Obvykle jsem všema deseti pro liberalizaci obchodu, ale zrovna tomuhle případu nehovím. Čínské úřady rozhodly o tom, že za určitých podmínek povolí použití rohů nosorožců a různých orgánů tygra ve výzkumu a v tradiční čínské medicíně.
Pro ochranu přírody je to velmi špatná zpráva, navíc úplný zákaz platil v Číně 25 let. Oficiální vyjádření sice hovoří o tom, že trh bude přísně kontrolován, že rozemleté rohy a tygří kosti budou smět při léčbě používat jen oficiálně akreditované a dozorované instituce, ale i tak je to úplně špatně.
Proč něco tak nesmyslného čínská vláda udělala zrovna teď? „Předseda všeho“, jak se doma se špetkou ironie přezdívá čínskému vůdci Si Ťin-pchingovi, rád zdůrazňuje čínské historické dědictví, které je obrovské. Tradiční čínská medicína je velký byznys, odhadovaný na nejméně 50 miliard dolarů ročně, živí se jím asi pět set tisíc lidí a přípravky z tygřích orgánů nebo nosorožčích rohů jsou high-endová záležitost pouze pro bohaté.
Kdyby to bylo neškodné, je to jejich věc. Ale v tomhle konkrétním případě Číňané sahají na světové přírodní bohatství a škodí mu hodně.
Při veškerém respektu k tradiční čínské medicíně neexistuje jediný seriózní výzkum, který by prokazoval jakoukoli medicínskou účinnost přípravků z těchto ingrediencí, navzdory tomu léčitelé připisují rohům kdejaké možnosti nasazení.
Nosorožci se stávají kvůli rohům obětí pytláků i v Indii, kde žijí jednorozí nosorožci indičtí. Snímek je z národního parku Kaziranga ve státě Ásám na severovýchodě země.
Naopak „evidence based medicine“ mnohokrát prokázala, že stejného, tedy stejně nulového efektu jako při požití čehokoli vyrobeného na bázi rohu z nosorožce, by bylo možné dosáhnout, kdyby si pacienti místo toho ohryzali vlastní nehty. (Jsou lidi, kteří to dělají, ale je to spíše pro psychiatry. Společensky neškodnou a esteticky přijatelnější variantou by bylo, kdyby ve volném čase ožužlávali třeba špičku buvolího rohu.)
Největším odbytištěm pro rohy byl v posledním desetiletí Vietnam, kde kromě receptur TCM je velice „in“ v kruzích zbohatlíků a zlaté mládeže šňupání rozemletého rohu na způsob kokainu; bez jakéhokoli reálného základu věří, že je na kocovinu lepší než šumivý aspirin. Teď se k tomu připojí legální poptávka z Číny a pytláctví dostane nový impulz – přitom nosorožců žije dohromady v pěti druzích na celém světě tak 30 tisíc. V drtivé většině případů v rezervacích „za plotem“, hlídaní v režimu 24/7 v podstatě hlídkami vycvičenými v boji proti povstalcům, se samopaly, noktovizory, střelbou pytláků na potkání. Kvůli jejich rohům, jejichž cena na černém trhu je pořád na úrovni zlata.
Česká tygří kaše. Odhalení jatek bylo jen otázkou času
Čínské úřady tvrdí, že nic nesmí pocházet z dovozu, ani ze zoologických zahrad, ale pouze z faremního chovu. Jenže v Číně už v přírodě dávno žádní nosorožci nežijí a dovážet je z Jihoafrické republiky za účelem produkce rohů na čínských farmách je bizarní nápad. Ale to víte, že to už podnikavé Číňany napadlo – od roku 2000 jich dovezli stovky.
Tématem případného dovozu ze soukromých farem v Jižní Africe, z nichž největší chová 1200 nosorožců, se zabývá tento rozbor. Faremní chov dovede snížit tlak na divoce žijící populace, ale musí platit pár předpokladů.
Naneštěstí víme, že na černém trhu má větší cenu tzv. wet horn, tedy ten, při němž je pytláky odřezán či vysekán roh i s kusem lebeční kosti, což zvíře nepřežije. Prý proto, že čerstvý a zkrvavený má v očích uživatelů „větší sílu“ oproti šetrně odřezanému rohu pod narkózou, při němž se chovaným nosorožcům nic nestane. Je-li mokrý roh to, čemu ekonomové říkají „superiorní zboží“, po němž poptávka roste s vnímanou exkluzivitou a cenou, pak legalizace obchodu s rohy nosorožců z faremního chovu nevytěsňuje pytláctví, ale bohužel indukuje poptávku.
Mimochodem, Češi dělají pravý opak toho, co Číňani nebo Vietnamci (dnes největší spotřebitelé). Zatímco oni dovážejí upytlačené rohy, my nosorožce do Afriky vracíme, a díky Safariparku ve Dvoře Králové v tom hrajeme první housle. Dvorští severní bílí nosorožci jsou v Keni, bohužel jejich návrat nenaplnil očekávání, že se zvířata začnou množit (poslední samec nedávno zahynul, ale tady jsem o Súdánovi psal). Ti černí byli vyvezeni do zvlášť chráněné rezervace v tanzanském národním parku Mkomazi a daří se jim tam velmi dobře, ostatně jejich předkové byli v 70. letech odchyceni jenom kousek za hranicí s Keňou. Další transport několika černých nosorožců nejen ze Dvora, ale i dalších evropských zoo, by měl směřovat do Rwandy.
Tygr faremní, tygr divoký
Tygr není pochodující dvoutunová sekačka na trávu, ale vrcholový predátor, takže tygrů žije v přírodě ještě mnohem míň než nosorožců, jenom necelé čtyři tisíce. Přitom na farmách jich chovají v Číně tolik, co jich žije na celém světě v přírodě. Na dvou největších jich mají šestnáct set. Kdokoli tvrdí, že nejsou chování na součástky, ale aby jednou mohli být vysazeni zpátky do přírody, mate veřejnost. O původu faremních čínských tygrů nikdo nic neví, mají z genetického a ochranářského hlediska asi tak stejnou hodnotu, jako ti od českých cirkusáků. Takže žádnou. I kdyby to bylo naopak, tak nemají kam jít.
Zde jsou lvi... a mrtví tygři taky
Víme, že velké kočky lze do přírody znovu vrátit, tedy jejich potomky, kteří jsou na reintrodukci trénovaní. Stojí to velké peníze, ale jihočínští tygři v druhé generaci loví v Jižní Africe antilopy nebo bradavičnatá prasata na jedné rezervaci perfektně. Potíž je v tom, že se nemají kam vrátit. K životu tygr potřebuje denně sedm-osm kilo masa, takže velmi úživný ekosystém se spoustou kořisti, kterou by neměli být lidé ani domácí zvířata. Znásobte to tak nejmíň stovkou tygrů, aby to mělo biologicky nějaký smysl, a zjistíte, že v původním místě výskytu jihočínských tygrů na jihovýchodě Číny pro ně žádný prostor ve skutečnosti neexistuje.
Na severovýchodě Číny je dneska už potvrzené rozmnožování amurských tygrů, kteří přišli z ruského Dálného východu, kde je podstatě jediná relativně prosperující populace tygrů, která rozšiřuje areál, protože je docela účinně chráněná. Vladimir Vladimirovič Putin se prokazatelně zasloužil o záchranu kočkovitých šelem v Rusku, nejen amurských tygrů a levhartů, ale i o reintrodukci levhartů na Kavkaz. Budiž mu to přičteno k dobru. U mne má za tohle Putin velké plus, předseda Si velké mínus.
