Protiruské ekonomické sankce mohou akcelerovat odklon světové ekonomiky od americké měny
Brisbane, 15. listopad 2014: schůzka šéfů vlád klubu G20 získala hned na začátku nečekaného hrdinu v osobě kanadského premiéra Stephena Harpera. „Ruku vám nejspíš podám, ale chci vám říct jen jedno: musíte se stáhnout z Ukrajiny,“ řekl Kanaďan ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Nejmocnější muž světa, jak o něm tvrdí časopis Forbes, není zvyklý na to, že by mu někdo říkal, co má dělat – a už vůbec ne tak, aby to slyšeli novináři. Odpověděl cosi o tom, že Rusové nemohou z Ukrajiny odejít, když tam nejsou; jeho mluvčí o tom později prohlásil, že „rozhovor proběhl v rámci slušnosti“. Po zbytek schůzky Putin na ostatní vrčel a nakonec z Austrálie odletěl předčasně. Údajně proto, aby se mohl vyspat (českému čtenáři může takové vysvětlení z prezidentských úst připadat povědomé).
Putinovu rozladění se nelze divit. Kromě toho, že si na něho otevřel ústa premiér stěží 35milionové země, pociťuje Rusko stále citelněji kombinaci ekonomických sankcí ze strany Západu a klesajících cen ropy (o nichž je řeč na str. 46). Jeho překotný ústup z Brisbane však může vyvolávat mylný dojem: Putinovo Rusko není tak docela izolovanou zemí, jak by si iniciátoři sankcí přáli. Naopak, za určitých okolností mohou ze současného střetu s Ruskem vyjít oslabené především Evropská unie a Spojené státy.
Jako všechno ostatní mají i sankce své nechtěné vedlejší důsledky. V tomto případě na sebe tyto důsledky berou podobu rizika, že značné množství obchodních a finančních toků zmizí ze sféry sledovatelných tradičních kanálů a budou se odehrávat mimo ně. Vzniknou kanály nové, nad nimiž nebude mít Západ žádnou či téměř žádnou kontrolu; tím pádem získají jejich uživatelé značnou dávku imunity vůči jakýmkoli sankcím budoucím. Pokud by se taková hrozba naplnila, Západ by si vyrazil z ruky svoji nejsilnější (jakkoli spornou) zbraň ve vyjednávání se svými partnery, konkurenty i protivníky.
Navíc existuje dobrý důvod domnívat se, že tento proces vytváření systému alternativních obchodních a finančních kanálů, jakého paralelního komerčního ekosystému, již započal. Problém jménem SWIFT Na konci září oznámil belgický provozovatel mezibankovní platební platformy SWIFT, že v jediném dnu vyřídil 26 milionů transakcí.
Ať už si o západním finančnictví myslíte cokoli, neefektivnost k jeho nedostatkům nepatří. Tou dobou však již politici USA a Británie tlačili na SWIFT, aby Rusům přestal poskytovat své služby (podobně jako to předtím učinili provozovatelé kreditních karet MasterCard a Visa). To Moskvu vyděsilo – podle ministerstva financí by tak Rusko rázem přišlo o tři až pět procent HDP. SWIFT, jenž před dvěma lety podobné politicky motivované žádosti vyhověl v případě Íránu, současnému tlaku zatím odolává. Ať už to však dopadne jakkoli, Rusové byli tentokrát rychlejší. Putin, jemuž dávají vysoká popularita a rostoucí antipatie Rusů vůči Západu volnou ruku, nařídil sestrojit vlastní platební systém. V rozporu s představou, že Rusové budou chtít něco takového pohánět směsí vodky a zelí, oznámila v první půli listopadu moskevská centrální banka, že jej spustí již v květnu příštího roku.
To není dobrá zpráva. Zaprvé, funkční jednotný platební systém se rozdělí na nejméně dva systémy vzájemně nekompatibilní, což světovému finančnictví nijak nepomůže. Zadruhé, jak řekl agentuře Bloomberg Richard Reid z Univerzity v Dundee, „značný objem ruských mezinárodních plateb se přesune mimo monitorovatelnou oblast“.
