To by se v Německu stát nemohlo, slýcháváme často na adresu nízké politické kultury v Česku. Někdy takový argument sedí – u našich západních sousedů se ministři nestřídají jak na běžícím pásu a když odcházejí, dokáží se obvykle omluvit za to, že zklamali. Letošní léto přesto přineslo fenomén společný nám i Němcům – návrat politických jezevců.
Zatímco u nás opustil expremiér Miloš Zeman Vysočinu, oblékl si drahý oblek, dal si svoji obvyklou ranní becherovku a vydal se pokořit Pražský hrad, Německo chystá podle dnešního vydání týdeníku Der Spiegel velkou slávu bývalému kancléři Helmutu Kohlovi. V říjnu tomu bude třicet let, co se do té doby veřejnosti téměř neznámý milovník vepřového kolene a majitel jednoho z největších sak, které kdy politika halilo, dostal do čela vlády.
Je pravda, že Zemana s Kohlem lze poměřovat dost těžko. Kancléř si vysloužil epitet Sjednotitel a vstoupil do učebnic dějin, někdejšího českého premiéra si v zahraničí nikdo nepamatuje. A je známo, že Kohl a Zeman se v lásce neměli, zvlášť poté, co posledně jmenovaný nazval sudetské Němce Hitlerovou pátou kolonou. Na druhou stranu mají oba expolitici ledacos společného. Třeba zálibu v jídle „prostého občana“, kolébavou chůzi, ale i dikci, která se skvěle paroduje.
I když jezevec Kohl dávno nikam politicky nemíří, nelze přehlédnout, že jeho občasné vycházky z rodinné nory nepostrádají na rozdíl od kolegy z Vysočiny jistou noblesu. Hlavním řečníkem při říjnových třicetinách Kohlovy vlády má být současná šéfka CDU, kancléřka Angela Merkelová. Přesně to „Kohlovo děvče“, které kmeta v roce 1998 pomohlo potopit. Pro srovnání – asi jako kdyby Zemanovi přišel pogratulovat Vladimír Špidla.
Nakonec na tom klišé o štábní německé kultuře a české malosti něco bude. A propos, po Kohlovi se jmenuje i odrůda rudé růže. Dočkáme se i my své Zemanky? Zemanovci by už měli mocně lobovat u botaniků. Protože poučení z kauzy Kohl je jediné – když už být politickým jezevcem, tak s náležitou noblesou.
