Když byznysmen s politikem snídá

Předsedové stran ukázali manažerům volební kampaň v kostce

Týdeník EURO společně s agenturou AMI Communications napadlo, že by bylo zajímavé konfrontovat názory politiků na povolební kultivaci podnikatelského prostředí s představami samotných podnikatelů a manžerů. Tak vznikl projekt pracovních snídaní podnikatelů s politiky POEM (Prague Opinion Exchange Meetings). První se konala 19. dubna v pražském hotelu Intercontinental. Vedle Václava Klause, Vladimíra Špidly a Cyrila Svobody - jako reprezentanta celé koalice - se ho zúčastnilo čtyřicet představitelů největších tuzemských firem. U předsednického stolu je zastupovali generální ředitelé Jaroslav Míl z ČEZ, Martin Roman ze Škody Holdingu a Radomír Sabela z Philipsu ČR. Vzhledem k poněkud proklamativnímu pojetí úvodních vystoupení politiků bude nejlepší poukázat na to, v čem se rozcházeli, nebo kde se jejich názory o sebe třely.

Daně.

„Český Jospin“ Vladimír Špidla prohlašuje důrazně: „Nemíníme snižovat souhrnnou daňovou kvótu ani příjmy státního rozpočtu ve vztahu k HDP. Stejně tak nemíníme snižovat výdaje veřejných rozpočtů. V daném okamžiku je podíl příjmů státního rozpočtu na celkové úrovni HDP neobvykle nízký.“ V OECD je to podle něj jen málokde (Španělsko, Portugalsko) tak málo. Podle Václava Klause naopak daně musí jít dolů a stejně tak i podíl státního rozpočtu na HDP. Nízký podíl ve Španělsku a Portugalsku je dán nižší ekonomickou vyspělostí. Pro nás je to pokyn mít ještě nižší podíly. „V momentě, kdy zatížíme naši ekonomiku podílem dánským nebo německým, zahyneme,“ varoval Klaus manažery. „Dramatického zjednodušení“ musí doznat celý daňový systém „s tou tečkou na konci, kterou je rovná daň“.
Cyril Svoboda volí zlatou střední cestu: Řešením není extrémní zvýšení daní ani jejich extrémní snížení, ale přiměřený přístup. „To, co my chceme, je celkové snížení daňové zátěže.“

Unie.

Česká ekonomika je výrazně integrovaná do ekonomiky evropského prostoru. Vstup do EU proto sociální demokracie chápe jako „přizpůsobení našeho ekonomického života zvyklostem unie“. Vstup do EU znamená posílení naší pozice, a to se projeví v lepší ekonomické situaci, říká Špidla. Také pro Svobodu je vstup do EU nade vší pochybnost výhodný: „Standardy a podmínky pro podnikatele jsou tam příznivější. Proto je zapotřebí tyto standardy rychle zavést.“ Klaus a ODS vstup do EU podporují, ale je třeba tak učinit „s rovnými zády“, abychom „bezhlavě nepřijímali všechny standardy politiky a legislativu EU, která neuvěřitelným způsobem zatěžuje podnikání u nás a eliminuje komparativní výhody, které máme“.
Vstup do Evropské měnové unie by měl být podle Špidly „relativně rychlý, ale ne okamžitý“. „Naše odhady se pohybují kolem času do deseti let.“ Podle Klause je vstup do EMU krokem, který nebude ani zítra, ani pozítří. Za „fatální omyl“ označil názor Jana Švejnara, že při dalším posilování koruny by bylo možné uvažovat o zavedení eura ještě před vstupem do EU. „Pan ekonom Švejnar se mýlil zatím ve všem, co kdy řekl, a v tomto případě zvlášť.“

Pobídky.

„Je třeba pokračovat v rozvoji systému investičních pobídek, a to pobídek koncentrovaných na všechny podnikatele a na rozvoj kvalifikovaných ekonomických činností,“ říká Špidla. Klaus hovoří o „hrubé chybě“, ke které došlo údajnou „selektivní podporou takzvaných strategických investorů“. „Glorifikace zahraničních podnikatelů je naprosto neodůvodněná stejně jako představa, že postaví na nohy i ty naše podniky, kde to čeští podnikatelé nedokázali. Myslím, že postupně bere za své, ať už je to Boeing v Aeru, Zetor, Tatra a tak dále,“ prohlásil.

Privatizace.