Něco takového ovšem samozřejmě hrozí pouze v případě, že Rusové najdou dostatek partnerů. To se pochopitelně netýká jen ruské obdoby SWIFT, nýbrž veškerých obchodních vztahů. Pro Západ se právě zde rýsuje potíž. Rusové zjevně ochotné partnery nacházejí. Některé z nich ad hoc (Maďarsko), jiné z historických důvodů (Srbsko) a ještě další mezi programovými odpůrci Západu (Čína). Co hůř, nacházejí je v oblasti, jež může Západu – a zejména Spojeným státům – natropit pekelné škody.
V hlavní roli Peking To je třeba vzít trochu zeširoka. „Co by jej (dolar v roli globální rezervní měny – pozn. red.) mohlo nahradit? Britská libra, japonský jen a švýcarský frank zůstanou na okraji, protože uvedené země nejsou dnešními velmocemi. Zlato je stále barbarským reliktem, jehož hodnota stoupá pouze ve chvíli vysoké inflace. Euro je poškozené obavami z nestability Evropské měnové unie. Zbývá renminbi.“ Tato slova nevypustil z úst žádný pomatenec ani antiamerikanista, nýbrž oslavovaný americký ekonom Nouriel Roubini. (Udělal si jméno v roce 2008, kdy vyšlo najevo, že poměrně přesně předpověděl mechanismus vzniku a průběh globální finanční krize.)
Kdyby dolar rychle ustoupil z pozice globální rezervní měny, pro Spojené státy by to samozřejmě mělo šeredné důsledky. Protože více dolarů se pohybuje mimo americkou ekonomiku, než kolik je její součástí, následoval by strašlivý propad jeho hodnoty, drastické zdražení veškerého dovozu (sbohem, levný benzine!), nevídaný pokles životní úrovně uvnitř USA a finanční chaos jinde po světě.
Nakolik je taková hrozba reálná? Podle všeho nedojde svého naplnění přes noc. Hlavním aktérem této vysoké hry je Čína, která drží kolem 3,5 bilionu dolarů. Není nikterak v zájmu Pekingu se takové sumy překotně zbavovat, srážet tak její hodnotu a ještě tím de facto přijít o americký trh, jak v říjnu napsal list Financial Times.
To však neznamená, že stran dolaru je všechno v klidu. Současný stav má svůj počátek v roce 1971, kdy americký prezident Richard Nixon musel pod tlakem okolností opustit poslední zbytek zlatého standardu. Aby padající dolar podepřel, uzavřel dohodu se Saúdskou Arábií, že veškerý vzájemný obchod s ropou bude probíhat právě v americké měně. Tehdejší bezkonkurenční postavení Rijádu mezi ropnými producenty v praxi znamenalo, že v dolarech začal probíhat veškerý obchod s ropou.
Dvojí tlak A tady nastává problém, protože pokusy narušit status quo se množí. V roce 2000 oznámil Saddám Husajn, že přestane přijímat ropné platby v dolarech. V průběhu let se myšlenkou prodávat ropu za zlaté africké dináry vážně zabýval Muammar Kaddáfí. V roce 2008 otevřel ropnou burzu s nedolarovými platbami Teherán; zpočátku se na ní obchodovalo jen s vedlejšími ropnými produkty, ale v roce 2011 tam našla kupce první zásilka surové ropy. (Může být náhoda, že všechny uvedené země se buď dostaly přímo do válečného konfliktu s USA, nebo na jeho samotný kraj.) Ovšem dnes je dolar pod tlakem z obou stran. Čínská agentura Sin-chua na jaře oznámila, že Peking hodlá své dolary investovat.
Zároveň se Čína stala největším importérem ropy – a Saúdská Arábie naznačila, že období jejích nadstandardních vztahů s USA se možná chýlí ke konci. Podle analýzy agentury Reuters Rijád celkem pochopitelně nechce přenechat veškerou iniciativu v obchodě s největším klientem planety Íránu, svému úhlavnímu regionálnímu i geopolitickému sokovi.
