Kdybychom nespořili, nebyla by recese

8. 12. 2014

Dostali jsme se z nejpomaleji rostoucích ekonomik Evropské unie do třetiny těch nejlepších, pochvaluje si guvernér ČNB

Rozdíl v tempu růstu české ekonomiky nyní oproti loňsku činí 3,8 procenta hrubého domácího produktu. Zhruba polovina je zásluhou měnové politiky a loňských intervencí, prohlásil na setkání s podnikateli Euro Business Breakfast guvernér České národní banky Miroslav Singer s tím, že vyhlídky do budoucna jsou stále optimistické.

„Už v listopadu 2012 jsme avizovali, že v případě hrozby deflace přistoupíme k oslabení koruny,“ otevřel Singer diskusi, „potom jsme slovními intervencemi udržovali kurz koruny víceméně stabilní někdy do léta 2013. Samotné nás překvapilo, jak dlouho to fungovalo, ale pak začínaly převládat na trhu spekulace na posilování kurzu. Mezitím se stalo několik věcí, které byly hrozivé pro budoucí vývoj. Začaly klesat ceny v dalších cenových okruzích, z čehož pro Česko nejdůležitější byl vývoj ve zpracovatelském průmyslu, a začaly klesat i ceny služeb. Výpočty využití výrobních kapacit pak vykazovaly zhruba stejné výsledky jako na počátku krize.“ lePší tŘetina eu Guvernér upozornil, že od počátku krize jsme nebyli mezi zeměmi, které by si vedly nějak výrazně hůře než zbytek Evropy. Což byl u ekonomiky založené na exportu docela dobrý výkon, i když v roce 2013 jsme se v tomto srovnání začali propadávat. Důvodem bylo, že krize způsobila stagnaci příjmů, na což obyvatelstvo reagovalo navýšením úspor zhruba o jednu třetinu za pět let. To je dramatický a racionálně nevysvětlitelný růst úspor. Samozřejmě především u skupin obyvatelstva, které nějaké příjmy měly.

Je ovšem skutečností, že spodních 20 procent obyvatelstva žádné úspory nemá, a jejich výdaje jsou dokonce o maličko vyšší než příjmy, žijí tedy na dluh. Z poptávky domácností tak mizelo 2,5 procenta HDP ročně. To znamená, že pokud by se úspory nezvyšovaly, česká ekonomika by po počátečním propadu v roce 2009 už do žádné další recese nespadla. Dalšími varovnými signály byly rekordní růst nezaměstnanosti, stagnace mezd a dvouletý pokles investiční aktivity. Rovněž klesal podíl českého exportu na evropských trzích. Výsledek zahraničního obchodu byl sice báječný, ale to bylo dáno především poklesem dovozů na naše domácí investice.

Z koruny investic se totiž utratí za dovoz 80 haléřů.

Proto došlo k intervenci a stabilizování kurzu nad 27 korunami za euro. Pro připomenutí je třeba konstatovat, že před krizí – v polovině roku 2007 – činil kurz koruny něco kolem 28 korun za euro. Následovalo 12měsíční posilování, kdy kurz zpevnil o 25 procent na hodnoty kolem 23 korun, během dalšího roku proběhlo oslabení téměř o třetinu k 29 korunám. Pak došlo k částečné stabilizaci, ale přesto tam byly výkyvy srovnatelné rozsahem s tím, co se stalo při intervencích ČNB. Na posunutí kurzu na žádoucí hladinu pak stačilo několik dní intervencí.

» Nyní je hodnota české měny určována trhem, který ví, že na 27 korunách je hranice, kterou bude ČNB bránit. Na druhé straně je znehodnocení limitováno závazkem ČNB udržet inflaci na dvou procentech.

Česká ekonomika rok po intervencích vypadá úplně jinak. Loni touto dobou jsme na tom, pokud jde o ekonomický růst, byli o procentní bod hůře než Slovensko nebo Německo. V tuto chvíli jsme na tom lépe než Němci a zhruba stejně jako Slováci. Dostali jsme se tak z nejslaběji se vyvíjejících ekonomik Evropské unie do třetiny těch nejlepších. A co je podstatné, zdrojem růstu je naše domácí poptávka, a nikoli zahraniční obchod.

Ten si ale také vede dobře. Čísla ukazující růst poptávky v Evropské unii naznačují, že je pomalejší než růst našeho exportu, což znamená, že získáváme zpět tržní podíl ztracený v minulých letech.