ČSSD počítá s privatizací strategických sítí – míněn ČEZ – „ale ne ve velmi zkrácené podobě“. Je to podle Špidly věc dalších úvah. Koalice vidí privatizaci energetiky jako strategickou věc, která vyžaduje dohodu všech politických stran. „Jsme zásadně proti tomu, aby se prodávalo v jednom balíku,“ říká Svoboda. „Především distribuce musí být privatizována nakonec, protože naším zájmem je, aby se nezvýšila cena energií.“ Na to v diskusi reagoval šéf ČEZ Jaroslav Míl poznámkou, že žádný z okolních států EU neprodal trh tak, jaké jsou snahy v ČR, a že více dáme na to, co nám kdo radí, ne na to, co sám dělá. „V Rakousku se slučují distribuční společnosti, takže jedna z nich bude mít tři čtvrtiny trhu a propojení s největším výrobcem. To je přesně to, co se má stát v Česku a proti čemu je takový odpor,“ konstatoval Míl.

Rozpočty, byrokracie, soudy.

Podle Václava Klause je obrovskou zátěží podnikání „byrokratický, přetěžký systém regulací“, kterých za minulé čtyři roky výrazně přibylo. ODS je připravena zrušit řadu zbytečných státních institucí odvětvovými ministerstvy počínaje, což „není útok na státní úředníky, ale na zákony a předpisy, které obhospodařují“. Klíčovým makroekonomickým problémem je stav veřejných rozpočtů. Není možné, aby rostl státní dluh a deficitně se financovalo i v momentě, kdy ekonomika roste nadprůměrným tempem. Na to posléze Špidla reagoval tím, že ačkoliv se Klaus už před několika lety domníval, že transformace skončila, ona stále probíhá a některé její náklady vstupují do veřejných rozpočtů.
Svoboda míní, že českému právnímu prostředí neškodí jen to, že „by zákony byly špatné a nepřehledné“. Závažnější je nejednotnost v rozhodování justice – podnikatel neví, jak mu rozhodne soud v Liberci, Pelhřimově, v Příbrami. „Chápu, že podnikatelé mohou vnímat rozhodnutí toho kterého soudu a nejsou si jisti, zda je to výklad, o nějž se lze opřít obecně,“ říká Svoboda. Mimořádně důležitá je rychlost řízení, a to jak správních, tak soudních orgánů. Proto také chce koalice zavést pro některé úkony závazné lhůty. Stát musí být „velmi silný“ ve vymáhání práva a velmi silná musí být discíplina v plnění povinností vůči státu.

Martin Roman.

Větší „šťávu“ dostala diskuse poté, co se do ní zapojili manažeři. „Současné střední školství chrlí množství mladých lidí, kteří nenacházejí uplatnění, přičemž chybí kvalifikovaní řemeslníci, technici a inženýrskotechničtí pracovníci,“ soudí šéf Škody Holdingu Martin Roman. „Budou nadále přidělovány státní subvence středním školám, jejichž absolventi obtížně hledají uplatnění?“ zeptal se politiků. Pokud jde o pracovní právo, chceme francouzský model zachování pracovních míst, nebo irský model tvorby pracovních míst, zněla jeho další otázka. Motivovaná mimo jiné tím, že například na Plzeňsku při osmiprocentní nezaměstnanosti práci aktivně hledají jen dvě procenta lidí.
„V Česku existuje mnoho dobrých malých a středních firem, ale naprosté minimum větších středních a velkých českých firem,“ tvrdí Roman a vysvětluje to špatným přístupem k úvěrům a vůbec ke kapitálu. Kdyby české firmy byly schopny získat kapitál na kapitálovém trhu, vytvářely by špičková pracovní místa. V opačném případě hrozí odliv nejlepších mozků a osud bývalé NDR, odkud přes astronomické subvence ze západu odešel milion nejlépe kvalifikovaných lidí a nezaměstnanost dosahuje dvaceti procent. „Který z atraktivních státních podniků byste privatizovali uvedením na burzu?“ zeptal se Roman.

Radomír Sabela.

