Uhodli jste, je to zlepšení podnikatelského prostředí, kde jsme v posledním vydání žebříčku Doing Business, sestavovaném Světovou bankou, skončili na nechutném 75. místě, tři stupně pod Řeckem.
Dobré podnikatelské prostředí začíná někde o 40 míst výše. Světová banka má na webu takou docela šikovnou aplikaci (ke stažení na http://www.doingbusiness.org/reforms/reform-simulator), v níž si můžete navolit různé změny a zjistit, jak by se zlepšilo vaše pořadí. Vládě může sloužit pro výčet toho, co už udělala a co jí ještě zbývá.
Vymlouvání se na předpisy z Bruselu není ani trochu relevantní. Dánsko je vzorným členem EU, který bruselské regulace přejímá bez zpoždění. Zároveň je v žebříčku Doing Business o 70 míst nad námi, je totiž 5. nejlepší na světě.
Zvedneme si laťku, snížíme příčku
Takže například: kdyby česká vláda změnila počet úkonů nutných pro založení byznysu z devíti na tři, dostala by se na 64. příčku. Kdyby snížila počet úkonů potřebných k získání stavebního povolení z 33 na osm (jako v Dánsku), vyneslo by to 47. místo. Zkrátila-li by časové lhůty pro připojení elektřiny na německých 17 dnů, bylo by z toho hezké 38. místo.
A konečně, a to by také stálo za hřích, kdyby plnění daňových povinností zabralo sto hodin namísto dosavadních mezinárodně nehorázných 413, vyneslo by nás to až na 32. místo. Země, kde se všichni dušují podporou exportu, by mohla zkrátit dobu pro získání vývozních a dovozních dokumentů na holandských sedm dnů, což by znamenalo další posun na 29. místo. Rychlejší vymáhání práva v obchodních sporech na úrovni Rakouska by vyneslo 27. místo a titul skokana roku.
Omezení počtu požadovaných úkonů a zbytečného papírování u exportních, stavebních a podnikatelských povolení a snížení časové náročnosti plnění daňových povinností přece není srovnatelné se zrychleným rozhodováním obchodních sporů, což zabere podstatně delší dobu. Takže relativně snadno dosažitelné je zlepšení někam k 40. místu. Jenže ani ostatní země nebudou spát, takže relativní zlepšení v žebříčku bude jistě méně působivé. Nicméně během roku či dvou lze prostředí měřené ukazateli Světové banky zlepšit velmi výrazně, aniž by to stálo reálné peníze.
Což je přesně to, co se předchozím vládám dařilo jen minimálně, ačkoli doporučení, kde a co zlepšit, dostala víc než dost (jen strategie konkurenceschopnosti navrhuje několik set změn, další stovky vyprodukoval NERV). Chce to učinit z toho osobní nejvyšší prioritu, vynaložit hodně soustředěné vůle, vydržet a nenechat se udolat úředními obstrukcemi. Co čtvrtrok se k tomu vracet, popohánět a kontrolovat jednotlivé ministry, tlačit agendu ve výborech parlamentu i v plénu.
Budování impéria
Ve skutečnosti se to velmi podobá složitému investičnímu projektu nebo naplňování strategie při budování impéria. Tedy v oblastech, v nichž Andrej Babiš dosud exceloval. Nikdo by ho nemohl v této oblasti podezírat z konfliktu zájmů, protože cíle, nástroje i milníky jsou jasně definované a kontrolovatelné. Tohle je úkol, který by mu mohl opravdu sedět a v němž by se mohl skutečně najít. Česku prokázat by tím mohl velkou službu.
Andrej Babiš, a můžete si o něm myslet, co chcete, totiž zcela bezpečně ví dvě základní věci: Za prvé, že stát může povzbudit investiční aktivitu, aniž by investice nějak výrazně sám navyšoval – tím, že zvedne podnikatelský apetit omezením bariér podnikání. Kromě toho celkový objem veřejných investic je stěží pětinou toho, co investuje soukromý sektor.
Za druhé, že veřejný sektor nemůže být ani náhodou tím, kdo bude vytvářet nová, vysoce produktivní pracovní místa, jež vynesou naši zemi k prosperitě.
Od autora se dočtete více zde:
Francie jako test způsobilosti Evropy
Čínští mandaríni a služební zákon
