Kdy zastavit výrobu

Připravujeme krizovou variantu, říká generální ředitel Švarc

Otázkou, jsou-li skutečnou motivací připravovaného amerického útoku na Irák jeho ropná pole, nemá valný smysl se zabývat. Pokud totiž k další válce v Perském zálivu dojde, ovlivní irácké zdroje černého zlata a ceny ropy na světových trzích tak jako tak. Již nyní, v době příprav, překonala ceny ropy hranici třiceti dolarů za barel a byla příčinou schůzky šéfů kartelu OPEC ve Vídni. Šejkové se 12. ledna dohodli, že zvýší těžbu ropy o 1,5 milionu barelů denně, a pokusí se tak dostat cenu zpátky do vymezeného koridoru 22 až 28 dolarů za barel (o regulační aktivitě OPEC více na straně 58). Reálné i předpokládané zdražování ropy se rychle přenáší i do hospodářských výsledků českého petrochemického průmyslu a nakonec i do peněženek motoristů.
Skupina Unipetrol je závislá na ropě a její ceně. Náklady na ropu tvoří 50 až 70 procent jejích celkových nákladů a pohybují se kolem 35 až 40 miliard korun ročně. „Každý výkyv v ceně ropy má významný vliv na naše hospodaření. V průběhu několika málo let jsme zažili cenu ropy od deseti po 35 dolarů za barel, což znamená výkyv cen základní vstupní suroviny o plus minus 45 procent. Proces plánování je v našem případě v oblasti hrubé marže tedy poněkud nejistý,“ řekl týdeníku EURO generální ředitel Unipetrolu Pavel Švarc.

Přijde chemická lobby.

Skupina Unipetrol má dvě části, u kterých se odlišně projevuje případný vliv očekávané války. Rafinerská část Unipetrolu (Česká rafinérská, Paramo a Benzina, a. s.), jak potvrdil Pavel Švarc, velmi rychle přenese důsledek předpokládaného radikálního vzrůstu cen ropy na konečného spotřebitele, to jest zejména na motoristy. „Důvodem je velmi rychlá cenotvorba, prakticky na denní bázi. Přestože cena benzinu a nafty není přímo navázána na cenu ropy, ale na mezinárodně kótované ceny, lze očekávat obdobnou reakci rafinerského průmyslu v Evropě či světě, a tím i cenotvorbu možných dovozů. Důsledkem přenosu cen ropy na ceny benzinu a motorové nafty však zákonitě bude nižší spotřeba a úsporná opatření spotřebitelů, což se projeví nižšími prodeji těchto výrobků,“ dodal Švarc.
Druhou částí Unipetrolu je skupina podniků, vzájemně surovinově provázaných surovinami z Chemopetrolu. V tomto případě Švarc říká, že nelze očekávat, že by se prudký vzrůst cen ropy přenesl rychle do cen produktů. Dá se prý naopak očekávat silný tlak obdobných chemických výrobců ve světě, s daleko větším vlivem na světovou ekonomiku, na zvýšení těžby ropy, administrativní regulaci jejích cen a zvýšení cen petrochemických produktů.
„Zda se skutečně výrazně ceny ropy zvýší, dnes neví asi nikdo. Jsou to pouhé spekulace, které mohou a nemusí vyjít. Například po 11. září 2001 se ceny ropy neočekávaně prudce propadly. Pro nás bude důležité nejen to, kam až se cena případně vyšplhá, ale také jak dlouho tam setrvá. Skupina Unipetrol připravuje krizovou variantu, co v takovýchto vypjatých situacích činit, zejména do jak vysoké ceny ropy je možno vůbec pokračovat ve výrobě a kdy je třeba ji již zastavit. Každopádně zahájení ozbrojeného konfliktu v oblasti citlivé na ropu dopadne na hospodaření celé skupiny Unipetrol,“ uvedl jeho generální ředitel.

Rafinerie tratily miliardy.

Nemůže ale naopak Unipetrol či jeho dceřiné společnosti na očekávaném výrazném zvýšení ceny ropy vydělat? Například prostřednictvím smluv na budoucí nákupy ropy za dnes dohodnuté ceny, či díky zvyšujícímu se výnosu z marže (pokud zůstává na stále stejné procentuální úrovni) při rostoucí ceně benzínu? „Komoditní hedging, neboli zajištění cen surovin, je operací vysoce rizikovou. Z nedávné historie je znám případ rafinerie, která na této operaci prodělala pár miliard korun. Finanční specialisté skupiny Unipetrol tvrdí, že na tomto typu operace nese nejmenší riziko aranžér, většinou bankovní domy. Skupina Unipetrol ve své politice minimalizace rizik z finančních operací proto většinou tento typ zajištění nedoporučuje. Ani malé pilotní projekty neprokázaly výhodnost těchto akcí. A protože dnes nikdo není schopen říci, jak se bude vyvíjet cena ropy, ropných produktů, jak dlouho bude ta či ona změna trvat, jak budou vypadat směnné kursy dolaru a eura (za dolar nakupujeme a převážně za eura vyvážíme), tak vůle k natolik spekulačním aktivitám ve skupině Unipetrol zřejmě nebude. Tímto nástrojem lze zafixovat cenu vstupů, ale zcela otevřenou zůstává strana výstupů-produktů, čímž není zajištěno to hlavní - hrubá marže. Lze samozřejmě vydělat, ale také hodně, skutečně hodně prodělat. To už je možná lepší hrát ruletu,“ varuje Pavel Švarc.
Je skeptický i k úvaze o růstu zisku při zvyšující se ceně suroviny v důsledku absolutně rostoucí marže. „Marže na čerpacích stanicích, která pokrývá náklady a vytváří zisk, samozřejmě nezávisí na ceně produktů. Vždy odpovídá konkurenční situaci v daném regionu, místě, oblasti. V posledních letech v Česku výrazně vzrostly počty čerpacích stanic, přičemž téměř polovina z nich je vlastněna jednotlivými podnikateli, případně malí podnikatelé vlastní několik čerpacích stanic. V současnosti tak existuje velmi ostrý konkurenční boj mezi jednotlivými čerpacími stanicemi, což se projevuje ve stále se snižujících maržích. Představa, že marže je něco, co se stanoví jako procento z ceny, je u prodeje na čerpacích stanicích scestná,“ argumentuje Švarc.