Bratři Moses a Leopold Porgesové se výrazně zasloužili o průmyslový rozvoj pražského Smíchova. Roku 1830 založili na vltavském nábřeží továrnu na potiskování textilu, která se do konce 19. století rozrostla v jednu z největších kartounek v Čechách.
Historie Smíchova sahá do třináctého století. Původně zde stál jen dvůr cisterciáckého kláštera v Plasích a několik vinic, malá osada vznikla teprve po rozparcelování pozemků v roce 1386. Název Smíchov přitom dostala kvůli přistěhovalcům z různých koutů Čech, kteří se zde „smíchávali“. Do začátku 17. století se obec slibně rozvíjela, třicetiletá válka pro ni však znamenala zkázu. Všechny zdejší domy lehly popelem a jejich obnova trvala několik desetiletí.
Opravdový rozkvět Smíchova přišel teprve v polovině 18. století, kdy zde začaly vznikat první průmyslové podniky. V roce 1750 to byla manufaktura na zpracování kůží, továrna na výrobu bavlněných látek a v 60. letech také malá drátovna. Tyto továrničky sice nebyly v provozu dlouho, předznamenaly ale bouřlivý rozvoj Smíchova, kterému se již koncem 19. století říkalo český stokomínový Manchester.
CESTA Z GHETTA
Významný podíl na rozvoji průmyslu v hlavním městě měli Židé. Do roku 1800 žili většinou pouze uvnitř pražského ghetta, počátkem 19. století se však vlivem přirozeného vývoje začali čím dál víc zapojovat do běžného dění. Pronikli do politiky, vědy i kultury a mnoho z nich se prosadilo také v podnikání.
V pražském ghettu se narodili i bratři Moses a Leopold Porgesové, synové drobného pražského obchodníka Gabriela Porgese. Jejich snem bylo přeplněnou židovskou čtvrť opustit, oba se proto již koncem 18. století rozhodli pro podnikání.
Starší Moses začínal jako podomní prodejce plátna a v mládí pobýval často v Německu. Mladší Leopold zůstal v Praze a snažil se prosadit jako obchodník s lihovinami. Oběma ale brzy došlo, že nejlépe bude podnikat společně. Rozhodli se pro tehdy moderní potiskování kartounu (hrubší bavlněné tkaniny) a již roku 1812 si na Jánském plácku, dnešním náměstí Curieových, otevřeli malou dílnu.
POCHVALA OD CÍSAŘE
Podnik byl zpočátku vybaven jen jedním tiskacím stolem. Bratři však byli houževnatí a do šesti let dílnu rozšířili na malou továrnu - základ pozdější staroměstské kartounky.
Mnohem významnější byl ale rok 1830, kdy Porgesové po vzoru dalších židovských podnikatelů Przibrama a Jerusalema zakoupili pozemky na rychle se rozvíjejícím Smíchově. Ještě tentýž rok na nich vybudovali zcela nový podnik, který předchozí staroměstský závod výrazně převyšoval. Tvořilo ho pět hlavních a několik menších budov a v technickém vybavení měl kromě tří parních kotlů také parní stroj o výkonu 9kW.
O zhruba deset let později měl již podnik pobočky také v Hořicích, v Brodu u Nové Paky a v Luhu u Frýdlantu. Zaměstnával více než 2000 domácích tkalců a kromě jednobarevného potisku zvládal i tehdy nebývalý čtyřbarevný tisk. Kvalitu si přitom pochvaloval sám císař Ferdinand V., který oba bratry roku 1841 povýšil do šlechtického stavu s přídomkem „von Portheim“.