O měsíc později, když Západ kvůli ukrajinské krizi vyhlásil protiruské ekonomické sankce, podepsal Putin s Číňany obchod s plynem za 400 miliard dolarů – ovšem platby bude dostávat v jüanech. Investice v Evropě bude Peking splácet zase v eurech.
I kdyby nic z toho neznamenalo přímý útok na americký dolar coby stěžejní součást západního finančního systému, nebezpečí vzniku paralelních finančních struktur, či přinejmenším neformálních obchodních bloků je nepřehlédnutelné. A konflikt Západu s Ruskem může vznik takových paralelních světů jen uspíšit.
Putinovo Rusko není tak docela izolovanou zemí, jak by si iniciátoři sankcí přáli. Bipolární svět Proces vytváření systému obchodních a finančních kanálů nezávislých na západních standardech, jakéhosi paralelního komerčního ekosystému, již započal.
podzim 2013 Vyšlo najevo, že Čína skupuje obrovské množství zlata (v roce 2013 to bylo 807 tun, 65 procent veškeré loňské světové produkce) a pro nejbližší léta plánuje nákup dalších pěti tisíc tun.
říjen 2013 Čínská státní ratingová agentura snížila hodnocení amerického dluhu z A na A-.
listopad 2013 Saúdskoarabský princ Bandar se nechal slyšet, že USA zklamaly Saúdskou Arábii svou pasivitou v syrském konfliktu a že jeho země provede „zásadní přehodnocení“ své mezinárodní orientace.
leden 2014 Rosatom uzavřel s maďarskou vládou dohodu o rozšíření kapacity jaderné elektrárny v Paksu.
březen 2014 Invaze Ruska na Krym (a následná účast jeho vojáků v ukrajinské občanské válce) má za následek nejprve protiruské sankce ze strany EU a USA, později odvetné sankce ze strany Moskvy.
duben 2014 Čínská agentura Sin-chua oznámila, že Peking hledá cesty k diverzifikaci valutových rezerv, jinými slovy, že se chce zbavit části svého bilionového dolarového pokladu.
květen 2014 Rusko a Čína uzavřely (za podmínek velmi výhodných pro Peking) dohodu o dodávkách plynu v hodnotě přesahující 400 miliard dolarů.
květen 2014 Prezidenti Ruska a Číny se dohodli na multimiliardových čínských investicích do Ruska.
červenec 2014 Země bloku BRICS oznámily založení Nové rozvojové banky, jež bude financovat rozvoj jejich ekonomik a bude obchodovat v měnách všech zakládajících zemí.
listopad 2014 Rusko a Čína se dohodly na výměně 24 miliard dolarů ve svých měnách, což pomůže nejen rozšířit mezinárodní využití čínského jüanu, ale také oslabí ruskou závislost na dolaru.
listopad 2014 Rusko dohodlo s Íránem výstavbu dvou jaderných reaktorů s možností postavit dalších šest.
listopad 2014 Ruská centrální banka oznámila, že spustí vlastní systém mezinárodních plateb, jejž bude Rusko nadále používat namísto mezinárodně rozšířeného systému SWIFT (jiný takový systém již využívá Írán).
listopad 2014 Ruská a srbská armáda provedly v Srbsku nedaleko chorvatských hranic společné protiteroristické cvičení; ruský patriarcha Kirill během souběžné návštěvy Bělehradu mluvil o historickém i současném spojenectví obou národů.
listopad 2014 Na setkání šéfů vlád klubu G20 v australském Brisbane západní politici neobvykle otevřeně kritizovali Putina za ukrajinskou krizi; ruský prezident konferenci opustil předčasně.
listopad 2014 Teheránská ropná burza (otevřela v roce 2008, od roku 2011 obchoduje i se surovou ropou, vše v jiných měnách než v dolarech) oznámila, že částečné uvolnění protiíránských sankcí mělo za následek okamžitý nárůst transakcí: početně nad 100 tisíc, s celkovou hodnotou nad pět miliard riálů (necelých 200 tisíc dolarů) denně.
Za určitých okolností mohou ze současného střetu s Ruskem vyjít oslabené především Evropská unie a Spojené státy.
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
