Mezi českými a slovenskými miliardáři se sice zájemci o Novou huť nenašli (a to v huťařině jedou), ale akumulovat kapitál dovedou a loňský rok nebyl výjimkou.
Z horní padesátky jich totiž šestatřicet zbohatlo, sedm zůstalo na svém a jenom sedm si jich pohoršilo. Z našeho tradičního přehledu miliardářů se také dozvíte, že pomalu stoupá počet těch netradičních, kteří vydělali peníze v nových odvětvích, nikoli v privatizačním pravěku 90. let.
Momentální ceny nemovitostí foukaly do plachet třeba i developerům a realitním magnátům, koneckonců i nejbohatší Čech Petr Kellner má část majetku v nemovitostech a i nějakých pár desítek tisíc hektarů ruské černozemě u Voroněže by se u něj našlo.
Když je řeč o pozemcích, nesmíme zapomenout na Donalda Trumpa: jeho nedávná nabídka na odkoupení Grónska sice prozradila malé pochopení pro finesy grónsko-dánského státoprávního uspořádání, ale velmi dobře se držel tradice svých předchůdců v Bílém domě. Ti totiž nakupovali pozemky ve velkém. Někdy přišel s nabídkou na pacifické „zaokrouhlení“ sám prodávající, jako v případě prodeje Aljašky imperiální Rusko. Dobový tisk transakci spíš chválil, ale přesto jej někteří kritizovali jako nesmyslnou akvizici „výběhu pro lední medvědy“. Jindy to už tak dobrovolné nebylo, o tom by třeba mohli vyprávět Mexičané nebo příslušníci některého z početných „First Nations“. V tomto čísle týdeníku Euro se vypravíte na exkurzi do historie pozemkových dealů a rozhodně si nenechte ujít třeba takový popis „interkontinentálního swapu části realitních portfolií“ mezi Holanďany a Angličany, jak by se tomu v dnešní hantýrce asi řeklo. Přeji vám příjemné čtení s nejnovějším týdeníkem Euro. 0
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