NEVÍTANÉ ZLEPŠOVÁKY
Neustálá modernizace podniku se ale neobešla bez potíží. Roku 1842 instalovali Porgesové v továrně nové tiskařské stroje, tzv. perotiny. Proti inovacím se však zvedla vlna nevole, která vyvrcholila velkou stávkou v červenci 1844. Řadovým pracovníkům se totiž nelíbilo, že obsluha strojů dostává stejné odměny jako oni, ačkoliv nevykonává tak namáhavou práci. Když se jim nepodařilo prosadit zvýšení mezd, pustili se alespoň do rozbíjení nenáviděných perotin a rozehnat je musela až přivolaná armáda.
Po tomto incidentu zájem Porgesů o potisk kartounů poněkud opadl. Roku 1845 zakoupili porcelánku v západočeském Chodově a Leopold se začal naplno věnovat jejímu vedení. Podnik byl jedním z prvních, který jako palivo začal místo dřeva používat kamenné uhlí a jeho výrobky vzbudily pozornost na několika světových výstavách. Pražská kartounka začala skomírat a bylo jen otázkou času, kdy zanikne nebo se spojí s jinou firmou.
ÚSTUP ZE SLÁVY
Ke sloučení s konkurenční kartounkou Salomona Przibrama došlo počátkem roku 1872. Nová společnost dostala název Pražsko-smíchovská továrna na kartouny (Prag-Smichower Kattun Manufactur) a stala se jedním z největších podniků svého druhu v Čechách. Celkem 29 parních strojů pohánělo 1026 tkalcovských stavů a 32 tiskařských strojů, které za rok dokázaly potisknout až 300 tisíc šedesátimetrových kartounů.
Porgesové vlastnili zpočátku zhruba polovinu akcií, postupně se jich ale zbavovali a více se věnovali jiným aktivitám. Syn Leopolda Porgese Eduard vedl například chemickou továrnu „Kinzelberger a spol.“ v PelcTyrolce u Prahy, později ale s podnikáním úplně skončil a stal se politikem a mecenášem umění.
Smíchovská kartounka fungovala ještě na konci 19. století, její význam ale postupně slábl a nakonec musela ustoupit nové smíchovské výstavbě. Na dnešním Janáčkově nábřeží po ní dnes není ani památky a na významný podnikatelský rod Porgesů tak upomíná už jen barokní vila Portheimka ve Štefánikově ulici.
| LEOPOLD JUDA PORGES (1785-1869) Pražský podnikatel Leopold Juda Porges se narodil 3. dubna 1785 v Praze. V mládí obchodoval s lihovinami, roku 1812 se však spojil s bratrem Mosesem a společně založili dílnu na potiskování kartounu. Roku 1830 se stal spolumajitelem nové smíchovské kartounky, která patřila k největším textilkám v Čechách. Již roku 1845 se však začal věnovat výrobě porcelánu a stal se ředitelem porcelánky v Chodově. Zemřel 10. ledna 1869. |
| MOSES PORGES (1781-1870) Pražský podnikatel Moses Porges se narodil 22. prosince 1781 v Praze. S obchodováním začal již v mládí, když prodával plátno v Německu. Roku 1812 se vrátil do Prahy a s mladším bratrem Leopoldem si na Starém Městě otevřel malou dílnu na potisk kartounů. Roku 1830 k ní přibyla moderní továrna na Smíchově a z bratrů se stali významní podnikatelé. Moses se vedle řízení podniku věnoval také místní samosprávě. Zemřel 21. května 1870. |
| EDUARD PORGES (1826-1907) Syn Leopolda Porgese se narodil 12. ledna 1826 v Praze. Od roku 1856 byl společníkem firmy „Bratři Porgesové“, která provozovala rodinnou kartounku na Smíchově. Po její přeměně na akciovou společnost získal chemickou továrnu „Kinzelberger a spol.“ v Pelc-Tyrolce a potiskování textilu zanechal. Později se přestal zabývat podnikáním a věnoval se dobročinnosti, podpoře uměleckých talentů a sběratelství. Zemřel 14. února 1907. |
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Technické památky v Čechách na Moravě a ve Slezsku, www.porges.net
