Parlamentní strany mají své lidi ve správních a dozorčích radách státních podniků a VZP
Bývalý primátor Ostravy, později hejtman Moravskoslezského kraje a vítěz voleb do Evropského parlamentu Evžen Tošenovský (ODS) obdržel loni od soukromé těžební společnosti OKD 3,2 milionu korun. Za to, že se pětkrát zúčastnil zasedání dozorčí rady OKD, jejímž je místopředsedou. Transparency International se to nelíbí. „Fakt, že hejtmanovi vyplácela téměř třiapůlkrát vyšší částku, než je jeho plat, je zarážející,“ míní její šéf David Ondračka. OKD patřící mediálnímu magnátovi Zdeňku Bakalovi je nicméně jednou z největších firem na severní Moravě a její problémy zná málokdo natolik dobře jako právě Tošenovský. Dle toho a také váhy Tošenovského hejtmanského postavení ho Bakala honoroval. Leč zazvonil zvonec a s Tošenovského přivýdělkem v OKD je konec. Byl totiž zvolen místopředsedou výboru pro průmysl, výzkum a energetiku Evropského parlamentu, jehož etický kodex předpokládá, že se poslanec vyvaruje konfliktu zájmů. Pro Tošenovského to znamená rozloučit se s „vedlejšákem“ v OKD, aby nemohl za společnost lobbovat s využitím své europarlamentní funkce.
Na rozdíl od Tošenovského, jenž možný střet zájmů uznal a z OKD odchází, se někteří poslanci českého Parlamentu drží svých „vedlejšáků“ zuby nehty. „Poslanci nebo senátorovi, který zastupuje stát v řídících, dozorčích nebo kontrolních orgánech podnikající právnické osoby, pokud v ní má stát jím ovládané právnické osoby, Česká národní banka nebo všechny tyto osoby společně podíl nebo hlasovací práva, nenáleží za tuto činnost odměna,“ je napsáno v zákonu o střetu zájmů. Řečeno lidsky, poslanci a senátoři, sedí-li v dozorčích radách státních podniků, za to nesmějí brát peníze. To se týká i firem, jež sice nejsou státní, ale vlastní je státní podnik. Naši zákonodárci si však zákon vykládají dle svých potřeb a ten má navíc „díry“. Netýká se třeba Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), v níž mají sice rozhodující vliv zástupci státu zčásti volení Poslaneckou sněmovnou, ale prý jde o veřejnoprávní instituci! V její správní a dozorčí radě za peníze a bez uzardění tedy působí jedenáct poslanců a senátorů za deset až 35 tisíc korun za účast na jednom zasedání. Kdo by jim snad chtěl těch několik (set) tisíc korun ročně navíc k jejich platům a náhradám závidět, nechť zví, že na zasedání se prý musejí připravovat i po večerech a třeba extra a „za své“ na ně jet do Prahy. Není to vlastně oběť, kterou přinášejí za dvě třetiny Čechů pojištěných právě u VZP?
Za paravánem veřejnoprávnosti se však nemohou skrýt firmy a instituce jasně státní, v jejichž orgánech zákonodárci také zasedají za honorář, ač jim to zákon o střetu zájmů zakazuje. Jak je to možné? Například Jan Bürgermeister, poslanec ODS a bývalý náměstek pražského primátora Pavla Béma, si v dozorčí radě Českých aerolinií (ČSA) „přilepšil“ v roce 2008 o 460 tisíc korun. Prý po právu a nemíní je vrátit, poněvadž v ČSA zastupuje výhradně Prahu, která v nich má majetkový podíl. Kdy přesně je Bürgermeister poslancem a kdy vyslancem Prahy a jak to rozeznáme, bohužel neprozradil. Také poslanec Daniel Rovan (ODS) prý nepřišel do dozorčí rady státní České pošty jako poslanec, nýbrž zástupce ministerstva vnitra. Není to však „umakartový“ typ, a proto „omyt“ mediální sprchou, svých loni vysloužených 220 tisíc korun poště do půl roku vrátí. Totéž učiní i velevlivný poslanecký matador ODS Oldřich Vojíř. Ten si v dozorčí radě ČD Cargo přišel loni na 300 tisíc korun. Podobně jako lidovecký exsenátor Milan Špaček dal prý na právní experty, dle nichž ČD Cargo není státní firma. Ano, není, leč je to dceřiná společnost, ze sta procent vlastněná státními Českými drahami! V předvolebním klimatu a po rozhovoru s ministrem dopravy Gustávem Slamečkou to Vojíř uznal a honorář Cargu vrátí.
Placené „vedlejšáky“ se – jak by se mohlo zdát – netýkají jen zákonodárců z řad ODS. V dozorčí radě Státního fondu dopravní infrastruktury zasedají za 60 až 120 tisíc korun ročně jen poslanci včetně původně „zelené“ Věry Jakubkové a Cyrila Zapletala z ČSSD. Jeho bývalý stranický kolega Evžen Snítilý je členem dozorčí rady Státního fondu rozvoje bydlení, kde však roční odměna činí jen do 60 tisíc korun. Není prostě rada jako rada a obecně jen drobečky zbyly na komunisty. Dočkají se však i tučnějších kousků, bude-li třeba si získat po některých příštích volbách jejich pochopení.
Do správních a dozorčích rad státních podniků a VZP posílají politické strany své lidi za minulé zásluhy a proto, aby jim v nich ohlídali a „ošetřili“ jejich zájmy. Proto po střídání vládní garnitury zpravidla následují personální změny i v důležitých správních a dozorčích radách. Po říjnových volbách budou mít tedy média opět koho propírat. Přání Antonína Švehly, aby „když už jsou u těch koryt, alespoň tolik nemlaskali,“ zůstává totiž mezi českými „zástupci lidu“ stále nevyslyšeno i víc než 80 let poté, co je jeden z „otců“ první republiky vyslovil.