Šéf českého Philipsu tvrdí, že státní pobídky jsou důležité, ale z deseti kritérií považovaných za zásadní pro vstup investorů jsou až na osmém nebo devátém místě. Při investici v Hranicích na Moravě Philips narazil na potíže, které jsou „spíše administrativní, umělé a zbytečně drahé“. Obecně lze mluvit o příliš mnoha povoleních od příliš mnoha orgánů, o košaté administrativě, jejíž výklad zákonů a předpisů bývá protichůdný, o nízké kvalitě úředníků, o dlouhých vyřizovacích lhůtách. „Znepokojující byl hlavně naprostý nedostatek informací poskytovaných státní správou. A informace, které jsme postupně získávali, se diametrálně lišily,“ konstatoval Sabela a zeptal se, co strany přítomných politiků hodlají udělat pro omezení byrokracie, zefektivnění úřadování a sjednocení výkladu práva.
Philips hodlá v Hranicích umístit i vývojové centrum, což by byla pro řadu mladých lidí vynikající pracovní příležitost. Zároveň to klade vysoké nároky na kvalifikaci uchazečů. „Jakým způsobem chce vaše příští vláda podpořit kvalitu a dostupnost vzdělání u nás?“ zeptal se Sabela.

Jaroslav Míl.

Proč se bojíme vytvořit tlak na soudy, aby se zefektivnila jejich práce, položil řečnickou otázku generální ředitel ČEZ a shledal dva důvody. Jednak obavu z toho, že každý z nás může mít se soudy dříve nebo později něco do činění, jednak obavu, že kritika bude odražena nařčením z útoku na nezávislost soudnictví. Podobná situace je podle něj i u takzvaných regulačních úřadů. „Vždy se musím ptát: nezávislý na kom, na čem a proč,“ uvedl Míl a položil politikům otázku, co by ve vládě udělali pro to, aby byl do soudnictví a regulace zaveden systém měření reálné výkonnosti a umožňující rychlé přezkoumání jejich rozhodnutí. Ke kritice regulátorů se pochopitelně připojil i šéf Českého Telecomu Přemysl Klíma. Ten mimoto postrádá dlouhodobější koncepci poprivatizačního rozvoje, alespoň co se týče telekomunikací.
„Když nemáme sílu vynutit si respektování zákona, spolehneme se na argument, že to stávající úprava neumožňuje, a snažíme se přijít s novelou nebo novým zákonem,“ uvedl dále Míl. Má též obavy, že výkonnost státní správy bude limitujícím faktorem pro rozvoj podnikání v ČR a při obhajobě našich zájmů v EU. Jaké kroky udělá nová vláda k tomu, aby se výrazně zvýšila výkonnost státní správy a připravenost českých úředníků na obhajobu našich zájmů v centrále EU? „Nebylo by rozumné řídit státní správu tak, jak se řídí podniky?“ zeptal se.

Vladimír Špidla.

Podle předsedy ČSSD je náš systém řízení skutečně třeba zmodernizovat, zjednodušit, učinit efektivnějším, ale je třeba se také ptát, „jakou prémii“ tím získáme. Je třeba se také ptát, zda regulace jako taková má motivační, nebo nemotivační charakter. „Jak je známo, Finsko, země relativně silně regulovaná, je považováno za nejvíce konkurenceschopnou ekonomiku na světě,“ tvrdí Špidla. Řídit státní správu jako podnik považuje za iluzi, která se neosvědčila, Míl však upozornil, že mu nejde o řízení podniku ve smyslu Obchodního zákoníku, ale ve smyslu jasně nastavených parametrů výkonnosti.
„V současné době je v terciárním, vysokoškolském, vzdělávání polovina populačního ročníku,“ uvedl Špidla v souvislosti s problematikou školství. „Výzkumy přitom říkají, že více než polovina znamená úpadek terciárního vzdělání, protože ti lidé nejsou osobnostně schopni zvládnout vyšší nároky.“ Je tudíž třeba se soustředit na kratší obory (magisterské a bakalářské programy) a velmi koncentrovaně zformulovat doktorandské programy jako „elitní vysoké školství v užším smyslu“. Učňovské školství musí být zdrojově posíleno „z veřejné ruky“, ale bez odpovídajících mezd, kdy kvalifikovaná dělnická práce bude vstupenkou do středního statusu, není naděje, že tato populace se bude ve větší míře pouštět cestou „modrých límců“.
Otázka Francie, nebo Irsko v pracovním právu nestojí podle něj tak vyhraněně. „Francie dokázala výrazně redukovat nezaměstnanost, stejně jako Irsko poněkud jinou politikou. Stejně tak „není z tohoto světa“ čistý model v soudnictví. „Je třeba sjednocovat a postupy, výcvikem a dobrými judikaturami stabilizovat rozhodování, ale i v Německu vám řeknou, že daňového poradce musíte mít z území, kde vás zdaňují. Protože jednotnost v těchto složitých systémech je cíl ideální, ale nedosažitelný.“
Špidla se bez bližšího určení odvolal na japonské prameny, podle nichž ČR nyní představuje nejlepší investiční prostor na světě. Je to dáno šesti parametry: starohorní masiv, a tedy minimální nebezpečí zemětřesení, nehrozí katastrofy kvůli podnebí, země se rychle přibližuje EU a je integrovaná do evropského trhu, máme kvalifikovanou pracovní sílu a přiměřené zákonodárství, vysokou hodnotu má sociální dialog a klid.
Pokrok na českém kapitálovém trhu může nastat jen „v jeho integraci do širšího kapitálového trhu“. „Pražská burza nemá příliš mnoho dlouhodobých nadějí,“ soudí Špidla, podle něhož by ani iniciační emise nějakého dobrého podniku neměla dlouhodobý účinek.

