jednání jsem zjistil, že je lepší se zabývat jinými věcmi a neztrácet čas. Každopádně církev sama nechce být zemědělcem ani hospodářem.
EURO: Nastane-li finanční náhrada, jakou si představujete její roční valorizaci? GRAUBNER: Půjde-li o dlouhodobou náhradu, pak by tam valorizace být měla. Výše ale bude předmětem jednání.
EURO: Počítáte i s tím, že stát zavede daňové asignace? GRAUBNER: Ano, uvažuje se o nich. Protože financování musí být vícezdrojové. Asignace byla zavedena v řadě evropských zemích - i v postkomunistických. Například v Maďarsku funguje dobře. U nás byly trochu obavy, zda asignace zavádět samostatně pro církve, nebo neměly-li by být spojeny s ostatními neziskovými organizacemi. Tady nám dobrý příklad skýtá právě Maďarsko, kde byly ustaveny dvě kategorie asignací. Dárci tak nemusejí řešit dilema, mají-li přispět na místní fotbalový klub nebo na místní farnost.
EURO: Je vůbec ideální řešit vztahy státu a církví zároveň, jako jeden „balíček opatření“? Asi hraje roli i nedůvěra, zda stát časem nezmění pohled na věc…
GRAUBNER: Jistě. Ale je tu možnost určitých dohod a smluv a s tím souvisejících zákonů. Nemyslím si, že všechno se musí řešit jedním zákonem. Ani komunisté, když zabrali církevní majetky, to nedělali jedním zákonem. Jednou vyhláškou řešili katolíky, další zase jiné církve. Protože v řadě věcí jsou situace jednotlivých církví opravdu rozdílné. Třeba u zmíněných památek. Myslím, že může být přijato nějaké všeobecnější řešení zohledněné v zákoně s tím, že ten může stanovit, že další věci lze později řešit třeba vládními vyhláškami.
Před příchodem ministra Vítězslava Jandáka se říkalo, že se církve musejí napřed všechny shodnout a že dohoda musí být se všemi stejná. Jenže to není cesta k řešení. Některé nově zaregistrované náboženské společnosti jsou totiž tak naprosto odlišné od klasických církví, že se někde nedá dohoda vůbec předpokládat.
EURO: Co návrat majetku nebo finanční náhrada s vaší církví udělá? Věříte, že lepší hmotné zabezpečení může zastavit pokles počtu věřících nebo kněží? GRAUBNER: Vůbec si nepředstavuji, že bychom měli více prostředků. Protože pokud bude současná dotace na dobu určitou a my budeme dostávat náhradu určenou k vybudování budoucí základny pro financování, půjde jenom o práci navíc. Abychom další generaci nepředali vyjedený krám. Ano, umím si představit, co bych dělal s tím, kdybych měl více. Určitě by naše služba mohla být lépe organizovaná. Nejen duchovní, jde i o laické pracovníky, které - často kvalitní - ztrácíme, protože nejsme schopni je zaplatit. To ale touto náhradou nelze vyřešit.
EURO: Jednal jste už o majetkovém narovnání - třeba i neformálně - s některým členem první nebo druhé Topolánkovy vlády? GRAUBNER: Neprobíhala zatím žádná jednání. Protože vláda, která neměla důvěru Parlamentu, toho nemohla moc slibovat. Jsem však přesvědčen, že teď se jednání rozběhnou.
