Menu Zavřít

Když má hospoda tvář

5. 10. 2010
Autor: profit

Nedávno si mi postěžoval jeden známý, který dělá barmana v restauraci v centru Prahy, že jeho podnik pomalu ale jistě zavírají. Protože jsem do oné hospody občas zašel, nedivím se.

Autor: Zikmund Martin

Šlo sice o pěknou restauraci s šikovnými kuchaři a navíc v dobré lokalitě, ale majitel žil na druhém konci republiky a na svůj podnik se byl podívat párkrát za měsíc. Hospodaření šlo pochopitelně cugrunt.

Nejde jen o to, že na dálku lze podnikat dost těžko. Myslím ale, že hlavně ty menší restaurace, hotýlky či penziony by měly mít vždycky svoji tvář. A nemyslím to symbolicky. Host by si opravdu měl při vzpomínce na hospůdku na růžku vybavit konkrétní bodrou tvář Franty Nováka, který už deset let svůj podnik s láskou piplá. Rázem vnímáte jinak, když nevstupujete do anonymního podniku, kde vás bez špetky zájmu obsluhují znudění brigádníci. Když vás přivítá zapálený živnostník, jenž dává svému podniku všechno a ještě něco navíc. Najednou nevidíte anonymní tuctovou restauraci bez duše, ale adresnou živnost, za kterou se skrývá podnikatelský příběh a kus práce konkrétního člověka. Navíc vzbuzuje větší důvěru, pokud servis garantuje šéf, jejž vidíte přímo na placu.

Nelíbí se mi ani to, že někteří provozovatelé dávají v současnosti často svým restauracím potměšilé, rádoby vtipné názvy typu Růžová liška nebo Třetí poločas. Je to nějaká slabomyslná móda, jen v Praze jsem za poslední dobu viděl na tucet podobně pojmenovaných hospod.

bitcoin_skoleni

Naopak rád zajdu na oběd řekněme do restaurace prozaicky pojmenované U Zvelebilů. Jídelní lístek mi přinese s obvyklým žoviálním přivítáním pan Zvelebil s tím, že gulášek se paní Zvelebilové dneska obzvláště povedl. Zeptal bych se ho, jak se vede dětem, zhodnotili bychom poslední derby Sparta-Slavie. Vracel bych se tam rád, aniž by se hospoda musela jmenovat Zpívající kaktus.

V tom všem je totiž něco starosvětsky přívětivého. Asi jako když si vedle postavy moderního, přísného, anonymního policisty představíte usměvavého prvorepublikového strážníka, jehož zná každé děcko jménem. Škoda, že se v drobném pohostinství ten starosvětský přístup pomalu vytrácí.

  • Našli jste v článku chybu?