Václav Klaus.

Podle předsedy ODS není základní tragédií špatného přístupu ke kapitálu relativně nevelký a nevyspělý kapitálový trh, ale „neúspěšná, drahá, nákladná privatizace bank, jak byla provedena v poslední době“. „Ta odřízla české podniky od kapitálu a budeme se s tím ještě dlouho potýkat.“ V reakci na Špidlovu charakteristiku českého investičního prostředí poznamenal, že „nám nehrozí katastrofa přírodní, ale volební“. „To je realita, kterou bych, být japonským investorem, skutečně, skutečně sledoval.“
Klaus souhlasí s Romanem, že NDR je pro nás mementem. „O tom je debata o vstupu do EU. Nám se může stát, že budeme tou NDR, ale bez rich brother.“ Roční německý fiskální transfer do východních zemí se podle Klause rovná celému českému HDP.
Zefektivnění státní správy nepomůže kvazimanažerský přístup, ale privatizace některých aktivit, které nemusí být v rukou státu – obchodních rejstříků, katastrů nemovitostí a podobně. ODS spočítala, že máme 4000 zákonů a zákonům se blížících předpisů. Počet regulačních opatření přesahuje „fantastické číslo“ sto tisíc. Klaus navrhuje, aby politické strany přijaly konkrétní závazek, jakou část těchto subsoučástí zákonů zruší. Tak jako byla minulá dekáda dekádou růstu počtu škol, nynější by se měla stát dekádou kvality. “Mnoho našich škol jsou vyšší dívčí a jmenují se shodou okolností vysoké školy. Kolikrát se stydím, když koukám na ty chápající nebo nechápající oči a mám neskutečně špatný pocit,“ říká Klaus.

Cyril Svoboda.

Šéf lidovců souhlasí s předsedou ODS, že hlavním problémem školství jsou vysoké školy. Pokud jde o střední školství, to v drtivé většině už stát v rukou nemá a jeho optimalizace je věc krajů, které na to vidí z větší blízkosti než centrum. „Jsme pořád ještě unitární stát a doufám, že nerozpustíme zemi do krajů a kraje nerozprodáme sousedům,“ poznamenal v této souvislosti Václav Klaus. „To je postoj, o který leckdo usiluje a týká se to i školství. V žádném případě jsme si jako zákonodárci nemysleli, že bude něco jiného než jednotná školská politika.“ Svoboda se omezil jen na konstatování, že mluví o počtu škol a je dobře, že je mohou kraje regulovat.
Problém českého práva není podle něj v zákonech, ale v podzákonných normách. „To má vláda v ruce, jejich počet je nutné radikálně snížit.“ Právník Svoboda nesouhlasí s tím, že je možná nějaká kontrola nad soudy. Justice musí být nezávislá, ale je otázkou personálního složení soudů, aby si vybudovaly autoritu založenou na jednotném výkladu práva. Kdo se odlišuje od tohoto názoru, musí to být schopen výrazně a jasně zdůvodnit. Naprosto nepřijatelné jsou průtahy v jednání. Svoboda navrhuje, aby v kárných senátech seděli i jiní lidé než soudci. Ne že by to byl „živel z ulice“, ale například advokáti, notáři, daňoví poradci a podobně. Úřady by se měly více otevřít občanům, přičemž Koalice chápe otevřený úřad v trojím smyslu: otevřený neustále, bez úředních dnů, otevřené dveře kanceláří, otevřenost a slušnost při jednání s lidmi.

Po volbách.

Příští POEM by se měl konat nedlouho po volbách. Podle organizátorů bude zajímavé sejít se ve stejném složení a zamyslet se, proč politici uspěli, nebo neuspěli u voličů. Podle Václava Klause bude ještě zajímavější, kdo nebude pozván. „Někteří už budou po volbách lidmi minulosti,“ prohlásil sarkasticky.