Po stovky let byl cukr pravděpodobně tím nejvýznamnějším pilířem celé kubánské ekonomiky. Jednalo se totiž o hlavní vývozní artikl tohoto karibského ostrova, ale také o nezbytnou surovinu pro výrobu dalšího důležitého národního produktu – rumu. V současnosti je ovšem cukrovarnický průmysl na Kubě ve velmi špatném stavu. Vysoká inflace, nedostatek základního zboží a desítky let trvající americké ekonomické embargo způsobily, že hospodářství Kuby má závažné problémy a ještě horší vyhlídky. A právě v sektoru výroby cukru je situace možná vůbec nejhorší.
„Trápí nás především nedostatek kamionů a pohonných hmot. Kvůli tomu často uplyne i několik dní, než vůbec můžeme začít pracovat,“ uvedl pro BBC farmář Miguel Guzmán, který na polích s cukrovou třtinou pracuje celý život. Kromě jeho výpovědi úpadek odvětví potvrzují rovněž oficiální údaje. Zatímco ještě v roce 2019 na Kubě vyrobili 1,3 milionu tun této suroviny, loni už tamní produkce klesla na pouhých 350 tisíc.
Obrovské snížení výroby vedlo k dosud nevídanému kroku. Kuba totiž dokonce začala dovážet cukr jen proto, aby vůbec pokryla domácí poptávku. To je opravdu velmi vzdálené stavu před několika desetiletími, kdy byl kubánský cukr chloubou Karibiku a vyvážel se do celého světa.
Návrat do 19. století
Zmíněný nedostatek pohonných hmot a kamionů není zdaleka jediným problémem kubánského cukrovarnictví. Celý sektor totiž trápí i zastaralé technologie, které výrazně omezují provoz cukrovarů. V současnosti jich v zemi funguje pouze čtyřiadvacet, přičemž dalších dvacet devět je pak kvůli různým závadám odstaveno a k jejich zprovoznění pravděpodobně hned tak nedojde.
„Je to katastrofa. Cukrovarnický průmysl už dnes na Kubě téměř neexistuje. Vyrábíme ostatně zhruba stejné množství cukru jako v polovině 19. století,“ okomentoval situaci Juan Triana z Centra pro studium kubánské ekonomiky v Havaně.
Většina odborníků se shoduje, že kdysi tak prosperující odvětví zničily především roky špatných manažerských rozhodnutí a nedostatečných investic ze strany státu. Na rozvoj cukrovarnictví v poslední době směřují méně než tři procenta veškerých státních investic, protože kubánská vláda výrazně preferuje rozvoj cestovního ruchu.
Závěrečným hřebíčkem do rakve tohoto sektoru se pak stala politika posledních dvou amerických prezidentů, tedy Donalda Trumpa a Joa Bidena. Administrativa prvního z nich rozšířila už tak striktní obchodní embargo uvalené na Kubu, a to jen proto, aby jeho nástupce opatření později ještě více zpřísnil.
Bez cukru není země
Zánik cukrovarnického odvětví je naneštěstí jen jednou částí ekonomických problémů, které Kubu v současnosti trápí. Na začátku března totiž vláda rozhodla o pětinásobném zvýšení cen pohonných hmot. Asi přitom není potřeba zmiňovat, že platy běžných Kubánců se i přes extrémní nárůst ceny paliv nezvýšily.
„Kubánci nyní trpí více, než si kdy pamatuji. Neexistuje totiž žádný vztah mezi tím, co vyděláme, a cenami různého zboží – ať už se jedná o palivo, jídlo v obchodech, nebo cokoliv jiného. Musí ale existovat aspoň nějaká korelace mezi našimi mzdami a cenami věcí, protože právě teď je pro průměrného Kubánce palivo prostě nedostupné,“ řekl obyvatel ostrova Manuel Domínguez.
Vysokou nespokojenost Kubánců způsobenou rostoucími životními náklady vnímá i tamní vláda. Několik dní po zdražení pohonných hmot tak byl za údajnou korupci zatčen ministr hospodářství a plánování Alejandro Gil Fernández. Někteří obyvatelé země si přitom myslí, že se stal pouhým obětním beránkem, jenž měl být odstraněn kvůli současnému stavu ostrovní ekonomiky.
Odborníci se každopádně shodují, že výměna jednoho ministra rozhodně žádné zázračné zlepšení situace nepřinese. Dá se tedy přepokládat, že cukrovarnictví v zemi bude nadále upadat, a zároveň s tím bude mizet i důležitá část národní identity. „Jedno staré kubánské přísloví říká, že bez cukru není země. Je to ostatně logické, protože více než 150 let byl průmysl zpracovávající cukrovou třtinu hlavním exportním příjmem a takřka lokomotivou táhnoucí zbytek naší ekonomiky vpřed. Ale nyní jsme o to všechno přišli,“ uzavřel ekonom Trian.