Dvě vnější rizika Pokud jde o očekávaný vývoj v příštím roce, konstatoval Miroslav Singer, že závazek držet kurz nad 27 korunami za euro bude platit minimálně do roku 2016. Rizika dalšího vývoje pak ČNB nevidí doma, ale v zahraničí.

V zásadě podle Singera existují dva faktory, které mohou negativně ovlivnit české hospodářství. Tím prvním a více podstatným je vývoj v eurozóně, kde stále nezačíná růst poptávka, což přináší i zvyšující se hrozbu deflace.

Evropská centrální banka (ECB) od léta uvolňuje měnovou politiku – důsledkem je kromě jiného i pokles kurzu eura vůči dolaru o sedm až deset procent. „To je pro nás dobrá zpráva,“ prohlásil guvernér a podotkl, že „je sice otázkou, nakolik to pomůže jižním členům eurozóny, ale Německu, na jehož exporty jsou české firmy silně navázané, to pomůže určitě“.

Druhou neznámou je vývoj v Rusku a na Ukrajině. „Zde nepochybně existuje politické riziko, které ve své krajní poloze znamená, že ekonomika přestává být důležitá a my se nescházíme v dobrých restauracích na pracovních snídaních, ale máme úplně jiné starosti… Jinak ale Rusko představuje jen pět procent našeho exportu a v přidané hodnotě ještě citelně méně,“ řekl Singer. Navíc seznam zboží pod sankcemi zasahuje jen menší část našeho exportu do Ruska. Proto riziko z omezování exportu do Ruska není z makroekonomického hlediska podstatné, byť může velmi citelně zasáhnout některé konkrétní firmy.

V této souvislosti Singer upozornil na skutečnost, že z hlediska přidané hodnoty je pro nás nejvýznamnějším obchodním partnerem samozřejmě Německo. Na druhém místě to však už není Rusko nebo Slovensko, na této pozici se usazují Spojené státy.

Co může být podle Singera problémem, je skutečnost že pro některé významné finanční skupiny je ruský trh zdrojem nemalé části zisku. Nepříznivou situaci by pak pocítila i část bankovního sektoru.

K euru se slabším kurzem Miroslav Singer se v diskusi po svém vystoupení vyjádřil i k dotazu, jak vnímá kritiku bankovní rady ze strany prezidenta Miloše Zemana. Ten jí vyčítá, že intervence byly nástrojem pro oddálení zavedení eura a centrální bankéři si jako kapři nechtějí vypustit svůj vlastní rybník. Guvernér soudí, že za kritikou je pouze neznalost toho, jak funguje v realitě proces přistupování k euru.

V předvstupním období musí vstupující země stabilizovat kurz tak, aby se od střední hodnoty neodchyloval nahoru ani dolů o více než 7,5 procenta. V tomto rozmezí je možné intervenovat jakkoli. Toto pravidlo vychází ze skutečnosti, že eurozóna byla koncipována pro skupinu států s kurzy již navzájem dost pevně svázanými. Jakmile ale do eurozóny začala vstupovat první země cílující inflaci bez ohledu na kurz, tak se ukázalo, že tento mechanismus nefunguje dobře.

Když cílujete inflaci, tak vám nevadí, jestliže kurz posiluje – obchodníci to vědí, a tak kurz prostě roste. A když trh věří, že země na konci dvouletého období do eurozóny vstoupí, tak spekuluje na posilování. První to zažilo Řecko a muselo posunout střed kurzového tunelu vzhůru. Po něm to bylo Slovensko, které během dvouletého vstupního období hned dvakrát posunovalo kurz k silnějším hodnotám. Pak samozřejmě snadno vstoupíte do eurozóny, protože budete plnit kritéria inflace i kurzu a úrokových měr. A hlavně – nebudete vadit svým konkurentům v eurozóně, protože s příliš silným kurzem nebudete moc konkurenceschopní, upozornil guvernér.

A dodal, že vstupní kurz slovenské koruny odpovídal zhruba kurzu české koruny 22,70 za euro. Logické by proto podle něj bylo mít v případě zahájení přistupování k euru co nejslabší kurz.

Dolar bude sílit Miroslav Singer odpovídal také na otázku, jakým směrem se bude vyvíjet kurz koruny k dolaru. Podle jeho názoru existuje konsenzuální názor na to, že americká ekonomika je už z recese venku a návrat nehrozí. Navíc v USA již skončilo období extrémně uvolněné měnové politiky, zatímco ECB s dalším uvolňováním naopak počítá. Proto lze očekávat, že dolar bude nějaký čas zpevňovat jak k euru, tak k české koruně.