Německý chemik, průmyslník a filozof Karl Reichenbach se počátkem 19. století výrazně zasloužil o rozvoj Blanska. Řídil zdejší železárny, ve městě vybudoval chemický závod a objevil i zcela novou látku – parafín.
Mariánská huťv Blansku
Autor: Technické památky v Čechách, na Moravě a Slezsku
Parafín je bílá krystalická směs vyšších nasycených uhlovodíků (alkanů). Využívá se k výrobě svíček, kosmetiky, vosků či krémů. Jeho produkce masivně vzrostla ve druhé polovině 19. století, kdy se začal získávat z ropy. Paradoxně to bylo v době, kdy klasickým svíčkám přibyl silný konkurent – petrolejky.
Vynález parafínu je ale o půlstoletí starší. Již roku 1833 jej z bukového dřeva a dehtu izoloval německý chemik Karl Reichenbach, ředitel salmovských železáren v Blansku. I díky tomuto objevu získal brzy značné jmění a roku 1839 byl dokonce za zásluhy o rozvoj průmyslu povýšen do šlechtického stavu.
Filozof za mřížemi
Karl Reichenbach se narodil roku 1788 ve Stuttgartu v rodině vévodského knihovníka Ludwiga Reichenbacha. Na otcovo přání studoval práva, ale také přírodní vědy (především chemii) na univerzitě v Tübingenu, kde dosáhl titulu doktor filozofie.
Po studiích se nějaký čas zabýval myšlenkou vytvoření německé kolonie na ostrově Tahiti. Za tímto účelem založil dokonce tajný spolek, roku 1808 se ale dostal do konfliktu s policií, která za akcí viděla podvratnou činnost. Reichenbach byl zatčen a několik měsíců strávil ve vězení.
Po této zkušenosti se zaměřil již výhradně na vědu, kterou hodlal uplatnit v průmyslu. Podílel se na budování hutních a strojírenských podniků v jižním Německu, přičemž inspiraci čerpal u již zavedených firem. Získal tím cenné zkušenosti, které navíc rozšiřoval častými studijními cestami po Evropě.
Pán všech železáren
Roku 1818 se ve Vídni seznámil s hrabětem Hugem Franzem von Salm-Reifferscheidtem, který ho pozval na návštěvu železáren v Blansku. Reichenbach se zde měl zabývat suchou destilací při výrobě dřevěného uhlí, což byla velká příležitost k vědeckému výzkumu. Roku 1821 proto nabídku přijal.
V práci se velmi osvědčil, již o dva roky později byl proto jmenován ředitelem všech železáren na blanenském a rájeckém panství, přičemž mu byl přiznán i podíl na zisku podniku. Pro finanční efekt zavedl výrobu litinových trubek a vypracoval i projekt válcovny, postavené roku 1824.
V železárnách začal také s produkcí parních strojů a z malé Salmovy laboratoře vybudoval moderní chemický závod. Ten následně proslul nejen výrobou již zmíněného parafínu, ale také fenolu, kreosotu a řady syntetických barviv.
Litinové umění
Roku 1831 Reichenbach znovu povýšil, stal se totiž ředitelem všech salmovských statků. Zájem o geologii ho roku 1833 vedl k vypracování geologické mapy okolí Blanska a podílel se také na výzkumu Moravského krasu.
Na základě předchozích pokusů vybudoval v Arnoštově údolí u Klepačova velký průmyslový podnik na výrobu octa a octových solí, který ještě rozšířil sortiment původní firmy. V Blansku také zavedl výrobu umělecké litiny podle antických vzorů, o kterou byl velký zájem. Litinové repliky cínových mís uspěly na průmyslových výstavách a v sortimentu blanenských strojíren zůstaly jako upomínkové předměty dodnes.
Reichenbach získal brzy značné jmění, za které koupil panství Reisenberg, Reidling a Guttenbrunnen v Dolních Rakousích. Půdu zde většinou pronajímal, přičemž propagoval zejména pěstování cukrovky.
Kouzelník z Cobenzlu
Roku 1836 založil ještě cukrovar v Rájci nad Svitavou, který patřil mezi nejmodernější na Moravě. Smrtí hraběte Huga Franze Salm-Reifferscheidta téhož roku se ale situace zkomplikovala. Nový majitel Blanska, syn Hugo Karl Salm, totiž neměl Reichenbacha v oblibě a jeho příbuzné dokonce obvinil ze zpronevěry a nečestného jednání.
Stárnoucí podnikatel nesl takové ponížení těžce. Roku 1840 od Salm–Reifferscheidtů odešel a ještě mnoho let se s nimi soudil o finanční náhradu. Usadil se na zámku Cobenzl u Vídně, kde se věnoval především výzkumu vyšší nervové činnosti člověka. Byl často zesměšňován a vysloužil si i přezdívku „kouzelník z Cobenzlu“. Jeho badatelské závěry se ale příliš nelišily od současné léčby sugescí.
Salmovské železárny v Blansku odchodem Reichenbacha výrazně utrpěly. Jejich konkurenceschopnost klesla a zaměstnanci začali stávkovat. Roku 1896 proto Salmové kdysi prosperující podnik prodali pražské společnosti Breitfeld-Daněk (pozdější ČKD).
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Wikipedia.org, město Blansko
